Ludvík Svoboda

Jeden nebo více uživatelů zpochybnili nezaujatost, ověřitelnost, faktickou přesnost nebo encyklopedičnost, případně i další aspekty tohoto článku. Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi. Informace pro vkladatele šablony: Vložte prosím na diskusní stránku zdůvodnění vložení šablony.

Tento článek obsahuje informace, které nejsou ověřené. Jste-li s předmětem článku dostatečně seznámen, opravte, prosíme, nepřesnosti a doplňte prameny (literaturu apod.), které dokládají uvedená tvrzení.

Ludvík Svoboda
6. prezident Československa
Ve funkci: 1968 – 1975
Předseda vlády	Jozef Lenárt (1963–1968) Oldřich Černík (1968–1970) Lubomír Štrougal (1970–1988)
Předchůdce	Antonín Novotný
Nástupce	Gustáv Husák
Narození	25. listopadu 1895 Hroznatín, Rakousko-Uhersko
Úmrtí	20. září 1979 Praha, ČSSR
Politická strana	KSČ
Manžel/ka	Irena Svobodová

Armádní generál Ludvík Svoboda (25. listopadu 1895 Hroznatín – 20. září 1979 Praha) byl československý prezident a generál, nositel titulů hrdina ČSSR a SSSR.

Narodil se 25. listopadu 1895 v Hroznatíně do rolnické rodiny. V roce 1915 dokončil Vyšší zemědělskou školu a byl odveden do rakousko-uherské armády a poslán na Východní frontu. Zde byl zajat a vstoupil do Československých legií v Rusku, od roku 1922 pak byl důstojníkem československé armády. V roce 1923 si na Velehradě vzal Irenu Stratilovou. Roku 1939 uprchl do Polska, kde se stal členem československé vojenské jednotky. Po porážce Polska byl zajat Rudou armádou, internován a odsouzen k smrti jako špión (rozsudek byl však vzápětí na to zrušen – spekuluje se, že Svoboda již tehdy byl agentem NKVD^[zdroj?]).

Po přepadení SSSR Německem (1941) vstoupil do nově ustavovaných bojových jednotek Čechoslováků bojujících po boku Rudé armády, kde rychle stoupal v hodnostech. V roce 1945 se stal divizním generálem a ministrem obrany ČSR jakožto nestraník.

Svoboda během únorového převratu sdělil prezidentu Benešovi, že armáda za žádných okolností „nepůjde proti lidu“. Na počátku padesátých let byl odstraněn z politiky a krátkou dobu vězněn.

V rámci Pražského jara byl 30. března 1968 zvolen prezidentem místo příliš zkompromitovaného A. Novotného. Za srpnové okupace na jedné straně odmítl jmenovat dělnickorolnickou vládu Biľaka a Indry, na druhé straně se v následujících letech podílel na tzv. normalizaci. 29. května 1975 byl pro zdravotní problémy zbaven prezidentské funkce.

[editovat] Životopis

V roce 1916 v Kyjevě vstoupil do vznikajících československých legií. Plukovník Švec o něm píše ve svém deníku (Praha 1956): „Při odchodu z Plesna byl nechutný výstup s dobrovolcem z I. roty Svobodou... Poručík Uspenský mu před celým naším šikem četl levity. Svoboda si to nechtěl dát líbit, a zakazoval Uspenskému, aby mu tykal. Ten opět ho chtěl na místě zastřelit.“ Po bitvách u Zborova (1917), Bachmače (1918) a sibiřské anabázi se do Československa vrací v roce 1920. O dva roky později se stává důstojníkem v ČS armádě a na vojenské akademii v Hranicích působil jako učitel maďarštiny.

Během mobilizace v září 1938 byl velitelem pluku pěchoty a do června 1939, kdy ilegálně odchází do Polska, působil v odbojové organizaci Obrana národa. V Polském Krakově pak velel vznikající ČS jednotce a v září 1939 ho s jednotkou zajala Rudá armáda. NKVD Svobodu odsoudila k smrti jako špiona, ale na zásah Kremlu ho nakonec propustili. Po nacistickém vpádu do SSSR se Svoboda stává velitelem 1. československého samostatného praporu v Sovětském svazu, který je od března 1943 nasazen do bojů. Tehdy navázal kontakt s ČS komunistickou emigrací v čele s Gottwaldem a díky tomu se rychle stává velitelem 1. samostatného praporu, 1. samostatné brigády a od srpna 1945 velí 1. armádnímu sboru.

Po návratu do vlasti se jako nestraník 4. září 1945 stává ministrem národní obrany. To se nakonec ukázalo jako hrubá chyba tehdejší vlády, která nejspíše o úzkých vztazích Svobody s komunisty netušila, protože komunisté tak získali vliv v jednom z nejdůležitějších vládních míst. Svoboda pak při únorovém převratu v roce 1948 prezidentu Benešovi sdělil, že armáda za žádných okolností nepůjde proti lidu a zabránil zásahu armády proti SNB a KSČ.

Po převratu se Svoboda stal členem KSČ. Jako ministr obrany posuzoval rozsudky smrti nad vojáky odsouzenými ve vykonstruovaných procesech, když zpravidla nevyužíval svého práva navrhnout udělení milosti, což je řadou lidí hodnoceno jako spoluúčast na těchto justičních vraždách. Mimo jiné neshledal důvod navrhnout udělení milosti v případě generála Píky.^[1] V roce 1950 byl z postu ministra národní obrany odvolán a nahrazen A. Čepičkou. Do konce roku 1951 zastával místo náměstka předsedy vlády a byl předsedou ČS státního výboru pro tělesnou výchovu a sport. Poté byl z politiky odstraněn úplně, v roce 1952 krátce vězněn a po propuštění pracoval do roku 1954 v JZD v Hroznatíně. Po smrti Gottwalda a Stalina se díky kontaktům se sovětskými představiteli znovu dostává do politiky. V letech 1954-64 jako člen předsednictva Národního shromáždění zastával ještě post velitele Vojenské akademie v Hranicích, kde učil kromě jiného maďarštinu (1955-58) a poté Vojenského historického ústavu v Praze, kde sepsal své memoáry, které vyšly v roce 1960 pod názvem Z Buzuluku do Prahy.

Dne 7. března 1968 pokládá kytici na hrob prezidenta T. G. Masaryka v Lánech. Po abdikaci prezidenta A. Novotného je 30. 3. 1968 zvolen prezidentem ČSSR a podporoval reformní komunisty v čele s A. Dubčekem až do srpnové invaze Varšavské smlouvy. Během okupace odmítl vytvoření kolaborantské dělnicko-rolnické vlády A. Indry. Během normalizace se stal společně s G. Husákem jedním z hlavních normalizátorů. Od dubna 1974 již nemohl pro špatný zdravotní stav zastávat svůj úřad, proto byl v květnu 1975 přijat zvláštní zákon umožňující jeho odvolání a novým prezidentem se stal G. Husák. Ludvík Svoboda umírá 20. 9. 1979 v Praze.

[editovat] Odkazy

[editovat] Související články

• Seznam hlav českého státu

[editovat] Externí odkazy

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Ludvík Svoboda

Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Ludvík Svoboda

• Společnost Ludvíka Svobody – stránky obsahují podrobný životopis
• Galerie ministrů národní obrany
• Československé vojenské jednotky v SSSR (1942-1945)
• Životopis na stránkách prezidenta ČR, převzatý z publikace KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století
• Článek na stránkách 2. světová válka

[editovat] Reference

1. ↑ http://www.rozhlas.cz/izurnal/podkuzi/_zprava/255353