Masová kultura

Masová kultura je souhrn informací, hodnot a artefaktů zprostředkovávaných masovými médii tak, aby je mohl snadno konzumovat co nejširší okruh příjemců. Kulturní produkty, které nabízí lze charakterizovat jako standardizované a unifikované. Prvotním cílem masové kultury je své publikum pobavit a posloužit k zaplnění jejich volného času. Preferuje méně náročné žánry a podporuje nekritický přístup. Podléhá zákonu nabídky a poptávky. Podle Denise McQuaila je masovou kulturu možné popsat pomocí šesti základních znaků jako: netradiční, neelitní, masově produkovanou, populární, komercionalizovanou a homogenizovanou.

[editovat] Spotřebitelská základna masové kultury

Masová kultura není určena žádné elitní skupině obyvatel. Jejím konzumentem je masové publikum. Tomu je předávána v prvé řadě pomocí masových médií, která jsou schopna působit v jednu chvíli na velké množství jedinců, aniž by docházelo k jejich vzájemnému fyzickému přiblížení. Působením masové kultury je zpětně vytvářena spotřebitelská základna uniformních konzumentů požadujících další přísun jejích produktů. Publikum masové kultury je homogenní a nelze říci, že by její spotřebitelé byli primárně určeni příslušností ke konkrétní společenské vrstvě. Obecně se však pojmem masové publikum míní převážně členové nižších a středních tříd.

[editovat] Historické okolnosti vzniku masové kultury

Vznik masové kultury úzce souvisí s nástupem průmyslové revoluce ve 2. polovině 18 století. Toto období je spojeno s migrací lidí do velkých průmyslových center a zároveň se změnou společenských a pracovních vztahů. Jedná se o vytržení člověka z jeho původních komunitních sítí a jeho větší náchylnost k tzv. vnějškovému řízení. První uživatelé produktů masové kultury byly příslušníci nově vzniklé dělnické třídy v oblasti západní Evropy a Severní Ameriky. K nástupu těchto společenských vrstev se váže také nový fenomén volného času, který byl až doposud vyhrazen pouze elitě a jež bylo třeba zaplnit.

[editovat] Masová kultura jako produkt masové společnosti

Podle Hannah Arendtové (esej Krize kultury) je masová kultura přímým produktem masové společnosti. Základní krok spočívá v tom, že společnost začala kulturu používat k vlastním cílům (jako je postavení nebo úspěch). Toto je možné vysvětlit na příkladu romantismu, pro který je typický konflikt mezi kulturou a oficiální kulturou. Největší rozdíl mezi společností a masovou společností tedy spočívá v tom, že společnost kulturu nespotřebovávala, ale chtěla ji. Naopak masová společnost kulturu nechce, chce zábavu. Výsledkem je, že takto produkovanou zábavu konzumují stejně jako jiné zboží. Arendtová používá pro tento typ kultury označení masová zábava, jež je podle ní příhodnější než masová kultura.

[editovat] Masová media jako produkt masových médií

Umberto Eco tvrdí, že masová kultura je produktem masových médií. Zdůvodňuje to na příkladu vynálezu knihtisku (tehdy se podle něj i kulturní průmysl začal rozvíjet), kdy vydavatelé poprvé pocítili nutnost přizpůsobit se publiku. Přizpůsobování se je podle Eca hlavním rysem kulturního průmyslu.

[editovat] Masová kultura jako nástupce lidového umění

Podle Dwighta Macdonalda existovaly do roku 1750 dvě formy kultury: folk art (=lidové umění) a high culture (=vysoká kultura). Lidové umění bylo tvořeno zdola a spontánně. Tvořilo a šířilo je nejširší lidové publikum. Naproti tomu vysoké umění bylo záležitostí elit. Tyto dvě formy se ani neprolínaly, ani nijak neovlivňovaly. V polovině 18. století nastává zvrat. Lidová kultura je postupně nahrazována masovou kulturou. Masová kultura může být tedy do jisté míry chápána jako protiklad kultury tradiční nebo lidové, jež není lidem pouze pasivně přijímána, ale i aktivně vytvářena. Lidová kultura tvořila neoddělitelnou součást každodenního života a její produkty nevznikaly primárně jako umělecké artefakty s již vloženou estetickou hodnotou. Naproti tomu kultura masová je produkována malým množstvím tvůrců a šířena mediálními kanály k pasivní konzumaci unifikovanými spotřebiteli.

[editovat] Frankfurtská škola a kritika masové kultury

Nejznámějšími kritiky masové kultury (a vlivu médií na společnost obecně) byla skupina německých intelektuálů spjatých s Ústavem pro sociální výzkum ve Frankfurtu nad Mohanem. Označujeme ji proto pojmem Frankfurtská škola. Mezi její představitele patřili Max Horkheimer, Theodor W. Adorno, Herbert Marcuse, Walter Benjamin nebo Erich Fromm. Členové Frankfurtské školy považovali masovou kulturu za přímý produkt kulturního průmyslu. Negativně hodnotili především standardizaci a komercializaci. Kritizovali situaci, kdy se kulturní artefakty zásluhou kulturního průmyslu mění ve zboží, které má svým původcům zajistit maximální možný příjem. Publiku ale nenabízí možnost polemizovat se stávajícím společenským, hospodářským a politickým uspořádáním, ani mu oponovat.

[editovat] Literatura

Jirák, Jan – Köpplová, Barbara: Média a společnost: stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. 1. vydání. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-697-7.

Kol. autorů: Universum: Všeobecná encyklopedie. 5. díl. 1. vydání. Praha: Euromedia Group, k. s. – Odeon, 2000. ISBN 80-207-1060-4.

Kol. autorů: Encyklopedie. 1. vydání. Praha: DIDEROT, 1999. ISBN 80-902555-2-3

McQuail, Denis: Úvod do teorie masové komunikace. 1. vydání. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-200-9.

Reifová, Irena a kolektiv: Slovník mediální komunikace. 1. vydání. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-926-7.

[editovat] Související články

• Kultura (sociologie)
• Média