Legenda

Legenda (pochází z latinského legenda, což znamená „k přečtení“) je epický literární útvar, pojednávající o životě, smrti, umučení a zázracích určitého světce, příp. věci (legenda o sv. Kříži). V legendách se vyskytují zázraky a postavy křesťanské mytologie. V přeneseném smyslu může být i legenda o význačné osobě.

[editovat] Charakter legendy

Legendy popisovaly život světce, postupně však docházelo k vytváření obecných motivů, které pak byly přenášeny z jednoho světce na druhého, a život konkrétního světce tak byl mnohdy do velké míry zastřen. Na druhou stranu legendy poměrně věrně zachycují sociální prostředí.^[1]

Tento charakter je dán funkcí legendy, která sloužila především křesťanské výchově a progapaci světce, případně také k obhajobě některých jevů (v českém prostředí např. používání staroslověnštiny v bohoslužbě).^[2]

Legendy byly většinou zprvu předávány ústně, později byly zapisovány, a to jak veršem, tak i prózou.

[editovat] Legendy v českých zemích

Legendy v českých zemích vznikaly v období od 9. do 14. století ve vzdělané duchovenské společnosti. Podle světců, o kterých pojednávají, je lze rozdělit do pěti skupin:

1. cyrilometodějské legendy
   • moravsko-panonské legendy – Život Konstantinův a Život Metodějův, staroslověnské legendy sepsané žáky těchto světců popisují život Konstantina i Metoděje a vzájemně se doplňují. Cílem těchto legend byla zejména obhajoba staroslověnštiny jako bohoslužebného jazyka.^[3]
2. svatováclavské a svatoludmilské legendy
   • Život svatého Václava (někdy označován jako Život knížete Václava) byla sepsána staroslověnsky a datuje se do doby brzy po zavraždění knížete Václava (polovina 10. století). Zároveň se jedná o nejstarší v úplnosti dochovanou staroslověnskou památku, která vznikla na území Čech.
   • Kristiánova legenda (Život a umučení svatého Václava a jeho babičky svaté Ludmily, lat. Vita et passio sancti Vencaslai et sanctae Ludmilae aviae eius) byla sepsána latinsky. Sporná je doba vzniku i autor samotný, zřejmě však vznikla koncem 10. století. Cílem díla byla znovu obhajoba staroslověnské bohoslužby.^[4]
3. vojtěšské legendy – legendy o svatém Vojtěchovi v sobě obsahují širší evropštější rozhled.
4. prokopské legendy obsahují mnohé lidové prvky, což je dáno tím, že se obracely k prostému člověku, aby v něm vyvolaly úctu ke svatému Prokopovi i ke klášterům.^[5]
   • Vita Minor – legenda napsána latinsky okolo roku 1200 v Sázavském klášteře. Stala se východiskem pro další prokopské legendy. Jednou z nich byla i legenda sepsaná česky v době Karla IV., ta však klade důraz zcela jinak – popisuje především prokopův zápas o uchránění Sázavského kláštera před německými mnichy.^[5]
5. Další legendy
   • Legenda o sv. Kateřině je veršovaná legenda z 2. pol. 14. století, která se snaží vyobrazit lásku krásné, urozené a vzdělané Kateřiny ke Kristu. Obsahuje v sobě bohatou symboličnost (šest barev: bílá = čistota, zlatá = vyvolena Bohem, červená = žár lásky i Ježíšovo utrpení, černá = smutek a bolest, zelená = naděje na spasení, modrá = věrnost ve víře ). Během třicetileté války byl rukopis odvezen švédskými vojáky do švédské královské knihovny a vrácen byl až ve druhé polovině 20. století.

[editovat] Odkazy

[editovat] Poznámky

1. ↑ KUTNAR, František – MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví. 2. vyd. Praha: NLN, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9. (dále jen Kutnar). str. 19n
2. ↑ Kutnar. str. 20
3. ↑ Kutnar. str. 20n.
4. ↑ Kutnar. str. 21.
5. ↑ ^{a b} Kutnar. str. 22.

[editovat] Související články

• Literární žánr
• Historiografie
• Středověk

Tento článek o literatuře je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.