Království lombardsko-benátské

Království lombardsko-benátské Lombardo-Venezianisches Königreich Regno Lombardo-Veneto ←  1815 – 1866  → vlajka znak
geografie Lombardie a Benátsko jako součást Království lombardsko-benátského
hlavní město:	Miláno
rozloha:	46 991 km² roku 1850
obyvatelstvo
národnostní složení:	Italové, Rakušané
jazyky:	němčina, italština
náboženství:	římskokatolické
státní útvar
státní zřízení:	monarchie
mateřská země:	Rakouské císařství
vznik:	1815 (z rozhodnutí Vídeňského kongresu)
zánik:	1866 (připojení Benátska k Italskému království)
předcházející státy: Italské království (1805-1814) nástupnické státy: Italské království

Království lombardsko-benátské (italsky Regno Lombardo-Veneto, německy Lombardo-Venezianisches Königreich) bylo politickým celkem, který vznikl v severní Itálii po porážce Napoleona Bonaparta podle rozhodnutí Vídeňském kongresu z 9. června 1815. Království zaniklo roku 1866, když poslední zbytky jeho území anektovalo Italské království.

[editovat] Historie

Správní členění Království lombardsko-benátského

Vídeňský kongres spojil dohromady oblasti Lombardie, které byly pod nadvládou Habsburků již od 16. století, rakouští Habsburkové ji drželi v letech 1713 - 1796, a oblasti Benátska, které se dostalo pod rakouský vliv po roce 1797, jako samostatný územní celek v rámci Habsburské monarchie. Království se administrativně skládalo ze dvou nezávislých částí, které měli svojí místní vládu. Lombardská část se skládala z provincií Miláno, Como, Bergamo, Brescia, Pavia, Cremona, Mantova, Lodi-Cream, a Sondrio. Benátsko se skládalo z Benátek, Verony, Padovy, Vicenza, Trevisu, Roviga, Belluna, and Udiny.^[1]

Prvním lombardsko-benátským králem byl císař František I., který vládl od roku 1815 dalších dvacet let až do své smrti. Od roku 1835 do roku 1848 Ferdinand I. Dobrotivý.

Lombardsko-benátský královský plášť

Po lidové rovoluci 22. března 1848 (tzv. Pět dnů milánských) Rakušané uprchli z Milána a to se následně stalo hlavním městem Lombardské prozatimní vlády (Governo Provvisorio della Lombardia). Následujícího dne proti rakouské nadvládě povstaly Benátky a vyhlásily Benátskou prozatímní vládu (Governo Provvisorio di Venezia). Poté co rakouská armáda ve dnech 24-25. července 1848 porazila sardinské oddíly u Custozy, 6. srpna vstoupila do Milána a 24. srpna 1849 do Benátek, kde následně obnovila rakouskou správu.

Rakouský císař František Josef I. poté vládl v Království lombardsko-benátském po zbytek jeho existence. Císařův mladší bratr Maxmilián, který se později stal mexickým císařem, byl v letech 1857 - 1859 místokrálem v Miláně. Roku 1859 byla Curyšským mírem po druhé italské válce za nezávislost Lombardie anektována rodícím se sjednoceným italským státem. Benátky byli k Italskému království připojeny po prusko-rakouské válce pražským mírem roku 1866.^[1] Dějiny Království lombardsko-benátského tak skončily.

[editovat] Odkazy

[editovat] Související články

• Rakouské císařství
• Benátská republika
• Toskánské velkovévodství
• Milánské vévodství
• Sardinské království
• Parmské vévodství
• Modenské vévodství

[editovat] Literatura

• R. John Rath: The Carbonari: Their Origins, Initiation Rites, and Aims, The American Historical Review, Vol. 69, No. 2 (Jan., 1964).
• Gonda Imre – Niederhauser Emil: A Habsburgok. Egy európai jelenség, Gondolat, Budapest, 1978, ISBN 9632807146
• A.J.P. Taylor: A Habsburg Monarchia (The Habsburg Monarchy) 1809-1918, Scolar, Budapest, 2003, ISBN 9639193879

[editovat] Reference

1. ↑ ^{a b} Rosita Rindler Schjerve (2003) "Diglossia and Power: Language Policies and Practice in the 19th Century Habsburg Empire", ISBN 311017653X, pp. 199-200

Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Kingdom of Lombardy-Venetia na anglické Wikipedii.