Hledat:

Invia.cz Last minute Tunisko Dovolená v Chorvatsku Pojeďte do Egypta Bulharsko Last minute Kréta
 

Denní modlitba církve

(přesměrováno z Liturgie hodin, přímý odkaz na Denní modlitba církve)

Denní modlitba církve, jinak též liturgie hodin (latinsky liturgia horarum), božské oficium (latinsky officium divinum), či hovorově „modlitba breviáře“ tvoří oficiální liturgickou modlitbu římskokatolické církve. Liturgie hodin je pro církev prostředek, jak naslouchat Božímu slovu a vstupovat do tajemství Ježíše Krista a spásy a bez přestání se modlit – Ef 6, 18 (Kral, ČEP). Texty potřebné k soukromé (individuální) modlitbě hodinek v západní církvi jsou obsaženy v liturgické knize nazývané breviář, příslušné chorální nápěvy pro zpívanou společnou modlitbu jsou v antifonáři.

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Liturgii hodin tvoří několik modliteb ("hodinek") během celého dne, které tvoří především žalmy a biblická čtení. Tyto texty se obvykle zpívají nebo společně recitují.

Tradiční uspořádání liturgie hodin[editovat | editovat zdroj]

Liturgie hodin prodělala ve svých dlouhých dějinách velký vývoj. Chórová modlitba žalmů byla obvyklá již ve starých mnišských klášterech, zvláště benediktinského řádu. Hodinky se poté rozšířily i mezi laiky a tato modlitba byla tak běžná, že její záznam patří k nejčastějším dochovaným středověkým rukopisům. Pro diecézní klérus a řeholníky stanovila její podobu reforma Tridentského koncilu v 16. století. Tato podoba obsahovala osm „hodinek“ (označovaných obvykle jako „hóry“; z lat. hora, hodina). Tyto hodinky odpovídají Řeholi sv. Benedikta.

  • matutinum — v noci, kolem 2 h;
  • laudy (lat. laudes) — při svítání;
  • prima — o první hodině, tj. v závislosti na roční době hodinu po východu slunce (v létě tedy asi v 6 hodin);
  • tercie (lat. tertia) — o třetí hodině, tj. kolem 9 h;
  • sexta — o šesté hodině, tj. v poledne;
  • nona — o deváté hodině, tj. asi v 15 h;
  • nešpory (lat. vesperae) — večer při západu slunce;
  • kompletář (lat. completorium) — před spaním.[1]

Modlitba byla strukturována veršem 119. žalmu:

Chválívám tě sedmkráte za den za tvé spravedlivé soudy (Žl 119,164).

Benedikt z Nursie ovšem do své Řehole přejal toto schéma z východní mnišské praxe, kterou zprostředkoval Jan Kassián ve svých Collationes a Institutiones. Ve východní praxi prima neexistovala až do doby, kdy někteří mniši si začali chodit po laudách ještě na chvíli lehnout namísto práce či studia – teprve tehdy byla prima zavedena, aby se tomu předcházelo. I v potridentském breviáři jsou matutinum a laudy s výjimkou Vánoc spojeny.

Aktuální podoba[editovat | editovat zdroj]

Liturgická reforma po Druhém vatikánském koncilu zasáhla i liturgii hodin, jejíž denní penzum výrazně zkrátila a zjednodušila její pravidla (rubriky). Současné části Denní modlitby církve, jak se oficiálně dnes modlitba nazývá, jsou:

  • Pozvání k modlitbě čili invitatorium není samostatné, ale je úvodem do první modlitby dne. Skládá se ze zvolání "Pane, otevři mé rty a má ústa tě budou chválit" (latinskyDomine, labia mea aperies et os meum annuntiabit laudem tuam.) a žalmu 95 (případně 100, 67, 24) s antifonou.
  • Modlitba se čtením byla tradičně první modlitbou dne, dnes je však možné modlit se ji kdykoli. Některé kláštery se modlitbu se čtením modlí v noci, jinde se spojuje s laudami. Modlitba obsahuje hymnus, tři žalmy, čtení z bible a ze spisů církevních otců, o svátcích chvalozpěv Te Deum a závěrečnou modlitbu (v případě, že se modlitba se čtením koná v prodloužené podobě jako vigilie, vsouvají se mezi druhé čtení a Te Deum tři starozákonní kantika a úryvek z evangelia).
  • Ranní chvály čili laudy se modlí vždy ráno. Začínají zvoláním "Bože, pospěš mi na pomoc. Slyš naše volání." a modlitbou Sláva Otci. Následuje hymnus, dva žalmy, kratší nebo delší biblické čtení, responsoriální zpěv, Zachariášovo kantikum (Lk 1, 68-79), prosby za zasvěcení dne, modlitba Otčenáš a závěrečná modlitba.
  • Modlitba uprostřed dne se modlí během dne. Někteří řeholníci (v mnišských řádech a řádech řeholních kanovníků) se modlí během dne modlitby tři (dopoledne, v poledne, odpoledne), ostatní řeholníci a diecézní klérus pouze jednu. Začíná zvoláním "Bože, pospěš mi na pomoc. Slyš naše volání." a modlitbou Sláva Otci. Následuje hymnus (vybírá se jeden ze tří hymnů podle toho, v kterou denní dobu se modlitba uprostřed dne modlí), tři žalmy, krátké čtení a závěrečná modlitba.
  • Večerní chvály čili nešpory se modlí večer, ideálně při západu slunce. Začínají zvoláním "Bože, pospěš mi na pomoc. Slyš naše volání." a modlitbou Sláva Otci. Dále následuje hymnus, dva žalmy a novozákonní kantikum, krátké biblické čtení a poté modlitba Magnificat. Po jejím skončení se modlí přímluvné prosby, Otčenáš a závěrečná modlitba.
  • Modlitba před spaním čili kompletář se modlí před usnutím. Skládá se ze zvolání "Bože, pospěš mi na pomoc. Slyš naše volání." (latinsky „Deus, in adiutorium meum intende. Domine, ad adiuvandum me festina.“) Poté následuje hymnus, žalm a krátké čtení z Nového zákona. Následně se modlí tzv. Simeonovo kantikum (Lk 2, 29-32), závěrečná modlitba, zvolání "Dej nám, Bože, pokojnou noc a posiluj nás, ať vytrváme v dobrém až do konce." (případně "Pokojnou noc a svatou smrt nechť nám dopřeje Všemohoucí Pán"). Na závěr kompletáře se připojuje libovolná z mariánských antifon (např. Zdrávas Maria, u dominikánů a mnišských řádů tradičně Salve Regina).

Čísla stran jednotlivých pěti částí modlitby breviáře (v jeho starém i novém vydání) daného týdne otiskuje pravidelně Katolický týdeník (str. 11).

Elementy[editovat | editovat zdroj]

Jednotlivé hodinky denní modlitby církve se skládají z omezeného množství základních elementů v různém výběru, množství a uspořádání.

Závazek a doporučení[editovat | editovat zdroj]

V katolické církvi latinského obřadu jsou některé osoby vázány povinností denní modlitbu církve se modlit. Kanonické právo k ní zavazuje všechny členy duchovenského stavu (biskupy, kněze, jáhny)[2]. Zasvěcené osoby jsou k ní vázány podle stanov dané řeholní společnosti nebo institutu zasvěceného života.[3] Specifickou variantou závazku k denní modlitbě církve je chórová povinnost.

Ostatním katolíkům, kteří k denní modlitbě církve vázáni nejsou, se nicméně její soukromá nebo společná modlitba naléhavě doporučuje.[4]

Různé tradice[editovat | editovat zdroj]

V rámci katolické církve latinského obřadu vedle sebe vždy existovala pluralita tradic denní modlitby církve, lišících se navzájem obsahem i strukturou. Značná část partikulárních tradic (mj. i ta pražská a olomoucká) byla po Tridentském koncilu opuštěna ve prospěch jednotného Římského breviáře. Další partikulární tradice byly opuštěny po Druhém vatikánském koncilu. I nadále se však svébytného uspořádání oficia, charakterizovaného obvykle rozložením žaltáře na jeden nebo dva týdny (oproti dnes obvyklým čtyřem), drží staré mnišské řády; řada dalších řeholních společností a institutů zasvěceného života má denní modlitbu církve více či méně přizpůsobenou svým zvyklostem (např. dominikáni mají charakteristicky přizpůsobený kompletář, premonstráti liturgii Velikonočního tridua, ...).

I ty diecéze a řeholní společnosti, které se drží běžné podoby denní modlitby církve bez osobitých úprav, obvykle mají určité množství formulářů pro vlastní svátky svatých. V době potridentské se tyto vlastní formuláře obvykle vydávaly ve formě samostatných dodatkových svazků nebo přívazků (officia propria). Dnes, kdy se obvykle používá breviář v národním jazyce tištěný zvlášť pro to které území nebo řád, bývají často zařazeny přímo na příslušná místa v oddílu vlastních textů o svatých (proprium sanctorum).

Pobožnosti odvozené z denní modlitby církve[editovat | editovat zdroj]

Denní modlitba církve inspirovala vznik celé řady různých pobožností, které zpravidla představují její radikální zjednodušení nebo malý výběr z jejích elementů a umožňují snazší účast laiků, pro které bylo až donedávna její plnohodnotné slavení jen obtížně uskutečnitelné (nákladné knihy, složitá orientace, latinský jazyk).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. J.-C. Schmidt, Les rythmes au Moyen-Age. Paris: Gallimard 2016. Str. 258.
  2. CIC, can. 276
  3. CIC, can. 663
  4. Všeobecné pokyny k denní modlitbě církve [online]. [cit. 2018-05-14]. Dostupné online. 
  5. Direktář o lidové zbožnosti a liturgii. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007. S. čl. 103; 155. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

 
Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Denní_modlitba_církve&oldid=16309971
Stránka byla naposledy upravena 15. 8. 2018 v 15:18. Editovat celý článek Liturgie hodin.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Další služby: Portál | Katalog | Hledej | Zprávy | Počasí | Kurzy | Práce | Slovník | TV | Online hry | Java hry | SMS | Loga a melodie | Chat | Fórum | Kontakt | Set-top-boxy