Liška obecná (šelma)

Liška obecná
Stupeň ohrožení
málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia) Kmen: strunatci (Chordata) Třída: savci (Mammalia) Řád: šelmy (Carnivora) Čeleď: psovití (Canidae) Rod: liška (Vulpes)
Binomické jméno
Vulpes vulpes Linné 1758
rozšíření lišky obecné

Liška obecná (Vulpes vulpes) je nejrozšířenějším divoce žijícím zástupcem šelem. Oblast jejího přirozeného výskytu zahrnuje Euroasii, Severní Ameriku a severní Afriku. Jako extrémně nebezpečný invazní druh je vedena v Austrálii, kam byla zavlečena v 19. století, a na ostrově Vancouver.

Liška je nejrozšířenější středně velkou šelmou České republiky a vlastně i celé severní polokoule. Je lovena pro kožešinu, případně jako sport (obzvláště ve Velké Británii a jí kulturně ovlivněných zemích), na kožešinu se i chová. Nepříjemné je, že slouží jako vektor různých nemocí, zejména vztekliny a že se někteří jedinci mohou (zejména v období, kdy krmí mláďata) specializovat na vykrádání kurníků či králíkáren.

Liška je oblíbenou postavou různých bajek a bájí, kde často vystupuje v roli chytrých a lstivých vítězících nad hloupějšími siláky. Ve zvířecí symbolice evropských národů ztělesňuje lstivost a vychytralost.

[editovat] Popis

Liška na sněhu

Liška je relativně štíhlá psovitá šelma s krátkýma špičatýma ušima a dlouhým tlustým ocasem. Stavbou těla a lebky se liška neliší od slabšího psa. Tělo je 100 až 140 cm dlouhé včetně oháňky a v kohoutku 30 až 40 cm vysoké. Oháňka měří 35 až 45 cm. Tělesná váha značně kolísá, udává se rozpětí 4 až 10 kg, výjimečně může přesáhnout i 12 kg. Pohlavní dimorfismus (rozdíl mezi jedinci založený na základě pohlaví) je nevýrazný.

Nejobvyklejší barevná kombinace je rezavá srst na většině těla, dolní část obličeje, břicho a konec ocasu žlutobílé, nohy a uši na konci černé. Kromě této barevné kombinace se v přírodě běžně vyskytují ještě dvě další, tzv. stříbrná a černá. U domestikovaných forem se vyskytují i další zabarvení. Zejména u rezavé formy existuje široká škála odstínů barev a diferencí ve velikosti různě barevných ploch, takže lze říci, že stejně zbarvené lišky prakticky neexistují. Trvalý chrup má 42 zubů podle vzorce 316/317. Mléčný chrup má pouze 28 zubů.

[editovat] Chování (Etologie), rozmnožování a potrava

Liščí mládě

Hárání (kaňkování) přichází zpravidla v lednu a v únoru. V té době se o jednu lišku uchází několik samců a toto soupeření bývá doprovázeno zápasy. Vlastní páření se odbývá většinou uvnitř nory většinou v lese, málokdy na otevřené ploše nebo v polích. Lišky si nory vyhrabávají nebo osidlují nory po jiné zvěři. V době kaňkování se lišky ozývají protáhlým chraptivým štěkotem. Názor na dobu březosti není jednotný. Udává se, že probíhá v rozmezí 50 až 56 dnů. Mláďata se rodí slepá a pokrytá vlnitou šedočernou srstí. Prohlédnou asi za 14 dní a zhruba první tři týdny jsou závislá na matčině mléce. Masitou potravu začínají přijímat, když se jim zpevní chrup a čelisti.

Matka obstarává mláďatům masitou potravu zhruba podobnou, jako je ta, kterou konzumuje sama. Najdeme v ní různá mláďata zajíců, srnek či další zvěře nebo i nějakou uloupenou drůbež. Hlavní podíl ale tvoří většinou myši a hraboši. V chudších časech se může liška živit (resp. přiživovat) i brouky, žížalami a měkkýši. Potravu si občas zpestřuje a doplňuje různými plody. Není striktní lovec, vezme zavděk i zdechlinou.

Zhruba po měsíci vycházejí liščata před noru a hrají si tam. K výměně chrupu dochází asi ve 4. měsíci věku. I tehdy zůstávají ještě společně s matkou a přespávají většinou v rodinné noře. Dojde-li stará liška k názoru, že nora byla odhalena (např. člověkem), přenese nebo dovede mláďata do jiné nory. Je pochopitelné, že se v její potravě vyskytuje také užitková zvěř, ale po většinu roku nikoliv v takovém množství, aby tato složka potravy převažovala nad ostatními.

[editovat] Liška a nemoci

Lišky v zajetí

Lišky trpí prašivinou a též i vzteklinou; ty mohou přenést i na hospodářská zvířata a domácí mazlíčky. Vzhledem k nebezpečnosti druhé nemoci se pro její potlačení ve většině civilizovaných zemí praktikuje program očkování skrze imunizační návnadu.

[editovat] Liška a lidé

Liška získala pověst chytrého, někdy i vychytralého zvířete a takto také vystupuje v mnoha literárních dílech, zajímavé je, že se tak děje v mnoha kulturách.
V eskymáckých mýtech vystupuje hned v mýtu o stvoření světa, kde chce ponechat vládu tmy, v tom jí zabrání zajíc, někdy havran.
Pravděpodobně nejstarším literárním dílem, kde vystupuje liška, je sumerský mýtus Enki a Ninchursanga. Již v tomto mýtu je liška považována za chytrou, proto je požádána bohem Enlilem, aby našla a přivedla uraženou bohyni Ninchursangu, což liška provede.
V Řecku se v literatuře liška objevuje např. v Ezopových bajkách hned několikrát, ačkoliv zde není vždy ten, kdo někoho přechytračí, ale někdy je i ona přechytračena.
Liščí moudrost naznačuje i latinské přísloví „Vulpes non iterum capitur laqueo“, které se překládá jako „Liška se nedá chytit dvakrát“.

Ve středověku byla liška poměrně populární zvíře, o čemž svědčí i fakt, že pronikla do heraldiky, na štítu měli lišku např. vladykové z Úloha. Popularitu lišky dokazuje i fakt, že se stala jedním z atributů svatého Bonifáce.

Ve snáři lze najít hned několik lišek a vysvětlení, co to znamená, častá jsou vysvětlení, která nějak souvisí se sexualitou.

V novověku liška vystupuje v mnoha pohádkách (např. O chytré kmotře lišce, O ptáku Ohniváku a lišce Ryšce, atp. ), zároveň se dostala do znaků a log firem a nakonec i do názvů vojenských operací a přezdívek vojenských velitelů.

Přezdívka odkazující na lišku u válečných velitelů je nejčastěji přidělována zkušeným válečníkům, kteří dovedně využívají lsti a kladení různých pastí k poražení silnějšího protivníka. Příkladem může být maršál Rommel, známý jako Liška pouště.

[editovat] Myslivost

Liška se v myslivosti považuje za zvěř škodnou. Její potravou jsou myši, hraboši (menší savci a ptáci), vajíčka, ale také zvěř, a to: koroptev polní, bažant obecný, kachna a v neposlední řadě nepohrdne ani oslabenou či zhaslou (mrtvou) zvěří srstnatou (srnčí, zaječí). Pokud má liška hojnost potravy, tak může mít i 8 mláďat, což znamená, že se velice rychle rozmnožuje. A proto mohou myslivci lišku odstřelovat celoročně. Pokud by se nehlídaly stavy lišky, tak by se mohlo stát, že ve volné přírodě by nenacházela potravu a stahovala by se k lidskému obydlí.

Při zvýšení počtu lišky by se mohlo zvýšit rozšíření vztekliny.

Liška si vytváří několik nor. Jednu noru má však hlavní, kde jsou i mláďata. Ostatní nory nejsou pro uchovávání potravy, jak by se mohlo zdát, ale pro případ nebezpečí, kdyby bylo nutno mláďata přenést do záložní nory.

Myslivci mohou využit více způsobů odstřelu, a to:

• norování - za pomoci loveckého psa vytlačíte lišku z nory, liščata vám pes vynese po odstřelu lišky
• hon - při honu na drobnou zvěř je možno lišku odstřelit
• čekaná - pomocí stop lišky najdete místo kde se zdržuje, nebo noru, na těchto místech skrytě čekáte (většinou několik hodin) až se zde liška objeví a poté může dojít k odstřelu
• šoulačka - pomocí stop, nebo loveckého psa, který může lišku vystopovat dojde k odstřelu

[editovat] Související články

• Liška – další významy pojmu liška
• Liška obecná – další významy pojmu liška obecná
• Liška (říše živočichů) – další šelmy známé v češtině pod jménem liška

[editovat] Externí odkazy

• Liška na biolibu (nahrávka štěkotu, informace o chovu)

	Psovití
liška polární • pes krátkouchý • šakal pruhovaný • šakal obecný • kojot prériový • vlk obecný • šakal čabrakový • vlk rudohnědý • vlček etiopský • maikong • pes hřivnatý • dhoul • pes bojovný † • pes hyenovitý • psík mývalovitý • pes ušatý • pes horský • pes argentinský • pes pampový • pes pouštní • pes šedý • pes pralesní • liška šedá • liška ostrovní • liška džunglová • liška kana • liška chama • korsak • liška horská • liška písečná • liška pouštní • liška šedohnědá • liška obecná • fenek

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Liška obecná (šelma)

Projekt Wikidruhy nabízí informace v angličtině o

Vulpes vulpes