Láva

Postupující proud lávy typu Aa.

Láva je geologické označení roztavené horniny, která se dostává na povrch během sopečných erupcí, či lávových výlevů. Její podzemním ekvivalentem je magma, které vystupuje sopečným jícnem a nebo v okolí litosférických zlomů a prasklin na zemský povrch, kde se následně rozlévá do okolí v závislosti na své viskozitě. Teplota lávy se pohybuje obyčejně v rozmezí mezi 700 až 1 200 °C. Je tvořena roztavenými fázemi hornin, krystaly a plyny, které při kontaktu s okolním prostředím začínají vlivem nevyvážené teploty chladnout.

Proud lávy typu pahoe hoe

Láva se většinou dostává do vzájemné interakce se dvěma nejdůležitějšími prostředími - vodou a vzduchem, které ovlivňují její výsledný vzhled (texturu, strukturu) a vlastnosti. Při kontaktu s vodou dochází k rychlému utuhnutí lávy vlivem prudkého ochlazování, což se projevuje na vzniku sklovité struktury na povrchu. Dochází ke vzniku lávových polštářů, kterými je tvořena větší část oceánského dna na oceánské kůře. Při ochlazování vzduchem dochází k pozvolnějšímu ochlazování lávy, která má tvar chladnout pomaleji a k tvorbě krystalických struktur ve jejím nitru. V závislosti na mocnosti tuhnoucí lávy, může láva tuhnout od několika minut po roky. Při dlouhodobějším tuhnutí lávy dochází často ke vzniku kamenných varhan.

Lávu se dělí v závislosti na její viskozitě, která respektive závisí na obsahu Si0₂ složky a to přímou úměrou. Čím více Si0₂ je obsaženo v lávovém složení, tím se láva stává vizkóznější, což značí, že láva je z pohledu pH kyselá. Pro přehlednost je níže uvedeno člěnění lávy (respektive i magmatu) s procentuálním zastoupením.

Schématické znázornění vztahu kyselosti a obsahu Si0₂

• kyselé lávy - obsah Si0₂ je do 65 % - Láva typu AA
• intermediální lávy - obsah Si0₂ do 52 %
• bazické lávy - obsah Si0₂ do 44 % - Láva typu Pahoe-hoe (česky provazovitá láva)
• ultrabazické lávy neexistují, jelikož ty na zemském povrchu reagují a stávají se bazickými.

[editovat] Láva typu AA

Láva typu AA je kyselá láva, která díky vysoké viskozitě je málo pohyblivá a špatně soudržná, má tendence tvrdnout již v jícnu sopky a tím zapříčiňovat jeho ucpání. Následný výstup dalšího magmatického materiálu zapříčiňuje narůstání tlaku v jícnu, což vede ke vzniku explozivních sopek. Explozivní sopka pak následně během exploze vyvrhuje část svého vulkánu do okolí, čímž způsobuje případné materiální škody. Společně s tím dochází ke vzniku pyroklastického mraku, jenž může zasáhnout velké okolní oblasti. Častým případem jsou tendence vytvářet vytlačené kupy, sypané kužele sopek a podobné útvary.

[editovat] Láva typu Pahoe-hoe

10m vysoký výtrysk lávy typu Pahoe-hoe.

Láva typu Pahoe-hoe má své označení z Havajských ostrovů, kde se vyskytuje nejčastěji. Český ekvivalent je provazovitá láva. Jedná se o lávu s velmi malým obsahem Si0₂, který se projevuje nízkou viskozitou a špatnou přilnavostí. Láva pahoe-hoe je velice pohyblivá a může se pohybovat i rychlostmi desítek km/h a urazit několik kilometrů než se ochladí a ztuhne. Jejím častým výlevem a pohyblivostí vznikají štítové sopky a rozsáhlé výlevné platformy, které jsou základní stavební jednotkou kontinentální kůry. Nejznámějšími štítovými sopkami jsou největší hory Sluneční soustavy na Marsu jako Olympus Mons, Ascraeus Mons, Arsia Mons.

Nebezpečí tohoto typu lávy je v tom, že během výlevu zasáhne velké oblasti, či se může rychle přemístit do oblasti poměrně vzdálených od místa erupce. Často také tvoří velké výlevné oblasti, ve kterých dochází ke vzniku lávových jezer. Tyto výlevy utvořily v minulosti nejspíše velké platformní oblasti kontinetální kůry.

[editovat] Polštářová láva

Polštářová láva (NOAA)

Zvláštním případem lávy je tzv. polštářová láva (anglicky pillow lava), která vzniká na kontaktu žhavé lávy se chladným vodním prostředím. Voda okamžitě lávu ochlazuje na povrchu, což má za následek vytvoření „polštáře“ s typicky sklovitou strukturou na povrchu. Tlak tlačící se lávy u prostřed polštáře dále narůstá až se na nějakém místě opětovně provalí a vznikne další polštář. Děj se opakuje do doby, dokud je dostatečný tlak přicházející lávy. V konečném výsledku vzniká pole s polštářovou lávou.

Tento druh lávy je nejtypičtější pro oblasti oceánský riftů, kde dochází ke vzniku nové oceánské kůry. V současnosti je na většině míst oceánské kůry vrstva tvořená polštářovou lávou. Její typické struktury jsou také velmi dobrým pomocníkem při určování historie geologických vrstev, jelikož vypovídá, že horniny v době jejího vzniku byly mořským dnem, či dnem jezera.

Pokud se výlev lávy zastaví o přírodní, či umělou překážku, může vzniknout útvar zvaný lávové jezero, které může dosahovat značných velikostí a který pak chladne mnohem déle než proud lávy, čímž u něj dochází k lepší krystalizaci (středně až hrubozrnitá struktura).

U široké veřejnosti je velmi často rozšířen omyl, že se termín láva zaměňuje za magma, což ale z geologického pohledu je nevhodné smíšení dvou rozdílných termínů. Láva označuje taveninu, která se dostane na povrch, ale magma je tavenina, která je v zemském tělese. Geologové využívají rozdílné termíny pro snažší orientaci a striktně je dodržují.