Ludolf Bakhuysen

Ludolf Backhuysen 1690, Olej na plátně, 173,5 x 341 cm, Musées Royaux des Beaux-Arts, Brusel

Ludolf Bakhuysen (možné transkripce Backhuyzen, Bakhuyzen a dokonce i Bakhuizen) (18. prosince 1631, Emden ve východním Frisku – 1708) byl nizozemský krajinář.

Ačkoli maloval i jiné náměty a vytvořil hodně kreseb, je vnímán hlavně jako malíř velkých bouřlivých mořských krajin, jakými je například obraz Lodě v krajní nouzi u skalnatého pobřeží (1667, Národní galerie ve Washingtonu, Washington D.C.), známý v několika verzích. Předtím, než začal malovat, pracoval jako úředník a kaligraf, nejdříve ve svém rodném Emdenu a pak v Amsterodamu, kam přijel někdy kolem roku 1650. V roce 1656 je už zaznamenán jako člen Amsterodamské kaligrafické společnosti. Jeho první známá malba se datuje se rokem 1658.

Jeho učiteli byli pravděpodobně Allart van Everdingen a Hendrick Dubbels. Willem van de Velde mladší měl na něho také vliv a byl jeho rivalem, ale poté co spolu se svým otcem odešel do Anglie (na přelomu let 1672/73), se stal jedním z vůdčích malířů mořských krajin a bitevních scén, historických i imaginárních.

Mezi jeho nejdůležitějšími obrazy je Přístav v Amsterodamu (1665, Louvre, Paříž), objednaný amsterdamskou městskou radou a darovaný francouzskému ministru financí, Huguesovi de Lionne. Ačkoli vyvedené v temných tónech, jeho obrazy bývají velmi dramatické, jako v obrovské bouřkové scéně v Musée des Beaux-Arts v Bruselu, nebo živé jako Obchodní lodní kotviště v Texelu Národní námořní muzeum, Londýn. Po jeho práci byla velká poptávka a jeho díla se octla ve sbírkách císařů, princezen i obyčejných holandských občanů stejnou měrou. Petr Veliký a později Fridrich II. Veliký jsou dva příklady panovníků, kteří vlastnili některé obrazy. Byl také dobrý společník s mnoha přáteli.

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Ludolf Bakhuysen