Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
 Kytovci |
||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 |
||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||
|
||||||||||
| Podřády | ||||||||||
|
Řád kytovců zahrnuje velryby, delfíny, sviňuchy a plejtváky. Cetus je latinsky a původní význam je „velké mořské zvíře“. Pochází z řeckého ketos („mořský netvor“). Cetologie je odnož mořských věd, která zkoumá kytovce.
Kytovci jsou savci plně adaptovaní na vodní život. Jejich tělo je vřetenovité, přední končetiny jsou přeměněny v ploutve. Maličké zadní končetiny jsou zakrnělé, nejsou propojeny s páteří a jsou skryty uvnitř těla. Ocas má vodorovné drápky. Kytovci jsou téměř bezsrstí a jsou obaleni silnou vrstvou tuku. Kytovci zahrnují přibližně 80 druhů v 10 čeledích.
Obsah |
Velryby a delfíni jsou spolu v řádu Cetacea, který se dále člení na dva podřády kosticovců Mysticeti a ozubených Odontoceti.
O kytovcích koluje mnoho mylných představ. Jednou z nejběžnějších je tvrzení, že kytovci jsou ryby. Nejsou, jsou to savci. Před miliony let žili na zemi, byli pokryti srstí, měli ušní boltce a chodili po čtyřech.
Jako příslušníci třídy savců i kytovci mají tyto základní znaky:
Dalším znakem odlišujícím kytovce od ryb je tvar ocasu. Ocas ryby je vertikální a pohybuje se ze strany na stranu, zatímco ocas kytovce je horizontální a pohybuje se nahoru a dolů.
Kytovci mají společné předky se sudokopytníky (Artiodactyla). Jejich nejbližšími příbuznými jsou pravděpodobně hroši, kytovci proto často bývají se sudokopytníky řazeni do společného řádu Cetartiodactyla. Na příbuznost poukazuje stavba jejich žaludku, placenty, chromozomů, složení krevního séra a mateřského mléka.
První kytovci se objevili v eocénu asi před 50 miliony let a osídlili moře v době, kdy celá souš byla pokryta džunglí. Pozůstatky nejstaršího předka kytovců byly nalezeny na pákistánské hranici v předhůří Himaláje. Byl pojmenován Protocetus a zkoumání jeho pozůstatků ukázalo, že šlo o živočicha spíše podobného dnešním ploutvonožcům, ale ještě se zadními končetinami. Tato skupina vymřela patrně v miocénu, asi před 15 miliony let, kdy se objevil rod Squalodon představující první ozubené kytovce. Zkameněliny objevené v Itálii a v údolí Rýna umožnily utvořit si o něm přibližnou představu: zkameněliny jsou podobné dnešním krokodýlům. Jeho končetiny byly proměněny v ploutve, nozdry se přemístily na temeno hlavy a asi tři metry dlouhé tělo získalo vřetenovitý tvar. Potravou a stavbou těla se nejvíce podobal dnešním blízkým příbuzným pravých delfínů, kosatkám. Zda byl rod Squalodon skutečně přímým předkem dnešní čeledi delfínovitých, není doposud jasně prokázáno.
Ke kosticovcům řadíme tři fosilní druhy: Eobalaenoptera harrisoni (čeleď plejtvákovití), Mammalodon colliveri (čeleď Mammalodontidae) a Janjucetus hunderi (čeleď Janjucetidae), který pochází z doby zhruba před 25 miliony let a měl ještě zuby.
Po přibližně milion let se kytovci vraceli zpět do moře, bylo tam více jídla a znatelně více prostoru než na souši. Díky nárůstu životního prostoru a díky vztlaku vody již na kytovce nebyly kladeny žádné přírodní omezení na velikost. Přestali potřebovat nohy.
Během této doby kytovci ztratili vlastnosti potřebné pro suchozemský život a získali nové schopnosti důležité pro život v moři. Zadní končetiny se vytratily, jejich tělo se zúžilo a získalo hydrodynamický tvar, což jim umožnilo pohybovat se ve vodě mnohem elegantněji a efektivněji. Z toho samého důvodu zmizela většina jejich kožichu, což snížilo odpor jejich velkého těla.
Jako součást tohoto evolučního procesu se kosti v předních končetinách spojily. Postupem času se to, co dříve bylo přední končetina, přeměnilo v tuhou hmotu z kostí, tuku a vaziva, tvoříc tak velmi efektivní ploutve, které udržují v rovnováze obrovité tělo kytovců.
Poté, co kytovci ztratili srst, potřebovali nějaký jiný způsob, jak ochránit své tělo před chladem. Pomoc přišla ve formě tuku. Tlustá tučná vrstva mezi kůží a tělem poskytuje kytovcům dostatečnou ochranu. Zároveň slouží i jako nouzová zásoba energie. U některých kytovců muže být vrstva tuku i tlustší než 30 cm.
Jelikož jsou kytovci savci, potřebují ke svému životu dýchat vzduch. Kvůli tomu jsou nuceni vyplavat na povrch a vydechnout oxid uhličitý a nadechnout se čerstvého vzduchu. Přirozeně nemohou dýchat pod vodou, takže když se potopí, tak svalový stah uzavře dýchací otvory (nozdry), které zůstanou uzavřené, než se znovu vynoří na hladinu. Když se otevřou, tak vyfukují teplý vzduch nasycený vodní párou, která kondenzuje ve vodu a my vidíme fontánku.
Aby se jim to provádělo snáze, mají kytovci nozdry na vrcholu hlavy, což jim dává možnost rychleji vydechnout zatuchlý vzduch a nadechnout čerstvý. Vlhkost obsažená ve vzduchu zahřátém v plicích při výdechu kondenzuje v kapky vody jakmile se střetne s venkovním chladným ovzduším. Tento proces známe jako výtrysk. U každého kytovce je toto vydechnutí odlišné a to buď tvarem, výškou anebo úhlem. Zkušený velrybář nebo pozorovatel je schopen podle tohoto výfuku určit na dálku druh kytovce.
Malé oči mají kytovci usazeny vzadu na každé straně jejich obrovité hlavy. Důsledkem je, že kytovci s ostrým 'zobákem' (například delfíni) mají dobré binokulární vidění jak dopředu tak dolů, nicméně jiné druhy s tupou hlavou (například vorvaňovití) vidí na obě strany, ale nikdy přímo před nebo za sebe. Oči pokrývají mazlavé slzy, které je chrání před solí. Kytovci zřejmě mají dobrý zrak a to jak nad tak i pod hladinou.
Podobně jako oči i uši kytovců jsou malé. Život v moři způsobil ztrátu ušního boltce, který slouží k usměrňování zvukového vlnění a k zesilování signálu. Zvuk ve vodě se však šíří rychleji než ve vzduchu a vnější ucho tak už nebylo potřeba a bylo zredukováno na malinkou dírku v kůži, těsně za okem. Vnitřní ucho se ovšem vyvinulo natolik, že kytovci umí nejen slyšet zvuky desítky kilometrů vzdálené, ale dokonce dokážou poznat z jakého směru zvuk vychází.
Kytovci používají zvuk podobně jako netopýři, vysílají zvuk, který se odrazí od objektu a vrátí se k nim. Z toho kytovci dokážou poznat velikost, tvar, povrchové vlastnosti a pohyb objektu, stejně tak jako vzdálenost od objektu. Toto schopnost se nazývá echolokace, nebo sonar. Díky této vlastnosti jsou schopni kytovci vyhledat, pronásledovat a chytit rychle plavoucí oběť v totální tmě. Je to tak vyvinutá vlastnost, že pomocí ní dokážou rozlišit potencionální oběť od lodě. Kytovci jsou schopni se v zajetí naučit rozlišovat například míčky různých barev, velikostí a tvarů.
Zvuky kytovci používají i ke komunikaci. Ať už jednoduché sténání, hvízdaní, mlaskání nebo složité 'zpívání' keporkaka, které je velmi populární a často ho můžeme slyšet v dokumentárních seriálech.
Co se potravy a stravování vůbec týká, můžeme kytovce rozdělit do dvou skupin. Na ozubené, kteří mají spoustu zubů, jež používají k chytání ryb, chobotnic a jiných mořských živočichů. Svoji potravu nežvýkají, prostě ji celou spolknou. Mezi ozubené patří například delfíni a vorvaňovití.
Oproti tomu kosticovci nemají zuby vůbec, místo toho mají rohovinové pláty, které visí z horní čelisti. Tyto pláty fungují jako velikánské filtry, které oddělují malé živočichy z mořské vody. Do této skupiny patří obrovitý plejtvák obrovský, keporkak, velryba grónská nebo plejtvák malý.
| Třída savci |
|---|
| Podtřída vejcorodí: řád ptakořitní |
| Podtřída živorodí: |
|
Nadřád placentálové: řády: chudozubí | letuchy | tany | primáti | hlodavci | zajícovci | hmyzožravci | letouni | luskouni | šelmy | lichokopytníci | sudokopytníci | kytovci | Afrosoricida | bércouni | hrabáči | damani | chobotnatci | sirény |
|
Nadřád vačnatci: řády: vačice | vačíci | kolokolové | kunovci | bandikuti | vakokrti | dvojitozubci |