Lhasa

Palác Potála ve Lhase

Lhasa (tibetsky: ལྷ་ས་; přepis: lha sa; čínsky: 拉薩; pinyin: Lāsà) je tradiční hlavní město Tibetu a hlavní město Tibetské autonomní oblasti v Číně. Lhasa byla centrum tibetského buddhismu a do roku 1959 sídlem dalajlámy.

[editovat] Historie

Ulice Barkhor ve Lhase

Pátý dalajláma, Ngawang Lozang Gjamccho (1617–1682), si podrobil Tibet a přestěhoval administrativní centrum do Lhasy. Tam zahájil stavbu paláce Potala, který byl dokončen pár let po jeho smrti. V této době získala Lhasa nepochybné postavení jako politické hlavní město Tibetu.

V první polovině 20. století se zde zastavilo několik západních cestovatelů, včetně Alexandry Davidové-Néelové a Heinricha Harrera.

Na počátku 20. století Lhasu načas obsadil britský expediční sbor, vedený Francisem Younghusbandem.

Jelikož se jednalo o významné centrum tibetského buddhismu, téměř polovina obyvatelstva Lhasy byli mniši. Obyvatelstvo Lhasy bylo v roce 1951 odhadováno na 25 000 a dalších 15 000 mnichů v žilo klášterech. Dnes má město okolo 250 tisíc obyvatel, velká část z nichž jsou Číňané (Chanové nebo Chuejové).

[editovat] Geografie

Lhasa leží v oblasti známé jako „údolí Lhasa“, v provincii Ü, jejímž je hlavním městem.

Třebaže průměrná nadmořská výška údolí je vyšší než 3 000 m, hory kolem města dosahují výšek kolem 5 500 m. Městem protéká řeka Kyi (nebo Kyi Chu), levostranný přítok řeky Brahmaputra.

Lhasa patří mezi nejvýše položená města na světě, její průměrná nadmořská výška je asi 3 650 m.n.m.

[editovat] Ekonomika

Velmi významný pro tuto oblast je turistický ruch, turisty přitahuje palác Potála, velkolepá himálajská krajina a mnoho planě rostoucích rostlin a zvířat ve vysokých polohách střední Asie. Pro mnoho let v této oblasti nebyly žádné chemické a automobilové továrny a bylo zde dobré životní prostředí. To se však v posledních letech změnilo. V blízkosti se těží měď, olovo a zinek a čínská vláda experimentuje s novými metodami těžby minerálů a energie.

[editovat] Kultura

Lhasa má mnoho historických pozůstatků, včetně paláce Potala, chrámu Džókhang, klášterů Sera a Däpung. Nicméně, mnoho důležitých míst bylo poškozeno nebo zničeno během kulturní revoluce.

[editovat] Turistika

Podle regionálních úřadů navštívil Tibet v roce 2004 1 milion návštěvníků. Čínské úřady plánují v regionu ambiciózní růst turistiky až na 10 milion návštěvníků do roku 2020; většinou by mělo jít o etnické Číňany. Zastánci větší tibetské autonomie doufají, že zvýšení turistiky bude vést k zlepšení původní kultury v Tibetu.

[editovat] Doprava

Díky své odlehlé poloze byla Lhasa v minulosti obtížně přístupná. Historické cesty vedoucí vysoko položenými průsmyky spojovali Tibet s Čínou, Indií a Nepálem. Horské silnice sjízdné pro motorová vozidla byly postaveny převážně až v období po roce 1945. Asi 100 km jižně od města bylo vybudováno letiště Lhasa Gonggar (IATA: LXA, ICAO: ZULS), jehož vletová/přistávací dráha měří díky vysoké nadmořské výšce celých 4000 m. V roce 2006 byla dokončena Železniční trať Golmud - Lhasa spojující Tibet s Čínou. Dopravu po této trati zajišťují speciálně upravené vlakové soupravy, které mají např. dvojitá okna chránící před UV zářením nebo kyslíkové masky, jež cestujícím pomáhají vyrovnat se s řídkým vysokohorským vzduchem.

[editovat] Lhasa a umění

Život v Lhase byl popsán rakouským horolezcem Heinrichem Harrerem v jeho knize Sedm let v Tibetu a ve filmu stejného jména, ve kterém hráli Brad Pitt a David Thewlis. Kniha pojednává o životě ve Lhase během 40. let 20. století.

[editovat] Externí odkazy

[editovat] Mapy a satelitní snímky

• mapa Lhasy
• mapa centrální Lhasy
• stará mapa centrální Lhasy z roku 1959
• družicový snímek

Související články obsahuje Portál Tibet

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Lhasa