Lucemburkové

Lucemburkové byli druhou českou královskou dynastií. Zemím Koruny české vládli v letech 1310–1437. Od roku 1196 vládli v lucemburském hrabství, v roce 1387 získali uherský trůn. V letech 1373–1415 drželi Braniborsko. Lucemburkové drželi říšskou korunu od roku 1308 až do roku 1437 (s výjimkou let 1313-1346 a 1400-1410).

[editovat] Původ a mocenský růst

Znak hrabat lucemburských

Podle spisu Jana z Arrasu odvozovali Lucemburkové svůj původ od bájné víly Meluzíny. Skutečnou zakladatelkou rodu však byla hraběnka Ermesinda (asi 1186 – 1247), jediný potomek hraběte Jindřicha IV. Slepého. Lucemburkové pocházejí z jejího manželství s Walramem, hrabětem Limburským (proto byli někdy označováni i jako rod limburský).

Původní državou rodu bylo nevelké hrabství lucemburské na západní hranici Svaté říše římské, dnes území velkovévodství Lucemburského a belgické provincie Luxembourg.

Mocenský vzestup Lucemburků na přelomu 13. a 14. století souvisel se strategickým spojenectvím s Francií, jejíž zájmy v Říši zastupovali. Prvním úspěchem bylo zvolení Balduina Lucemburského na stolec trevírského kurfiřta - arcibiskupa. Ten se tak stal jedním z nejmocnějších mužů říše. Roku 1308 se rodu lucemburských hrabat dostalo největší cti: Jindřich VII. Lucemburský byl po násilné smrti Albrechta Habsburského zvolen králem v římskoněmecké říši. Poté, co jeviště dějin tak dramaticky roku 1306 opustili Přemyslovci, byl Jindřichovi roku 1309 nabídnut český trůn pro jeho jediného syna Jana. V Janovi Lucemburském se protnuly hned tři nástupnické principy: otec mu udělil Čechy v léno, oženil se s Eliškou Přemyslovnou a šlechta ho uznala za krále. Kariéra Janova otce byla krátká a oslnivá: roku 1312 byl korunován císařem, ale o rok později zemřel. Jan Lucemburský v českých zemích zůstal cizincem, posloužily mu ovšem jako odrazový můstek pro výrazné ovlivňování evropské politiky.

[editovat] Zlatý věk: doba karolinská

Janův syn Karel IV. se jako první český král stal císařem Svaté říše římské. Praha se stala vedle Říma a Paříže přední evropskou metropolí. Vznikla zde nejstarší univerzita na sever od Alp a zároveň první německá univerzita. Dobu panování Karla IV. a Václava IV. označujeme za dobu karolinskou a znamenala největší rozkvět Čech v dějinách státu.

[editovat] Boje o moc

Podle závěti svého otce udělil Karel IV. mladšímu bratrovi Janu Jindřichovi v léno Moravu a pamatoval na všechny své příbuzné. V té době bylo lucemburské příbuzenstvo početné, což se brzy mělo změnit. Karel měl tři syny: Václava IV., Zikmunda a Jana Zhořeleckého; Jan Jindřich rovněž tři: Jošta, Prokopa a Jana Soběslava. Po smrti Karla a Jana Jindřicha se stupňovala rivalita Václava IV. a Zikmunda, moravští bratranci zase bojovali mezi sebou o vládu nad Moravou a zapojovali se i do bojů o český trůn. O císařský trůn bojovali obě větve zároveň: Václav IV., Zikmund a Jošt Moravský, a s nimi Wittesbach Ruprecht Falcký. "Vítězem" se stal Zikmund, který všechny své rivaly přežil o mnoho let. Vládu v Čechách ale mohl nastoupit až po skončení válek s husity. Zemřel jako poslední legitimní Lucemburk ve Znojmě 9. prosince 1437.

[editovat] Nástupnictví

Císař Zikmund za nástupce určil manžela své jediné dcery Albrechta, po Albrechtově brzké smrti tituly zdědil jejich jediný syn Ladislav Pohrobek. Římská koruna přešla na Habsburky, kteří si ji s přestávkami udrželi až do roku 1806. V českém a uherském státě aristokracie po Pohrobkově smrti odmítla nástupnictví dalších příbuzných a zvolila si krále ze svého středu (Jiří z Poděbrad a Matyáš Korvín), po jejich smrti se ale navrátila k Vladislavovi II. Jagellonskému, vnukovi Albrechta II. a pravnukovi císaře Zikmunda.

Poslední Lucemburk po meči byl zřejmě Jiří, nemanželský syn markraběte Prokopa, který zemřel jako benediktinský mnich v klášteře v Monte Cassinu roku 1457. Jako levoboček ale neměl právo nástupnictví, a tak ho historie téměř nepřipomíná.

Vedle lucemburské dynastie ovšem existovala další linie rodu Lucemburků, potomků bratrance císaře Jindřicha, která přežila královskou linii o mnoho staletí, a na kterou upomíná například slavný Lucemburský palác v Paříži. Protože k oddělení obou větví došlo dlouho před vzestupem Lucemburků na český trůn, neměla tato větev rodu samozřejmě nástupnické právo a do našich dějin téměř nezasáhla.

[editovat] Seznam Lucemburků vládnoucích v českých zemích

• Jan Lucemburský
• Karel IV., též římský císař
• Václav IV., též římský král
• Zikmund Lucemburský, též římský císař a uherský král

[editovat] Moravští Lucemburkové

• Jan Jindřich
• Jošt Lucemburský, též římský král
• Jan Soběslav Lucemburský
• Prokop

[editovat] Další známí Lucemburkové

• Václav Lucemburský
• Jindřich VII. Lucemburský
• Balduin Lucemburský, arcibiskup a říšský kurfiřt
• Jan Zhořelecký
• Eliška Zhořelecká
• Anna Lucemburská

[editovat] Rodokmen

• Walram III. a Ermesinda Lucemburská
  • Jindřich II. Veliký
    • Jindřich VI. Lucemburský
      • Jindřich VII. Lucemburský
        • Jan Lucemburský
          • Karel IV.
            • Václav IV.
            • Zikmund Lucemburský
              • Alžběta Lucemburská, manžel Albrecht II. Habsburský
            • Jan Zhořelecký
              • Eliška Zhořelecká
            • Anna Lucemburská
          • Jan Jindřich
            • Jošt Moravský
            • Prokop Lucemburský
            • Jan Soběslav
          • Václav Český

[editovat] Související články

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Lucemburkové

• Seznam hlav českého státu
• České království
• Seznam panovníků Svaté říše římské
• Dějiny Česka

[editovat] Externí odkazy

Související články obsahuje Portál Středověk

• Rodokmen na royal-history
• Český stát v době Lucemburků

[editovat] Bibliografie

• ČECHURA, J., České země v letech 1310-1378. Lucemburkové na českém trůně I. 1.vyd. Praha: Libri, 1999. 288 s.
• ČECHURA, J., České země v letech 1378-1437. Lucemburkové na českém trůně II. 1.vyd. Praha: Libri, 2000. 438 s.
• HOENS, Jörg K., Lucemburkové. Pozdně středověká dynastie celoevropského významu 1308–1437 . Praha: Argo, 2003. 306 s.
• ŠAROCHOVÁ, Gabriela V. 1.9.1310 Eliška Přemyslovna a Jan Lucemburský. 1.vyd. Praha: Havran, 2002. 166 s.
• Jiří Spěváček, Jan Lucemburský a jeho doba, Praha 1994
• Jiří Spěváček, Karel IV., Praha 1979
• Jiří Spěváček, Václav IV. Praha 1986
• Jiří Spěváček, Založení Univerzity Karlovy, Praha 1988
• František Kavka, Karel IV., 1988
• kol. autorů, Kroniky doby Karla IV. Praha: Svoboda 1987

Dynastie vládnoucí v českých zemích

Přemyslovci | Piastovci | Lucemburkové | Jagellonci | Habsburkové | Habsbursko-Lotrinská dynastie

Lucemburkové (1310 - 1437)

Jan Lucemburský | Karel IV. | Václav IV. | Zikmund Lucemburský