Leopold Hilsner - Encyklopedie - Portál divoch.net

Hledat:

Invia.cz Last minute Tunisko Dovolená v Chorvatsku Pojeďte do Egypta Bulharsko Last minute Kréta
 

Leopold Hilsner

Leopold Hilsner
Leopold Hilsner 1899
Leopold Hilsner 1899
Narození 10. července 1876
Polná
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 8. ledna 1928 (ve věku 51 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Karikatura znázorňující podobnost hilsneriády a Dreyfusovy aféry, zveřejněná v Humoristických listech v roce 1900

Leopold Hilsner (10. července 1876 Polná[1]8. ledna 1928 Vídeň) byl domnělým a odsouzeným vrahem Anežky Hrůzové.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z chudé židovské rodiny z Polné, která ovšem měla domovské právo ve Velkém Meziříčí.[2] Jeho matka se intensivně věnovala práci v židovské obci. Hilsner byl nepříliš inteligentní a nevzdělaný (vystudoval německou židovskou školu a po jejím dokončení se krátce učil obuvníkem), svůj život směřoval spíše do náboženské roviny. Hilsner nikdy nebyl zaměstnán, pouze příležitostně pracoval, nechával se živit matkou,[3] žebral a často se potuloval po okolí Polné. Bydlel v domě č.p. 532 naproti synagoze, kde sídlil příbytek pro obecní chudé.[3] Podle svědků v soudním procesu měl mírnou, nekonfliktní povahu, nikdy nebyl trestán za krádež nebo výtržnictví.[3]

Vražda Anežky Hrůzové[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Hilsneriáda.

Dne 29. března 1899 došlo k vraždě devatenáctileté obyvatelky Malé Věžničky římskokatolického vyznání - Anežky Hrůzové. Vzhledem k tomu, že poškozená utrpěla velkou ztrátu krve, přičemž podle pitvy neodpovídaly krevní stopy nalezené v okolí těla množství ztracené krve, byla přijata vyšetřovací hypotéza, že došlo k rituální vraždě. Poškozená utrpěla velkou řeznou ránu na krku, ta byla provedena s takovou intensitou, že došlo k poškození měkkých tkání až k páteři. Smrt nastala porušeným dýcháním a zejména velkou ztrátou krve.

Soud započal v září r. 1899 v Kutné Hoře. Obžaloba byla zastoupena Antonínem Schneiderem-Svobodou, obhajoba JUDr. Zdenkem Auředníčkem. Rodinu poškozené zastupoval JUDr. Karel Baxa. Hilsner byl během procesu shledán vinným ze spáchání vraždy dle § 135 bodu 1. obecného zákoníku trestního a odsouzen k trestu smrti (jediný trest, který za dokonanou vraždu umožňoval pachateli zákon uložit).

Na základě intervence T. G. Masaryka, který označil proces za antisemitský a rituální vraždu za pověru, došlo dne 25. dubna 1900 ke zrušení rozsudku. Při obnoveném soudním řízení v Písku byl Hilsner obviněn nejen z vraždy Anežky Hrůzové, ale i ze spoluúčasti při vraždě Marie Klímové. Císař František Josef I. později změnil trest císařskou milostí na doživotí.

Život na svobodě[editovat | editovat zdroj]

Po 18 letech věznění byl 24. března 1918 Hilsner s podlomeným zdravím[2] propuštěn na základě milosti, kterou mu udělil Karel I., rehabilitován však nikdy nebyl. Na svobodě žil ve Velkém Meziříčí, Praze a Vídni, kde se ve 20. letech živil jako podomní obchodník pod pozměněným jménem Heller,[2] finančně jej podporovala vídeňská židovská obec i prezident Masaryk.[2] Zemřel ve věku 51 let v Rothschildově nemocnici pravděpodobně na rakovinu tlustého střeva.[2] Často se uvádí, že se Hilsner oženil, avšak tato informace se nezakládá na pravdě.[2]

Film[editovat | editovat zdroj]

V roce 1919 byl o aféře natočen celovečerní film Případ Hilsner, v hlavní roli se objevil sám Hilsner.[2]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1996 se MUDr. Petr Vašíček snaží o revizi procesu a rehabilitaci Hilsnera.[2]

25. dubna 2002 mu ve Vídni na domě, ve kterém ve 20. let bydlel, odhalili pamětní desku.[2]

Spekulace: Povídka Karla Čapka Případ Selvinův o obhajobě člověka, nařčeného bez vážných důkazů z vraždy. Úspěšně ho hájí básník Leonard Unden, jemuž se po propuštění přizná, že vraždu spáchal a nakonec ho vydírá.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a obřízce
  2. a b c d e f g h i PRCHAL, Jan. Biografický slovník Polenska. Polná : Linda, 2002. ISBN 80-38-8985-0. Kapitola Hilsner Leopold, s. 45-46.  
  3. a b c MUDROVÁ, Ivana. Kam značky nevedou III. a další podivuhodné cesty. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-891-4. Kapitola Hilsneriáda a jiné židovské příběhy, s. 147-155.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

 
Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Leopold_Hilsner&oldid=12326263
Stránka byla naposledy upravena 5. 3. 2015 v 11:12. Editovat celý článek Leopold Hilsner.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Další služby: Portál | Katalog | Hledej | Zprávy | Počasí | Kurzy | Práce | Slovník | TV | Online hry | Java hry | SMS | Loga a melodie | Chat | Fórum | Kontakt | Set-top-boxy