Literární žánr

Literární žánr (z fr. genre – rod) je označení skupin literárních děl, jež mají společné znaky definované různými kritérii. Tato kritéria mohou být tzv. povrchová – např. kompozice, téma a motivy, jazykové prostředky, ale také typ čtenáře (literatura pro děti a mládež) atd., nebo hlubinná, kde se za podstatu žánru označuje archetyp (u Northropa Frye) nebo antropologické založení (tzv. jednoduché formy A. Jollese atd.) José Ortega y Gasset chápe žánr jako „jediný možný způsob, jak [téma] vyslovit plně … navzájem neredukovatelné, nutné a zásadní estetické téma … široké úhly pohledu na klíčové aspekty lidského života“, „jednotlivé umělecké formy vznikají z odlišných interpretací člověka člověkem“. (Meditace o Quijotovi, s. 65 a 90).

Od žánrů v jiných uměleckých druzích se žánr literární liší jednak tím, že literatura je dějové a zobrazovací umění a jako taková nabízí větší škálu relevantních prostředků vyjádření, jednak propracovanou strukturou (od antiky: mezi nejstaršími díly žánry se zabývajícími je Aristotelova Poetika). Důsledkem je fakt, že literární žánr je důležitý jak pro genezi (vznik) díla, tak pro jeho vnímání (recepci): čtenáři podle určitých znaků poetiky daného díla rozpoznají, o který žánr se jedná, a tomu uzpůsobí vnímání díla. Např. Škvoreckého Legenda Emöke, jakkoli de facto není legenda, bude svého čtenáře k tomuto žánru při vnímání orientovat, a to na základě názvu (název díla je jedním ze žánrových znaků). Podobně fungují např. postmoderní texty, které začínají např. typickou pohádkovou frází "Bylo nebylo" atd., ačkoli jako pohádka nepokračují; čtenářovo vnímání už je nicméně žánrem pohádky ovlivněno.

V rámci literární vědy se žánry zabývá genologie. V současné době se v literární vědě etabloval tzv. trojrovinný model, který rozlišuje literární druhy (lyrika, epika a drama), žánry (jakožto nižší jednotku) a žánrové varianty (jako jednotku nejnižší). Např.: v rámci epiky (druh) je román (žánr) a v jeho rámci pak román budovatelský (varianta).

V dějinách literatury byl koncept žánru jak odmítán (romantismus, postmoderna), tak přijímán a chápán jako neměnný a závazný (klasicismus). Zatímco epochy, které pojem žánru přijímaly, budovaly složitý a závazný systém žánrů, epochy, které jej odmítají, stírají hranice mezi jednotlivými žánry, libují si v překračování žánrových hranic (ale i např. ve stírání hranice mezi realitou a fikcí).

[editovat] Související články

• genologie
• poetika
• literární komparatistika
• slohový útvar

[editovat] Zdroje

• Slovník literární teorie. Praha: ČS spisovatel, 1984.
• MOCNÁ, Dagmar - PETERKA, Josef a kol., Encyklopedie literárních žánrů. Praha, Litomyšl : Paseka, 2004, ISBN 80-7185-669-X
• BENEŠ, Bohuslav (ed.). Česká lidová slovesnos t't. Praha : Odeon, 1990, ISBN 80-207-0181-8
• ČAPEK, Karel. Marsyas čili Na okraj literatury . Praha : František Borový, 1941.
• ERNS, Jutta: „Hybridní žánry“. In Nünning, Ansgar (ed.). Lexikon teorie literatury a kultury . Brno : Host, 2006.
• FILIP, Jiří – BRUKNER, Josef. Poetický slovník . Praha : Mladá fronta, 1997.
• KUBÍNOVÁ, Marie (ed.). O poetice literárních druhů . Praha : Ústav pro českou literaturu AV ČR, 1995.
• MELETINSKIJ, Jeleazar Moisejevič. Poetika mýtu . Praha : Odeon, 1989.
• MEYER, Holt. „Literární žánr“. In: Úvod do literární vědy . Eds. Miltos Pechlivanos, Stefan Rieger, Wolfgang Struck, Michael Weitz. Praha : Hermann a synové, 1999.
• NEUBAUER, Zdeněk. Do světa na zkušenou čili O cestách tam a zase zpět . Praha : Manželé Jůzlovi, 1990.
• ORTEGA Y GASSET, José. „Krátké pojednání o románu“. In týž. Meditace o Quijotovi . Brno : HOST, 2007.
• PILAŘ, Martin: Pokus o žánrové vymezení povídky . Ostrava : Filozofická fakulta Ostravské univerzity, Sfinga 1994.
• PROPP, Vladimir Jakovlevič. Morfologie pohádky a jiné studie . Jinočany: H&H, 1999.
• SIROVÁTKA, Oldřich. Literatura na okraji . Praha : Československý spisovatel, 1990.
• STAIGER, Emil. Základní pojmy poetiky . Praha : Československý spisovatel, 1969.
• ŠRÁMKOVÁ, Marta – SIROVÁTKA, Oldřich. „České lidové balady“. In České lidové balady . Eds. M. Šrámková, O. Sirovátka. Praha : Melantrich, 1983.
• WELLEK, René – WARREN, Austin. „Literární žánry“. In tíž. Teorie literatury . Olomouc : Votobia, 1996.
• WENZEL, Peter. „Druh/žánr, literární“. In: Nünning, Ansgar (ed.). Lexikon teorie literatury a kultury . Brno : Host, 2006.
• WENZEL, Peter: „Dějiny druhů/žánrů“. In: Nünning, Ansgar (ed.). Lexikon teorie literatury a kultury . Brno : Host, 2006.
• WENZEL, Peter: „Teorie a poetika druhů/žánrů“. In Nünning, Ansgar (ed.). Lexikon teorie literatury a kultury . Brno : Host, 2006.
• ZEMAN, Milan (ed.). Poetika české meziválečné literatury: Proměny žánrů . Praha : Československý spisovatel, 1987.
• ZUSKA, Vlastimil. Mimésis – fikce – distance: K estetice XX. století . Praha : Triton, 2002.