Maximilian von Weichs

Maximilian von Weichs
Narození:	12. listopad 1881 Dessau
Úmrtí:	27. červen 1954 (72 let) blízko Bonnu
Vojenská kariéra
Hodnost:	Generalfeldmarschall (generál polní maršál)
Doba služby:	1901–1945
Sloužil:	Německé císařství (do roku 1918) Výmarská republika (do roku 1933) Třetí říše
Složka:	Reichsheer (do roku 1918) Reichswehr (do roku 1933) Wehrmacht
Velel:	18. jezdecký pluk (1928-1930) náčelník štábu 1. jezdecké divize (1930-1933) 3. jezdecká divize (1933-1935) 1. tanková divize (1935-1937) XIII. armádní sbor (1937-1939) 2. armáda (1939-1942) Skupina armád B (1942-1943) Skupina armád F (1943-1945)
Války:	První světová válka Druhá světová válka
Bitvy:	Invaze do Polska (1939) Bitva o Francii (1939-1940) Balkánské tažení (1941, 1943-1945) Operace Barbarossa (1942) Operace Blau (1942) Bitva o Stalingrad (1942-1943) Operace Uran (1942-1943)
Vyznamenání:	Rytířský kříž s dubovou ratolestí

Maximilian svobodný pán von Weichs zu Glon (12. listopada 1881 Dessau v Anhaltsku - 27. červen 1954 blízko Bonnu) byl polní maršálem německého Wehrmachtu.

Jako syn plukovníka, vstopil k bavorskému jezdectvu v roce 1901. V první světové válce, sloužil jako nižší důstojník u jezdectva. Po válce zůstal v Reichswehru, jako štábní důstojník a jako profesor na pěchotní vojenské škole v Ohrdrufu. Od podzimu 1930 působil ve funkci náčelníka štábu 1. jezdecké divize. Na jaře 1933 je již velitelem 3. jezdecké divize, kterou v řijnu 1935 reorganizoval na 1. tankovou divizi. V září 1937 je velitelem XIII. armádního sboru.

Na konci polské kampaně se stává v řijnu 1939, velitelem 2. armády. Jako její velitel se účastní bitvy o Francii i invaze do Jugoslávie. Během Operace Barbarossa je jeho 2. armáda v záloze OKH, později je nasazená v oblasti Kurska. Během Operace Blau, je 2. armáda nasazena na severním křídle a následně uvázne v bojích u Voroněže. Díky dlouhým bezvýsledným bojům o Voroněž je Fedor von Bock sesazen z velení Skupiny armád Jih a následně je toto velitelství rozděleno na Skupinu armád A (velí ji přímo Adolf Hitler) směřující na Kavkaz a Skupinu armád B směřující podél Donu ke Stalingradu. Velitelem Skupiny armád B je vybrán von Weichs.

Jeho Skupinu armád B tvoří jen dvě německé armády (jeho původní 2. armáda a 6. armáda) a čtyři armády spojenců Německa (dvě rumunské armády, jedna italská a jedna maďarská), přiležitostně je Skupina armád B posílena 4. tankovou armádou od Skupiny armád A. Zatímco všechny jeho armády "hlídají" severní a jížní křídlo 6. armády, která bojuje o Stalingrad, chystají sověti velkou zimní protiofenzívu. Sovětská Operace Uran nejprve rozbije obě rumunské armády na křídlech 6. armády, čímž zůstane 6. armáda u Stalingradu obklíčena, později se operace rozšíří a stejně jako rumunské armády, jsou i italská a následně maďarská armáda rychle zničeny a neschopny dalšího odporu. I jeho původní 2. armáda, je za velkých ztrát nucena ustupit od Voroněže a vyklidit Kursk. Po zahájení sovětské zimní ofenzívy, je vytvořena nová Skupina armád Don (mezi von Kleistovou Sk. arm. A a Sk. arm. B), pod vedením polního maršála Mansteina, která má zprvu jen 4. tankovou armádu a rozstříštěné síly rumunských armád. Této Skupině armád je stanoven úkol osvobodit 6. armádu u Stalingradu. Ve výsledku je ale nucena Skupina armád Don, své síly tříštit na udržení úseků fronty hroutících se spojeneckých armád u Sk. arm. B.

V lednu 1943 zbýva von Weichsovi z jeho Skupiny armád B, jen vyčerpaná 2. armáda a trosky původních spojeneckých divizí. Dva dny po kapitulaci Pauluse (velitele 6. armády), jej Hitler 1. února 1943 jmenuje polním maršálem. Krátce na to je velitelství Skupiny armád B staženo do týlu, jeho zbylé jednotky jsou rozděleny mezi Skupinu armád Střed a Skupinu armád Jih přejmenovanou ze Skupiny armád Don.

V červenci 1943 je von Weichsovi svěřeno velení nad Skupinou armád F na balkánském bojišti a od srpna téhož roku byl zároveň velitelem Hlavního veliteství Jihovýchod. Zde se účastní bojů v Řecku a Jugoslávii až do března 1945, kdy je poslán do důchodu. V květnu 1945 je zajat američany a souzen v Norimberském procesu za válečné zločiny, pro špatný zdravotní stav je ale brzy propušten.

[editovat] Povýšení & Vyznamenání

Data povýšení

• Fahnenjunker-Unteroffizier - 15. červenec 1900]
• Poručík - 12. březen 1902
• Nadporučík - ?
• Kapitán - 1914
• Major - 1. únor 1921
• Podplukovník - 1. únor 1928
• Plukovník - 1. listopad 1930
• Generálmajor - 1. duben 1933
• Generálporučík - 1. duben 1935
• Generál jezdectva - 1. říjen 1936
• Generálplukovník - 19. července 1940
• Polní maršál - 1. února 1943

Vyznamenání

• Železný kříž II. třídy - 20. září 1914
• Železný kříž I. třídy - 12. listopad 1915
• Vzpomínková stužka 1. říjen 1938 - 1938
• Spona "Pražský Hrad" k vzpomínkové stužce 1. říjen 1938 - 1938
• Spona k železnému kříži II. třídy - 18. září 1939
• Spona k železnému kříži I. třídy - 29. září 1939
• Rytířský kříž - 29. červen 1940
• Medaile za zimní bitvu 1941-1942 - 1942
• Rytířský kříž s dubovou ratolestí - 5. únor 1945

[editovat] Fotografie

• [1]
• [2]
• [3]

[editovat] Externí zdroje

• [4]

[editovat] Literatura

• Ztracená Vítězství - Erich von Manstein
• A maršál se vzdal...- Jaroslav Králík