Hledat:

Invia.cz Last minute Tunisko Dovolená v Chorvatsku Pojeďte do Egypta Bulharsko Last minute Kréta
 

Ladislav Kofránek

Ladislav Kofránek
Narození 24. června 1880
Vojice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 20. října 1954 (ve věku 74 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání sochař
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ladislav Jan Kofránek (24. června 1880, Vojice u Hořic – 20. října 1954, Praha) byl český sochař a loutkář, člen Československé akademie věd a umění.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Ladislav Kofránek v letech 1894-1898 absolvoval C. k. odbornou školu sochařsko-kamenickou v Hořicích a v letech 1898-1902 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze uv sochařské speciálce Josefa Václava Myslbeka.

Stejně jako jeho spolužáci a vrstevníci byl ovlivněn secesním symbolismem a přivítal v Praze výstavu a návštěvu francouzského sochaře Augusta Rodina (1902).

Sám poprvé vystavoval roku 1902 s Krasoumnou jednotou v Rudolfinu a již na této výstavě obdržel první cenu (dívčí akt, Po koupeli, 1902). Následovala další ocenění v letech 1904 a 1905, kdy získal za vystavené práce cestovní stipendium a se spolužákem Janem Štursou, se kterým se spřátelil již na Akademii, podnikl studijní cestu po Evropě, postupně navštívili Německo, Francii, Anglii, Belgii, Holandsko a Itálii.[2]Od roku 1898 do roku 1949 byl členem SVU Mánes.

Za první světové války byl na italské frontě (1915-1918), kde později vytvořil pomník padlých v Logu pod Mangartom. Roku 1930 se stal členem zednářské lóže Sibi et posteris.[3]

Věnoval se především monumentální tvorbě figurálnívh děl,alegorickým sochám pro výzdobu architektury, pomníkům a portrétům. Účastnil se až do pozdního věku mnoha sochařských soutěží a byl velmi pilný. Přesto jeho dílo zůstává poněkud ve stínu slavnějších vrstevníků Bohumila Kafky, Josefa Mařatky či Jana Štursy.

Ladislav Kofránek zemřel v Praze 20. 10. 1954 ve věku 74 let.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1902 první cena za sochu na výstavě Krasoumné jednoty v Rudolfinu
  • 1907 Turkova cena za portrétní studii malíře Vratislava Nechleby
  • 1927 zvolen řádným členem České akademie věd a umění
  • 1950 čestná cena Československé akademie věd a umění
  • 1951 cena fondu J. Mánesa za životní dílo a za návrh na Jiráskův pomník pro Prahu (nerealizován)

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ladislav Kofránek, MTÚ, Fibichova, Praha, 1926

Z výchozího secesního symbolismu (Do divadla), zahrnujícího i portrétní tvorbu, postupně dospěl ke klasickému realismu (Žena s kahancem, Snění). V jeho secesních plastikách a během následujícího návratu k archaické řecké stylizaci lze nacházet určité styčné body zejména s Janem Štursou.

Roku 1913 vystavil reliéfy Křížové cesty, které napovídaly spíše oživení zájmu o gotické umění. Kofránek odmítal kubismus a po válce jen formálně zjednodušil modelaci a dospěl k jistému zhrubnutí a ostřejší modelaci tvaru (Jan Žižka, Prométheus, návrh na pomník Svatopluka Čecha). Ve 20. letech, kdy se věnoval monumentálním dekorativním realizacím, se přiklonil ke klasicizujícímu pojetí v souladu s dobovými požadavky na pomníkovou tvorbu. Kofránek získal řadu zakázek na výzdobu nově postavených veřejných staveb - bank, ministerstva, knihovny, telefonní ústředny, mostu. Spolu s architektem Kamilem Roškotem spolupracoval v letech 1934-1935 na úpravách hrobky českých králů v Katedrále sv. Víta (erby).[4]

Některé jeho návrhy zůstaly nerealizovány (Filosofická fakulta v Praze, kašna Přelouč, pomníky Jana Žižky).

V době První republiky vytvořil sérii loutek pro Loutkové divadlo Umělecké výchovy.

Známá díla[editovat | editovat zdroj]

  • 1904 Malíř Alfred Justitz, MU Olomouc
  • 1904 Snění, GMU v Hradci Králové, GHMP[5]
  • 1904 Nemocné děvče, GHMP[6]
  • 1939 Podobizna F. Křižíka, OG v Liberci
  • 1939 Poprsí muže (továrníka A. J. Votruby), GHMP [7]
  • busta, F. A. Šuberta, Národní divadlo
  • 1949 busta, Alois Jirásek, GHMP[8]

Realizace[editovat | editovat zdroj]

Ladislav Kofránek, Alegorie divadla (travertin), Městská knihovna v Praze, 1929
  • 1912 reliéfy, Hlávkův most v Praze
  • 1912 fontána pro město Přelouč (s arch. Janákem, nerealizováno)[9]
  • pomník Chrabrým obráncům Rombonu, Vojenský hřbitov z 1.sv. války v Logu pod Mangartom[10]
  • pomník Svobody - památník obětem 1. světové války, Vojice
  • sochy na průčelí Národní banky v Praze
  • sochy na průčelí banky v Plzni
  • 1926 čtyři sochy, průčelí Mezinárodní telefonní ústředny, Fibichova, Praha - Žižkov
  • 1929 Šest alegorických soch (travertin), Městská knihovna v Praze[11]

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

  • Národní galerie v Praze
  • Národní muzeum, Praha
  • GASK (České muzeum výtvarných umění v Praze)
  • Galerie hlavního města Prahy
  • Oblastní galerie v Liberci
  • Galerie moderního umění v Hradci Hrálové
  • Muzeum umění Olomouc
  • Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
  • Galerie plastik, Vrch Gotthard, Hořice
  • Národní divadlo moravské, Brno

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Hrob na Šáreckém hřbitově v Praze

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Fotografie Ladislava Jana Kofránka
  2. 120.výročí narození: regionální sochař Jan Ladislav Kofránek
  3. Historie lóže Sibi et posteris
  4. Poštovní věstník, 2014
  5. Ladislav Kofránek: Snění, GHMP
  6. Ladislav Kofránek: Nemocné děvče, GHMP
  7. Kofránek Ladislav Jan: Poprsí muže
  8. Ladislav Kofránek: Alois Jirásek, GHMP
  9. arch. Pavel Janák, projekty
  10. MO: válečné hroby
  11. MK v Praze, sochy múz

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Halířová Muchová Marie, Ladislav Jan Kofránek 1880-1954: Výbor z díla, kat. 40 s., Galerie hlavního města Prahy 1973
  • Wittlich Petr, Česká secese, Odeon, Praha 1982
  • Baborovská S a kol., L. J. Kofránek (1880-1954): Sochař mezi tradicí a modernou, kat. 40 s., Galerie VŠUP Praha, 2008, Galerie plastik Hořice, 2009
  • Benešová Z, Straková P, Busty v Národním divadle, Národní divadlo 2010, ISBN 978-80-7258-331-7

Články v časopisech[editovat | editovat zdroj]

  • 1955, Macková Olga, Ladislav Kofránek (K nedožité pětasedmdesátce dne 24. června 1955), Výtvarná práce, 3,12,1955/07/01,6-6
  • 1956, Rouček Rudolf, Dílo sochaře L. J. Kofránka, Výtvarné umění, 6,3,1956/04/30,104-110

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

 
Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ladislav_Kofránek&oldid=15168375
Stránka byla naposledy upravena 16. 7. 2017 v 10:54. Editovat celý článek Ladislav Kofránek.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Další služby: Portál | Katalog | Hledej | Zprávy | Počasí | Kurzy | Práce | Slovník | TV | Online hry | Java hry | SMS | Loga a melodie | Chat | Fórum | Kontakt | Set-top-boxy