Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Matěj Bel z Očové (maďarsky Bél Mátyás, německy Matthias Bél) (22. března 1684, Očová, Uhersko – 29. srpna 1749, Bratislava) byl slovenský polyhistor, encyklopedista, filozof, spisovatel, pedagog, evangelický kazatel, průkopník slovenského osvícenství, jeden z nejvýznamnejších evropských vědců 18. století, zakladatel moderní vlastivědy v Uhersku a vzor francouzského encyklopedisty Denise Diderota.
Ve své vědecké práci prosazoval moderní metody – kolektivní práci, postup podle stanoveného plánu, studium pramenů a archivů a kritický postoj k faktům. V tomto ohledu už predčil i osvícence.
Obsah |
Pocházel z rolnické rodiny z Očové, rodina měla ve vsi příjmení Funtík.
Byl žákem soukromých škol v Lučenci, poté v Kalinově a Dolné Strehové. Měl to štěstí, že jeho otec Matěj Bel-Funtík v synovi viděl velký talent. Belova matka se jmenovala Alžběta Česnegiová (Česneková) z rodu Česnegiovců. Rodičě podporovali Matějě na studiích. Takto se v roce 1695 dostal na banskobystrické gymnázium, poté na gymnázium do Bratislavy, dále do Vesprému a do Pápy. V roce 1704 se vrátil do Banské Bystrice, kde odmaturoval.
Díky těmto cestám mladý Matěj poznal různe části Uherska, jejich zeměpis, faunu a flóru. Na cestách poznával lidi, jejich zvyky a obyčeje.
Po maturitě odjel studovat filozofii a teologii na Univerzitu v Halle. Byl mimořádně snaživým studentem, čož postřehli i jeho učitelé. Svědomitě a zodpovedně se připravoval na zkoušky. Nechtěl zklamat otce. Byl daleko od domova a uměl si vážit vynaloženého úsilí rodičů, kteří mu důvěřovali a jeho studium finančně podporovali. Už v době studia se projevily jeho všestranné zájmy: během studia teologie ho zaujala filozofie, medicína, přírodní vědy, jazyky a nové pedagogické směry. Studium v Halle ukončil v roce 1707. Vracel se domů šťastný, plný elánu, aby své nově získané znalosti a poznatky mohl předávat dalším generacím.
Doma však pobyl jen krátce. V roce 1708 sa stal prorektorem a v roce 1710 rektorem evangelického gymnázia v Banské Bystrici. V Banské Bystrici vyučoval orientální jazyky a byl i evangelickým kazatelem. Od roku 1714 působil jako rektor lycea v Bratislavě, které právě pod jeho vedením patřilo k nejnavštěvovanějším školám v Uhersku. Působil zde v duchu tzv. pedagogického realizmu (vyplývajícího z pietizmu), který poznal v Německu: zmodernizoval latinsko-humanistickou školu, zavedl vyučování domácího jazyka a tzv. reálných předmětů (např. fyzika, botanika, ruční práce a hlavně geografie). Zásady pietizmu uplatňoval hlavně v organizaci školství, didaktice a metodice. Od roku 1719 byl farářem německé evangelické cirkve v Bratislavě.
Roku 1735 připravil koncept k založení Uherské učené společnosti v Bratislavě, jejíž členové měli měsíčně vypracovat studii a bratislavští se měli také měsíčně scházet. Měli také vydávat časopis Observationes Posonienses (Bratislavské pozorovania). Uskutečnila se přípravná schůze společnosti, ale projekt poté zanikl kvůli jezuitům, (kterých Bel charakterizoval slovy: „(spoločnosť) bola prerušená a zničená tými, ktorí si o sebe myslia, že sú jedinými vedcami“)
Od roku 1748 byl Matěj Bel v důchodu. Zemřel nečekaně na mrtvici po návratu do Bratislavy z rakouských lázní Altenburg, kde se léčil.
V době Belových studií v Halle převládal protischolastický duch, který se prolínal s ranným osvícenstvím a pietizmem (protestantizmus zdůrazňující citovou a morální stránku náboženství). Na Ružomberské synodě v roce 1709 byl pietizmus, hlavně zásluhou Daniela Krmana, odsouzen a zakázán, nicméně Matěj Bel zůstal trvalým, i když umírněným přívržencem tohoto náboženského proudu. Jeho zásluhou se stala Bratislava jakýmsi uherským centrem pietizmu.
Skrytě byl zaujat proti Habsburkům. Není proto divu, že veřejne podporoval Františka II. Rákociho, ktřrý dával protestantům možnosti náboženských svobod. Jako přívržence Františka II. Rákociho Matěje Bela v roce 1709 v Banské Bystrici generál Heister odsoudil za buřičství k trestu smrti. Nakonec byl omilostněn.
V roce 1720 byl Matěj Bel v očích svých nepřejícných odpůrců obviněn kvůli jeho studijním cestám. Vyčítali mu, že zkoumá ekonomické využití jednotlivých lokalit pro špionáž cizích mocností. Obvinění odmítl a ubránil se. Vídeňský císařský dvůr uznal vědeckou činnost Matěje Bela a samotný císář Karel VI. financoval vydávání jeho vlastivědných praci. I vysoká katolícká cirkevní hierarche mnohonárodního Uherska vydávání historických pramenů podporovala. Matěj Bel byl vyznamenán zlatou medailí, na ktoré byl portrét papeže Klimenta XII..
Matej Bel byl síce uherský vlastenec, ale zároveň a především uvědomělý Slovák.
Za vědecké zásluhy obdržel mnoho poct od učených společností doma i v zahraničí, které ho zvolily svým členem (Olomouc – Societas incognitorum, Petrohrad, Jena – Societas latina (Latinská společnost), Berlínská (?)akademia věd, Londýn – Královská společnost).
Jeho jméno dnes nese Univerzita Matěje Bela v Banské Bystrici.
Při příležitosti 300. výročí jeho narození zařadili jeho jméno do kalendáře UNESCO pro rok 1984. V jeho rodišti se nalézá pomník od J. Kulicha. Ján Kupecký vytvořil známý Belův portét, jehož originál se nedochoval (jen kopie). Bel je hrdinou divadelní hry Jána Soloviče Zvon bez věže a knihy Jozefa Fraňa Múdry Matej.
Je autorem asi 50 děl, studií a článků v latině, němčině, maďarštině a v biblické češtině. Zaobíral se historií, geografií, národopisem, uherskou literaturou a kulturou, jazykovědou, ekonomikou a přírodními vědami. Jeho dílo je zajímavé tím, že se často speciálně zaobírá způsobem života a vlastností Slováků a s jistým obdivem hovoří o přirozeném nadání a pracovitosti Slováků.
Dopisoval si s mnoha významnými zahraničními učenci. Své vědecké práce publikoval hlavně v zahraničí. Očima evropského encyklopedisty hleděl na rozvoj vědy, školství, filozofie, jazykovědy a národopisu Uherska.
Matěj Bel skládal í duchovní písně a psal poezii.
Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Matej Bel na slovenské Wikipedii.