Marsyás

Marsyas (Kroměříž)

Marsyás (latinsky Marsyas) je v řecké mytologii jedním ze Satyrů nebo Silénů.

Nejčastěji se uvádí, že byl synem bohyně Kybelé. Jeho otcem bývá někdy uváděn Oiagros, jindy Olympos nebo Hyagnis či Dionýsos.

Počátkem jeho příběhu v bájích bylo to, že nalezl flétnu. Tu předtím měla bohyně Athéna, ale když zjistila, že při hře je její tvář znetvořená, flétnu zlostně zahodila.

Marsyás ji zvedl, naučil se na ni hrát a když ho všichni chválili, zpychl a ve své pýše vyzval k soutěži ve hře samotného boha Apollóna.

Apollón výzvu přijal, ale byl troufalostí Marsya uražený a rozzlobený. Před soutěží si vymínil, že vítěz smí poraženému stáhnout zaživa kůži. Boj byl nerovný, protože Apollón hrál na lyru. Zprvu se zdály síly vyrovnané, potom však Apollón lyru obrátil a stále na ni hrál a k tomu ještě zpíval. To Marsyás s flétnou samozřejmě nedokázal a v nerovné soutěži prohrál.

Apollón přesně podle dohodnuté podmínky, pověsil Marsya na strom a stáhl mu zaživa kůži. Přátelé Marsyovi hořce plakali, jejich slzy vsákla země a vytryskl pramen frýgické řeky, nazvané poté Marsyás.

[editovat] Odraz v umění

Kopie slavného antického sousoší Athéna a Marsyás v Kodani

Tento příběh inspiroval mnohé starověké i novověké umělce, kteří ztvárnili nejčastěji závěrečnou drastickou scénu.

• sousoší Athéna a Marsyás vytvořil řecký sochař Myrón v polovině 5. stol. př. n. l.
• Marsyás pověšený na stromě je dílo neznámého mistra (konec 3. stol. př. n. l., dnes v pařížském Louvru)
• Apollón a Marsyás je proslulý Tizianův obraz (z r. 1570), v kroměřížské Zámecké obrazárně

[editovat] Hudba

Populární česká folkroková hudební skupina Marsyas složila na motiv tohoto příběhu populární píseň Marsyas a Apollón, která vyšla v rámci alba Jen tak (1983).

[editovat] Literatura

• Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
• Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
• Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
• Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
• Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky