Kyselina fluorovodíková

Kyselina fluorovodíková
Obecné
Systematický název	Kyselina fluorovodíková
Anglický název	Hydrofluoric acid
Německý název	Fluorwasserstoffsäure
Sumární vzorec	HFaq
Vzhled	Bezbarvá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS	7664-39-3
PubChem	{{{PubChem}}}
ChEBI	{{{ChEBI}}}
Vlastnosti
Molární hmotnost	20,01 g/mol (molární hmotnost fluorovodíku)
Teplota tání	–44 °C (38-40 %-ní roztok)
Teplota varu	112 °C (38 %-ní roztok)
Hustota	1,138 g/cm3 (38 %-ní, roztok) 1,15 g/cm3 (48 %-ní roztok)
Disociační konstanta pKa	3,15
Bezpečnost
Toxický (T) Žíravý (C)
R-věty	R26/27/28, R35
S-věty	S1/2, S7/9, S26, S36/37, S45
NFPA 704	0 4 1
Číslo RTECS	MW7875000
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Kyselina fluorovodíková je jedinou kyselinou fluoru. Fluor totiž nemůže tvořit sloučeniny s kyslíkem, ve kterých by na fluor byly v aniontu poutány kyslíkové atomy.

Kyselina fluorovodíková je vodným roztokem fluorovodíku, který je za normální teploty bezbarvý, nedýchatelný plyn. Roztok je bezbarvá, dýmající kapalina se silně leptajícími účinky. Kyselina fluorovodíková patří mezi slabé kyseliny vzhledem k velké afinitě fluoru k vodíku, vzhledem k čemuž fluorovodík ve vodě neúplně disociuje:

HF + H₂O ↔ F^- + H₃O⁺.

Rozpouští většinu oxidů kovů, i kovy samotné (s výjimkou zlata a kovů platinové skupiny) za vzniku solí. Soli kyseliny fluorovodíkové se nazývají fluoridy, např. fluorid sodný NaF, fluorid hlinitý AlF₃. Nejvýznamnějším fluoridem je fluorid vápenatý neboli minerál fluorit (kazivec).

Přestože je to slabá kyselina, způsobuje při styku s kůží nebo sliznicemi velmi bolestivé a špatně se hojící rány.

[editovat] Použití

Kyselina fluorovodíková je obvykle komerčně dodávaná ve dvou koncentracích, a to buď 40 %, nebo 70 %. Uchovává se v gutaperčových, polyvinylchloridových nebo polyethylenových nádobách. Používá se na leptání skla, protože reaguje s oxidem křemičitým podle rovnice.

SiO₂ (s) + 6 HF (aq) → H₂[SiF₆] (aq) + 2 H₂O (l)

za vzniku kyseliny hexafluorokřemičité.

[editovat] Literatura

• VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.