Louis Aragon

Louis Aragon (3. října 1897 – 24. prosince 1982, vlastním jménem: Louis Andrieux) byl francouzský spisovatel. Původně vystudoval medicínu, za studií se seznámil s André Bretonem, který měl velký vliv na první etapu jeho tvorby, zejména básnické. V roce 1928 se rozešel se skupinou surrealistů, oprostil se od jejich poetiky a inspirace sny. Záhy nato stoupil do Komunistické strany Francie. V roce 1930 navštívil SSSR a stal se komunistou. Seznámil se s Vladimirem Majakovským a jeho švagrovou Elsou Tritoletovou, která se posléze stala jeho ženou.

V průběhu druhé světové války byl představitel tzv. odbojové poezie. V poválečných letech byl významnou postavou francouzské Komunistické strany (četné cesty do SSSR a zemí socialistického bloku, roku 1962 mu byl na Karlově Universitě v Praze udělen čestný doktorát). Po okupaci Československa v roce 1968 se ovšem od komunistické ideologie poněkud odklonil, třebaže nadále neopustil levicovou orientaci.

[editovat] Dílo

Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Louis Aragon

Počátky jeho tvorby jsou ovlivněny surrealismem, pozdější tvorba je ovlivněna socialistickým realismem.

• Plameny radosti (Feu de joie, 1920) - první básnická sbírka, soubor veršů, které publikoval před I. světovou válkou a v průběhu války.
• Anicet neboli Panorama (Anicet ou le Panorama, 1921) - první román, ovlivněn poetikou surrealismu.
• Irena (1928) - Maldororovy zpěvy pornografie - skandální surrealistický text, který vyšel anonymně poprvé v roce 1928 a k jehož autorství se Aragon přiznal až nedlouho před smrtí. Doplněno Pauvertovou předmluvou a Mandriarguesovou poznámkou k vydání z roku 1968. S původními ilustracemi André Massona.

Ve válečném a poválečném období vydal několik básnických sbírek, převážně milostného rázu: Elsiny oči (Les Yeux d´Elsa, 1942), Voskové panoptikum (Le Musée Grévin, 1943), Elsa(1959, č. 1961), Posedlý Elsou (Le Fou d´Elsa, 1963), Není pro mě Paříž bez Elsy (Il ne m´est Paris qu´Elsa, 1964)

V druhé etapě tvorby, kdy se rozešel se surrealismem, vytvořil románový cyklus Skutečný svět(Le Monde réel), který souhlasí s koncepcí tzv. socialistického realismu. Tento cyklus tvoří romány:

• Basilejské zvony (Les Cloches de Bâle, 1934, č. 1935, 1960)
• Krásné čtvrti (Les Beaux quartiers, 1936, č. 1961)
• Cestující z imperiálu (Les Voyageurs de l´impériale, 1942, přepr. 1947, č. 1962)
• Aurelián (Aurelien, 1944, č. 1958, 1980, 1998) - čtvrtý román cyklu je považován za umělecky nejzdařilejší a také je nejznámějším autorovým dílem. Zčásti autobiografický román je příběhem lásky odehrávající se v Paříži v meziválečné době.
• Komunisté (Les Communistes, 1949-51, přepr. 1967, č. 1953-1954) - poslední část cyklu zobrazující francouzskou společnost v nesnadných letech počátku II. světové války.

• Velikonoční týden (La Semaine sainte, 1958, č. 1965) - vrcholné románové dílo, ve kterém se snaží podat svůj koncept historie.

• Blanche aneb Zapomnění (Blanche ou l´Oubli, 1967, č. 1990) - pozdní román, v němž se odklání od socialistického realismu a naopak využívá některé vypravěčeské postupy tzv. nového románu.

[editovat] Související články

Projekt Wikicitáty má sbírku citátů na téma

Louis Aragon

Související články obsahuje: Portál Literatura

• Francouzská literatura
• Surrealismus
• Seznam francouzských spisovatelů

[editovat] Externí odkazy

Biografie, bibliografie (francouzsky)