Hledat:

Set-top-boxy Parfémy Krása Produkty pro zdraví Hodinky Elektro Šperky Nábytek Nářadí a zahrada Outdoor Počítače a notebooky
 

Louis Bonaparte

(Přesměrováno z Ludvík Bonaparte, přímý odkaz na Louis Bonaparte)
Louis Bonaparte

Ludvík Napoléon Bonaparte (2. září 1778, Ajaccio, Korsika; Francie - 25. července 1846, Livorno, Itálie) byl bratr Napoleona I. císaře Francouzů, jeden z 5 bratrů Bonapartových (druhý nejmladší), v letech 1806-1810 byl jako Lodewijk Napoleon králem holandským.

[editovat] Život

Louis Bonaparte se narodil jako syn Carla di Buonaparte (1746-1785) malého šlechtice, advoráta a později královského soudce, zástupce starosty města Ajaccia a přítele královského guvernéra Korsiky (Charles Louis de Marbeuf, 1712-1786). Matkou byla Carlova manželka Laetitia roz. Ramolino (1750-1836). V době Ludvíkova narození rodina žila v dostatku a přepychu Ludvík byl pokřtěn latinským jménem Ludovicus, ale pro rodinu, zvláště pro matku zůstal celý život „malým Luigim“. Pověsti, které šířili nepřátelé rodiny Buonaparte, že Luigiho otcem není Carlo, ale královský guvernér, jsou naprosto jistě nesmyslné vzhledem k religiositě a zásadové povaze matky, jejím názorům na nevěru i vzhledem k fyzickým známkám rodu Buonaparte, které Louis nepochybně měl. Když bylo Louisovi 7 let, otec ve věku 39 let zemřel na karcinom žaludku. Malý Louis otce silně miloval, dobře zachoval v paměti po celý život a na svém statku St.Leu mu zřídil památník. Po otcově smrti nastaly těžké finanční problémy rodiny, která mohla přežívat jen díky tomu, že Napoleon svůj důstojnický plat prakticky celý posílal matce a aby ji ulevil vzal svého milovaného bratra Louise k sobě do posádky, tam jej živil, vzělával a vychovával. V té době byl Napoleon kapitánem pluku La Fere a Louis se k pluku přidal v Auxonne. Zde Louise bratr edukoval nejen ve vědách válečných, ale také v cizích jazycích (doma Louis mluvil téměř výhradně italsky), dějepisu, zeměpisu a filosofii. Výchova byla přísná a bratr Louisovi nic neodpustil, ten však plnil požadavky k bratrově spokojenosti. U pluku sloužil Louis jako kadet a následoval bratra do Grenoblu.

Po revoluci rychle stoupal v žebříčku poddůstojnických hodností až roku 1795 byl podporučíkem. V italském tažení sloužil Louis jako pobočník Napoleona. Vyznamenal se rozvahou a statečností v bitvě u Arcole (15.-17. listopadu 1796) a po převzetí moci Napoleonem (9. listopadu 1799) stává se plukovníkem. V roce 1801 byl se svým plukem odeslán do Portugalska, aby se účastnil tzv. pomerančové války, ale do bojů již nezasáhl a Louis za francouzskou stranu podepsal badajozský mír. Během konzulátu dosáhl hodnosti divizního generála (1804). V službách svého bratra procestoval velkou část Evropy - m.j. Dánsko, Rusko, Švédsko, Prusko. Z italského tažení si přivezl nepochybně sexuálně přenosnou chorobu, která nebyla tehdejšími medicinskými prostředky dobře léčitelná. Přesná anamnéza není k disposici, ale je pravděpodobné, že se jednalo o infekci lues i kapaky souběžně. Bez ohledu na potíže, odjel Louis se svým bratrem na egyptské tažení, ale tam se nemoc zhoršila a Louis byl odeslán zpět do Francie po 6 měsících pobytu v Egyptě. Na zpáteční cestě spadl z koně a způsobil si četná poranění. Následky polytraumatu i nedoléčená venerická infekce jej pronásledovaly celý zbytek života (neuralgie, cefalgie, arthritis, svalové atrofie, deprese).

Napoleon vedl obezřetnou rodinnou politiku a svým sourozencům vybíral nevěsty a ženichy (s vyjímkou nejstarší sestry Elisy, která svůj sňatek uzavřela dle vlastního výběru). Pro Louise, na nátlak své ženy Josefiny, určil Josefíninu dceru z prvního manželství Hortensii Beauharnaisovou, s kterou Louis uzavřel manželství 4. ledna 1802. Nebylo to však šťastné manželství.

Pro Louisovu žárlivost, která se časem zvětšovala v patologické pronásledování spojené se špiclováním, byly vztahy manželů po krátké době soužití napjaté a oba manželé trávili spolu jen velmi omezený čas. Taková období byla střídána kratšími chvílemi pokusů o opětné sblížení. Smrt jejich prvního syna, jejich pýchy a naděje(1807), je velmi sblížila a po dobu celého roku trávili manželé spolu smutné, ale klidné období. Poté se v dubnu 1808 narodil poslední syn Charles. Pověsti o tom, že Ludvík není otcem Charlese jsou naprosto nepravdivé. Oba manželé trávili společné chvíle v Paříži a oba muži, kteří jsou zvažováni jako otcové Charlese v inkriminovanou dobu nebyli vůbec ve Francii (Carel Handrik hrabě Verhuell byl prokazatelně v Holandsku a hrabě Charles Joseph de Flahaut na vojenském tažení končícím Tylžským mírem 5.července 1807).

Po Napoleonově korunovaci obdržel Louis (i jeho bratři) titul císařský francouzský princ a Louis ještě k tomu titul Conetable de France (tedy korunní vojevůdce Francie) a měl nárok na vytvoření vlastního dvora k velké radosti Hortensie. Během války proti 3. koalici byl Louis jmenován vrchním velitelem severní armády a chránil Holandsko před případnými útoky Prusů. Po bratislavském míru (26. prosince 1805) připravil a roku 1806 vyhlásil Napoleon kontinentální blokádu britského obchodu, na kterou měla i Batavská republika přistoupit, ale dodržovala ji velmi nerada a velmi nesoustavně, proto Napoleon postavil vládu Batavské republiky před dvě možnosti, buď bude vytvořena monarchie v Holandsku, nebo bude země obsazena francouzským vojskem a země se stane jedním z francouzských departementů. Batavská vláda zvolila možnost monarchie. Napoleon chtěl jmenovat králem bratra Louise a byl mile překvapen, když batavská vláda požádala o jmenování králem holandským, právě Louise, kterého znali přední Holanďané z tažení v předchozíím roce. A tak byl Louis provolán 5. června 1806 králem holandským a jeho žena Hortensie se stala královnou. Během krátké vlády si Ludvík získal srdce Holanďanů. Reformoval právní systém Holandska a dal zemi novou moderní ústavu. Založil Rijksmuseum a hlavní pozornost upřel k zajištění nemajetných a zdravotnímu systému země. Zásadně odmítal Kontinentální systém Napoleonův (1806), jehož zavedení brzdil a úmyslně nedodržoval, neboť významně poškozoval zájmy ekonomiky země. Představy Napoleona a Louise na vládu v Holandsku se zásadně lišily. Napoleon požadoval od Louse naprostou loajalitu a politiku zcela závislou na přání císaře (korunovaný prefekt, jak trefně vyjádřila královna Hortensie), kdežto Louis chtěl být králem Holandska ku prospěchu státu a lidu (tedy králem nezávislého státu). Bylo tedy jen otázkou času, kdy dojde ke střetu obou bratrů. Již v nástupní řeči Louis ani slovem nezmínil svého velkého bratra a řekl : “byl jsem Francouzem, dnes jsem změnil svou vlast“. Rychle a dobře se (byť s výrazným akcentem) naučil holandštinu a plyně jí hovořil i psal. V soukromí však dával přednost francoužštině a poznámky si psal italsky. V létě 1809 přistálo anglické invazní vojsko na pobřeží Holandska a obsadilo ostrov Walcheren. Louis v čele holandského vojska se urputně bránil a na pomoc přišel v čele Francouzů i maršál Bernadotte, narychlo sehnaný ministrem Fouche. Spojenými silami invazní vojsko bylo vytlačeno. Napoleon však strategicky významné ústí Šeldy nechal obsazeno francouzskou armádou. Mezitím došlo k definitivnímu rozpadu manželství s Hortensií, jelikož Louis dopřál sluchu klepům o sporném otcovství Charlese a z žárlivosti vypověděl ministra hraběte Verhuella do Sankt Petěrburgu. Rozpadu manželství využila Hortensie k definitivnímu opuštění nemilovaného Holandska a na zákrok Napoleona si ponechala obě děti u sebe. Po porodu Hortensie, která porodila dítě, které počala s hrabětem Flahautem požádal Louis o rozvod, což však papež zamítl. Teprve roku 1837 po smrti Hortensie byl Louis opět volný a oženil se s šestnáctiletou markýzou Julií Livií di Strozzi. Manželství zůstalo bezdětné.

Invaze Angličanů byla pro Napoleona vítanou záminkou k vyřešení holandské neposlušnosti a v listopadu 1809 se rozhodl k úderu. Při osobním jednání Napoleona s Louisem došlo k sporu a Napoleon prohlásil „učinil jste z Holandska anglickou kolonii a jste horším nepřítelem Francie než Anglie sama.“. Dále je znám jeho citát „Holandsko není ničím jiným, než naplaveninou francouzských řek“. Poté 1. června 1810 Louis abdikoval na funkci krále Holandkska a 10. června 1810 bylo císařským dekretem z Rambouillet oznámeno, že území Holandska se stává součástí císařství francouzského, jako jeho departement. Rakouský císař František I. nabídl Louisovi možnost exilu a Louis se usadil v Štýrském Hradci (Graz) a zde se začal věnoval psaní. Po přechodu Rakouska do tábora spojenců (1813) opustil Louis Rakousko a usadil se v Lausane. Po pádu Napoleona se vážně uvažovalo o jeho opětném nástupu na holandský trůn, neboť byl pro styl své vlády v Holandsku velmi populární, ale pro spojence bylo neakceptovatelné, aby člen napoleonského klanu byl kdekoli v Evropě suverénem. Proto začátkem prosince 1813 byl prohlášen za holandského krále Vilém Oranžský, který pak vládl jako král Vilém I. Louisovi nabídl papež Pius VII. asyl v církevním státu, který Ludvík s povděkem přijal. Dále se věnoval spisovatelské činnosti, sepsal zde drama Lukrecia a své nejvýznamnější dílo Denník panování v Holandsku. Po smrti Napoleona (5. května 1821) mohl Louis přesídlit z Říma do Florencie. Ještě jednou navštívil Holandsko, když r. 1840 jej k návštěvě pozval král Vilém II. Nizozemský. Návštěvu podnikl pod pseudonymem hrabě ze St. Leu a byl mile překvapen srdečným přijetím všude, kde se objevil na veřejnosti. Po smrti bratra Josefa se stal vůdcem napoleonského klanu a v této posici uspořádal a rozšířil rodinný archiv. 25. června 1846 podlehl v Livornu mozkové mrtvici. Jeho syn Ludvík Napoleon, ke kterému našel cestu až po smrti svého druhorozeného syna a kterého výslovně v závěti označil za svého syna, mu splnil po jeho smrti přání a pohřbil jej na rodinném statku v Saint.Leu-La-Foret (1847). Slavnostní ceremonii byla přítomna i oficiální delegace Holandska.

[editovat] Potomci

Hortensie mu porodila tři syny:

  1. Napoléon Charles Bonaparte (* 10. prosince 1802 - † 5. května 1807). Zemřel na záškrt. Byl chloubou a nadějí rodiny, jeho smrt hluboce otřásla celým Napoleonským klanem. Je pohřben v Saint-Leu-Le Foret.
  2. Napoleon Ludvík (1804 - 1831), holandský král ~ 1826 Charlotta Bonaparte, dcera bývalého španělského krále Josefa Bonaparta
  3. Karel Ludvík Napoléon (1808 - 1873), francouzský prezident a císař jako Napoléon III. ~ 1853 Evženie de Montijo
logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

 
Louis Bonaparte v jiných jazycích: Brezhoneg, Deutsch, Ελληνικά, English, Esperanto, Español, Euskara, Suomi, Français, Magyar, Italiano, 日本語, ქართული, Nederlands, ‪Norsk (bokmål)‬, Polski, Português, Русский, Simple English, Српски / Srpski, Svenska, Türkçe
Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „http://cs.wikipedia.org/wiki/Louis_Bonaparte
Stránka byla naposledy upravena v Stránka byla naposledy editována 13. 11. 2008 v 10:57.
Veškerý text je dostupný za podmínek GNU Free Documentation License (Autorské právo pro podrobnosti).
Další služby: Portál | Katalog | Hledej | Zprávy | Počasí | Kurzy | Práce | Slovník | TV | Online hry | Java hry | SMS | Loga a melodie | Chat | Fórum | Kontakt | Set-top-boxy