Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky a klenoty
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Krymská válka (1853-1856) byla jednou z mála válek mezi evropskými národy v tomto období. Převážná většina bojů se odehrála na Krymu. Její příčinou byl boj o území Osmanské říše.
Obsah |
Krymská válka byla původně konfliktem mezi Ruskem a osmanskou říší. Rusové tvrdili, že muslimští Turci nezacházejí s křesťany na svých balkánských územích dobře. Současně nastolil otázku přístupu ke svatým místům v Palestině. Navíc se Rusové chtěli plavit se svými válečnými loděmi z Černého do Středozemního moře přes Bospor a Dardanely. Jednání mezi Osmany a Ruskem skončilo neúspěšně a osmanští Turci, povzbuzovaní Francií, vyhlásili Rusku válku. Rusko vyhrálo v roce 1853 námořní bitvu u Sinope na Černém moři. Velká Británie a Francie se obávaly, že se Rusko pokusí rozšířit svá území na úkor rozpadající se osmanské říše. Proto vyslaly své flotily do Černého moře, kde měly bránit turecké pobřeží a rychle se staly spojenci Osmanů. Rusko mělo také spory s Francií kvůli obchodu a náboženství. Osmani se chtěli zbavit silného ruského vlivu na svá balkánská území v Moldávii a Valašsku (Rumunsko).
Koncem března 1854 vyhlásily Velká Británie s Francií válku Rusku, protože chtěly znemožnit jeho plány na expanzi.[1] Podporovala je armáda ze Sardinie a politicky i Rakousko a Prusko. Spojenecké armády vybojovaly krvavou bitvu na řece Almě a v říjnu obléhaly město Sevastopol. Pokusy Rusů prolomit obléhání vedly k bitvě u Balaklavy s katastrofálním útokem britské kavalerie, po níž následovala počátkem listopadu bitva u Inkermanu, Všechny tyto tři významné bitvy vyhráli spojenci. Přestože se jim částečně podařilo dobýt Sevastopol, nedokázali obsadit jeho přístav a město padlo až v září 1855. Rusy vytlačili, protože se zásoby a posily nemohly dostat na bojiště kvůli špatným podmínkám pro dopravu. Válka skončila 30. března 1856 Pařížskou smlouvou, která byla výsledkem Pařížského kongresu v jehož čele stál francouzský ministr zahraničí.[2] Porušení této smlouvy bylo označeno jako casus belli..[3]
V bitvě u Balaklavy 25. října 1854 dostala britská lehká jízda sporný rozkaz zaútočit na postavení ruského dělostřelectva. Po průjezdu „Údolím smrti“ se Britům podařilo Rusy z postavení vytlačit, ale po obrovských ztrátách se museli s francouzskou pomocí stáhnout zpět. Téměř 250 mužů jízdy ze 673 zabito nebo zraněno. Důvodem útoku byla dezinterpretace rozkazu, který byl původně vydán nikoliv k obsazení postavení ruského dělostřelectva, ale k zamezení ukořistění vlastních děl Rusy.
Krymská válka byla první, v níž byla veřejnost informována o válce prostřednictvím fotografií a zpráv, posílaných telegrafem. Nejvlivnějším reportérem byl zřejmě W. H. Russell z The Times, jenž si jako první novinář vysloužil označení "válečný zpravodaj". Díky jeho zprávám v britském tisku se rozšířila povědomost o všeobecné nekompetentnosti politického vedení války, což v lednu 1855 vyústilo v pád britské vlády.