Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
| Martin Bursík | |
|---|---|
Bursík u vchodu do Strakovy akademie, červen 2007 |
|
|
7. ministr životního prostředí ČR
a místopředseda vlády |
|
| Úřadující | |
| Přijal funkci: 9. leden 2007 |
|
| Prezident | Václav Klaus |
| Předseda vlády | Mirek Topolánek |
| Předchůdce | Petr Kalaš |
|
8. předseda Strany zelených
|
|
| Úřadující | |
| Přijal funkci: září 2005 |
|
| Předchůdce | Jan Beránek |
|
|
|
| Ve funkci: 27. únor 1998 – 22. červenec 1998 |
|
| Prezident | Václav Havel |
| Předseda vlády | Josef Tošovský |
| Předchůdce | Jiří Skalický |
| Nástupce | Miloš Kužvart |
|
|
|
| Narození | 12. srpna 1959 Praha, Československo |
| Národnost | Česká |
| Politická strana | Občanské fórum (1989–91), Občanské hnutí / Svobodní demokraté (1991–96), KDU-ČSL (1999–2003), Strana zelených (od 2004) |
| Manžel/ka | Ivana Bursíková (rozvod 2008) |
| Vztahy | Partnerka Kateřina Jacques |
| Děti | dvě dcery |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Zaměstnání | Politik |
| Profese | Hydrolog, konzultant |
| Webová stránka | www.martinbursik.cz |
RNDr. Martin Bursík (* 12. srpna 1959 Praha) je český politik, od září 2005 předseda Strany zelených a od ledna 2007 místopředseda a ministr životního prostředí druhé vlády Mirka Topolánka.
Obsah |
Bursíkův otec byl psycholog, matka byla v 50. letech vězněna za pomoc přechodu hranic a později překládala pro velvyslanectví USA. Bursíkův starší bratr Jiří (* 1956) v roce 1983 emigroval do Německa.
Martin Bursík v roce 1984 vystudoval obor ochrana životního prostředí na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy; v roce 1985 získal doktorát. V letech 1984–1989 byl hydrologem v národním podniku Stavební geologie. Od r. 1999 vlastní a řídí poradenskou firmu Ecoconsulting pro obory energetika a životní prostředí.
Má dvě dcery; s manželkou, konzultantkou a pražskou lokální političkou Ivanou Bursíkovou od roku 1998 nežil, ale rozvedli se až na jaře 2008.[1] Na přelomu tisíciletí žil čtyři roky s moderátorkou Jitkou Obzinovou, v letech 2005–6 s česko-rakouskou právničkou Monikou Arkai (*1963), dcerou Jiřího Dienstbiera.[2] Od roku 2007 je partnerem poslankyně Kateřiny Jacques.[3]
Bursíkovou velkou zálibou je horolezectví. V červenci 2007 se vydal na pákistánskou horu Gašerbrum, ale jeden z jeho společníků před vrcholem tragicky zahynul. Ostatní se ihned vrátili. Kvůli obtížné komunikaci se nakrátko rozšířily fámy, že zemřel sám Bursík.[4] 17. srpna 2008 zahynul v Alpách i Bursíkův bratr Jiří.[5]
V listopadu 1989 Bursík zakládal Občanské fórum v Praze 4. V roce 1990 absolvoval stáž v americkém Kongresu[6] a byl zvolen poslancem České národní rady, kde se stal jedním z autorů zákona o ochraně přírody a krajiny. Od roku 1992 byl členem rozkladové komise Ministerstva životního prostředí.
Po rozpadu OF v dubnu 1991 zůstal Bursík ve středolevě-liberálním Občanském hnutí, které se r. 1993 transformovalo ve stranu Svobodní demokraté; Bursík byl jejím místopředsedou. V listopadu 1994 za ně byl zvolen do zastupitelstva hlavního města Prahy,[7] kde působil jako předseda výboru pro životní prostředí. Po sloučení s Liberální stranou národně sociální v roce 1996 ze strany vystoupil.
V první polovině roku 1998 byl Bursík ministrem životního prostředí v Tošovského vládě. Snažil se zejména o uplatnění kritického postupu k výstavbě Jaderné elektrárny Temelín, podporu obnovitelných zdrojů energie a podepsal Aarhuskou úmluvu o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v otázkách životního prostředí. Za snahu o zastavení výstavby Temelína ho zastánci jaderné energie navrhli na Ropáka roku 1998.
V listopadu 1998 Bursík kandidoval do pražského zastupitelstva jako volební lídr Unie pro Prahu (Čtyřkoalice) navržený KDU-ČSL[8] s cílem stát se primátorem. Unie pro Prahu skončila druhá za ODS, která nakonec však uzavřela velkou koalici s ČSSD, údajně i pro Bursíkovy neúnosné osobní požadavky. V zastupitelstvu se zabýval především dopravní problematikou a snahou o omezení korupce. V roce 1999 vstoupil na výzvu předsedy KDU-ČSL Josefa Luxe do strany vstoupil. Vystoupil z ní počátkem roku 2003 s tím, že v ní neměl dobrý prostor pro uplatňování „zelených“ myšlenek.
Po parlamentních volbách v červnu 2002 se stal poradcem ministra životního prostředí Libora Ambrozka (KDU-ČSL) pro energetiku, jímž byl do roku 2005. V této funkci byl spoluautorem zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (vstoupil v platnost 1. srpna 2005 jako č. 180/2005 Sb.) a autorem návrhu ekologické daňové reformy, již koaliční vlády ČSSD nerealizovaly. 29. dubna 2005 publikoval prohlášení Deset omylů prezidenta Klause kritizující argumentaci, s níž prezident Václav Klaus odmítl zákon o OZE podepsat.
V roce 2003 s Bursíkem jednala Strana zelených o pozici lídra ve volbách do Evropského parlamentu, jímž se nakonec stal ekologický aktivista Jakub Patočka. Koncem června 2004 Bursík vstoupil do SZ na Praze 5;[9] na zářijovém sjezdu byl zvolen členem předsednictva strany. Během následujícího roku vyvrcholily ve straně spory mezi příznivci stávajícího předsedy Jana Beránka a Patočky a opozicí, sjednotivší se kolem Bursíka a Petra Štěpánka, které vedly ke svolání mimořádného sjezdu v září 2005 v Pardubicích.[10]
Předmětem sporu se kromě metod starého vedení stal především postup SZ v parlamentních volbách 2006. Jan Beránek zastával koncept spolupráce s malými liberálními stranami (především Strana pro otevřenou společnost, SNK-ED, Liberální reformní strana, eventuálně i US-DEU) především kvůli obavě z vítězství ODS a možné následné změny volebního zákona. Martin Bursík preferoval samostatný postup z obavy o programovou čitelnost strany a také ze snahy nepodvádět voliče pseudokoaličním slepencem (pravá koalice by podle opozičně-smluvního volebního zákona pro postup do sněmovny musela získat 5 % hlasů za každého člena). Na sjezdu Beránek už ani nekandidoval a Bursík byl velkou většinou hlasů zvolen předsedou; následně zmírnil vymezování vůči ODS, charakteristické pro patočkovskou éru.
V lednu 2006 se stal Martin Bursík volebním lídrem v Praze pro volby do Poslanecké sněmovny v roce 2006 a následně též celorepublikovým lídrem zelených.
V únoru 2006 poprvé od roku 1992 překročily preference Strany zelených hranici 5 % a výrazně se zvýšil mediální zájem o ni.[11] Ve volbách SZ získala 6,29 %, ale jen 6 poslaneckých mandátů. Bursíka v Praze předstihla v počtu preferenčních hlasů Kateřina Jacques, která kandidovala na druhém místě a vystupovala po jeho boku v propagačních materiálech strany.
Podle koaliční smlouvy podepsané 26. června 2006 s ODS a KDU-ČSL měl Bursík být místopředsedou a ministrem životního prostředí; 4. srpna pak Bursík vyhlásil ukončení koaliční spolupráce. Podle koaliční smlouvy podepsané 28. prosince získal Bursík stejný post ve druhé Topolánkově vládě, jmenované 9. ledna 2007. S premiérem Topolánkem má dobrý osobní vztah.
Dne 9. července 2008 Bursík prosadil v předsednictvu Strany zelených poměrem 4:3 svolání sjezdu na 5. až 7. září, aby vyřešil spory mezi kritiky vnitřního chodu strany i některých kroků koaliční vlády,[12] které vedla Dana Kuchtová, až do svého odvolání z ministerstva školství na podzim 2007 jeho blízká spolupracovnice. Opozice ve straně Bursíka obvinila, že jeho příznivci zakládali nové základní organizace, aby získali převahu v počtu delegátů na sjezdu.[13] Bursík to popřel a prohlásil, že většina nových organizací vznikla v souvislosti s bojem proti dálnici D3 a tempo růstu členské základny v posledních měsících se výrazněji neliší od předchozího období.[14]
V předsjezdovém týdnu Bursík prosadil ve vládě návrh omezení provozu kamionů o víkendech, což byla významná část volebního programu SZ. V sobotu 6. září Bursík porazil Kuchtovou 227 : 109 hlasům; i předsednictvo obsadili jeho příznivci, jaké si přál, kvůli obstrukcím opozice však ne změnu stanov strany, která měla omezit „dvojkolejnost“ řízení silnou republikovou radou, v níž se jeho oponenti shromažďovali. Na poslední chvíli však nečekaně prosadil odvolání členů rady volených přímo sjezdem.
19. dubna 1991 požádal Bursíkův otec o restituce několika nemovitostí v centru Prahy: palác ve Sněmovní ulici na Malé Straně, část domu v Revoluční, stavební parcelu na Starém Městě, část domu na náměstí Míru, a nemovitost v Máchově ulici. Po otcově smrti zdědili restituční nárok a nemovitosti získali Martin Bursík a jeho bratr.
Pochybnosti o způsob nabytí tohoto majetku a o získání grantů na jejich rekonstrukci zveřejnili pražský primátor Pavel Bém, jeho náměstek Jan Bürgermeister a starosta Prahy 1 Vladimír Vihan (všichni ODS) v TV Nova v dubnu 2006 před parlamentními volbami. Podle kritiků byly Bursíkovi a bratrovi vydány nemovitosti bez řádných podkladů. Bursík také údajně jako člen zastupitelstva města Prahy přednostně získal městské granty na rekonstrukci těchto staveb.[15]
Martin Bursík rovněž o restituované nemovitosti vede soudní spor se svým vzdáleným bratrancem z Venezuely. V souvislosti s ním napadl u Ústavního soudu rozhodnutí ÚS z roku 1994, kterým zpětně zrušil podmínku trvalého bydliště v České republice pro žadatele o restituci a zpřístupnil je tak i emigrantům, kteří mají české občanství. Bursík žádá, aby byla tato změna zrušena, neboť „zpětně mění podmínky restitucí“ a působí „nové majetkové křivdy“; za to byl kritizován, jelikož by změna znovu připravila o majetek širší okruh restituentů.
Martin Bursík odmítl pochybnosti o restitucích historických budov a způsobu získání grantů na jejich rekonstrukci mj. v tiskovém prohlášení z dubna 2006.[16]
Další aféra vznikla v prosinci 2007, kdy na Bursíka přišlo anonymní udání, že způsob, jímž pronajal svůj dům vlastní firmě, představoval daňový únik;[17] státní zastupitelství však trestní stíhání zastavilo jako bezdůvodné.[18]
| Předchůdce | Martin Bursík | Nástupce |
|---|---|---|
| Jiří Skalický (ODA) | Ministr životního prostředí ČR leden–červen 1998 |
Miloš Kužvart (ČSSD) |
| Jan Beránek | Předseda Strany zelených od září 2005 |
úřadující |
| Petr Kalaš | Ministr životního prostředí ČR od ledna 2007 |
úřadující |
