Lžidimitrij I.

Lžidimitrij I.

Lžidimitrij I. vlastním jménem Jurij Otrepjev, po otci Boganovič, známý také pod mnišským jménem Grigorij (1580 - 16. května 1606) byl ruský car v letech 1605 - 1606.

[editovat] Dětství a kariéra

Byl chudý venkovský šlechtic. Jeho otec Bogdan Otrepjev byl setníkem ve střeleckém vojsku. Jurij projevoval již od dětských let velké nadání, učení mu šlo dobře do hlavy a kromě toho ovládal kaligrafické písmo, s čímž se dnes setkáváme zřídka a co se tehdy považovalo za dar od Boha.

Jako dospívající mladík byl přijat do služby v početné a mocné rodině Romanových a brzy dosáhl v této službě vysokého postavení. Roku 1660, kdy car Boris Godunov začal Romanovce oprávněně považovat za své konkurenty, upadla tato rodina v nemilost vinou vykonstruovaného obvinění z čarodějnictví. Lidé Romanových se proti tomu tvrdě ohradili, byla prolita krev, a v tom okamžiku jim i jejich pánům hrozily tvrdé tresty.

Otrepjev rozumně uvážil, že je třeba zachránit si život a nalezl moudré řešení - nebude se před carovými služebníky skrývat někde na odlehlém místě, ale najde si útočiště za zdmi kláštera. Tak se Jurij stal řeholníkem, přijal mnišské svědcení, pobýval nejprve v několika provinčních klášterech a pak mu protekce pomohla zakotvit v privilegovaném moskevském klášteře Čudovo. Zde udělal kariéru, stal se osobním tajemníkem archimandrity Pafnutije, jeho zásluhou byl povýšen na diakona a dokonce byl přijat u patriarchova dvora. Zdálo se, že jeho život plyne opět správným směrem, ale náhle, v únoru 1602, opustil řeholník Grigorij v doprovodu dvou dalších mnichů klášter a z Moskvy zamířili k polsko-litevské hranici.

Na této strastiplné cestě oznámil, že se vzdává církevního svěcení a prohlásil, že je ve skutečnosti carevič Dimitrij, syn Ivana Hrozného, který, jak se ukázalo, nebyl zabit, ale zázračně se zachránil a dosud skrýval své pravé jméno.

Ani tehdy, ani dnes se nikomu nepodařilo dát rozumnou odpověď podloženou argumenty na otázku, co k tomu mnicha Grigorije vedlo. Byly to osobní ambice podpořené nějakou duševní úchylkou, nebo nějaká složitá politická intrika ?

[editovat] Korunovace a vláda

Ať to bylo jakkoliv, jakmile se Otrepjev (nyní už ho budeme nazývat Lžidimitrij) objevil v polském státě, zvaném tehdy Rzecz pospolita, byl okamžitě podpořen zdejšími představiteli moci, kterým se hodil pro jejich kořistnické plány, i katolickým duchovenstvem. Poláci od něj obdrželi celou řadu vážných příslibů a závazků, pomohli mu shromáždit nemalé vojsko, pod jeho vlastním praporem (rudým, s černou orlicí), do něhož patřili nejen vojáci, ale i donští a záporožští kozáci, uprchlí nevolníci a žoldnéři z různých zemí Evropy…

Sigismund III. Vasa smeká před Lžidimitrijem I.; obraz z roku 1874

Roku 1604 toto vojsko překročilo hranice a postupovalo k Moskvě, aby dosadilo na trůn „zákonného“ představitele dynastie Rurikovců. Po několika srážkách s vojsky Borise Godunova (úspěchy byly na obou stranách střídavé) se samozvanec přiblížil k Moskvě. A zde právě náhodou zemřel car Boris; jeho syna Fjodora zavraždili Lžidimitrijovi lidé a on sám vjel do hlavního města až poslední.

Nechal se slavnostně korunovat - je zajímavé, že se právě při této korunovaci poprvé objevilo jako symbol panovnické moci zlaté říšské jablko, speciálně dovezené s Polska.

Je třeba dodat krátkou charakteristiku osobnosti a roční vlády cara Lžidimitrije I. Byl malé postavy, trpěl proto komplexem, a dokonce si objednával vysoké čepice a boty s neobvykle vysokými podpatky, měl široká ramena, světlé vlasy s rezavým odstínem. Obličej mu hyzdily dvě bradavice - jedna pod nosem, druhá u pravého oka; je zvláštní, že mu ani nenarostl knír, ani vousy na bradě. Samozvanec vynikal fyzickou silou a obratností, byl sebevědomý a rád oslňoval přepychovými oděvy. Někteří současníci ho obviňovali z notorického pití (o čemž se dá pochybovat) a ze sklonů k prošnopášnostem. Jako car se často oddával různým radovánkám, miloval lov, což není nic zvláštního, ale i „zábavné“ bitvy - v tom předběhl nepochybně vojenské hry Petra I..

Jeho státní politika měla jistý smysl, třebaže se potýkala se zaběhnutým stereotypem. Lžidimitrij se v první řadě snažil uspořádat práci státních úřadů, pokoušel se bojovat proti korupci, osobně přijímal pokorné prosebníky. Ale jeho vláda se omezila bohužel jenom na Moskvu, Rusko bylo zachváceno občanskou válkou a nastaly časy, jež označují současníci jako truchlivé.

[editovat] Smrt

Lžidimitrij I. pár minut před svou smrtí; obraz od Karla Weniga z roku 1879

Carův život skončil tragicky. Vzniklo proti němu spiknutí, jehož hlavou byl budoucí car Vasilij Šujskij. Spiklenci vyčkávali na příhodnou chvíli a nakonec využili příležitosti, která se naskytla na svatbě Lžidimitrije s Marinou, dcerou polského šlechtice, sandoměřského vojvody Jerzyho Mniszka. Účastníci atentátu vrhli do Kremlu, zneškodnili početné osobní stráže, většinou cizince, a Lžidimitrije zavraždili.

Jeho tělo vystaveno na Rudém náměstí a později tajně zahrabáno kdesi na předměstí Moskvy; po čase bylo vykopáno a spáleno. Podle jedné legendy byl prach Lžidimitrije nabit do děla a vystřelen směrem na západ, odkud přišel s úmyslem obsadit trůn. Tento car byl pojmenován Lžidimitrijem I., neboť v období „smuty“ se v Rusku objevil i Lžidimitrij II., a ještě asi deset dalších samozvaných carevičů.

[editovat] Související články

• Seznam hlav ruského státu
• Boris Godunov
• Carevič Dimitrij
• Lžidimitrij
• Vasilij IV. Ivanovič Šujskij

[editovat] Externí odkazy a zdroje

Většina informací v tomto článku je vyjmuta z knihy Panovníci Ruska (autor: Andrej Tereščuk, český překlad: Jana Eislerová) ISBN 978-80-253-0469-3.

• http://www.panovnici.cz/lzidimitrij-i Životopis
• http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/22493
• http://mravenec.cz/henry/File-hist/Smuta.rtf