Maxmilián Josef Bavorský

Vévoda Maxmilián

Maxmilián Josef (Maximilian Herzog in Bayern, též Maxmilián Josef Bavorský) (* 4. prosince 1808, Bamberk - † 15. listopadu 1888, Mnichov) byl bavorský vévoda z vedlejší falcké rodové linie Wittelsbachů z Birkenfeldu-Zweibrückenu, jehož titul formálně zněl vévoda v Bavorsku (nikoli tedy vévoda Bavorský „von Bayern“, ale „in Bayern“). Od roku 1845 užívali členové této větve oslovení „královské Výsosti“. Otec císařovny Alžběty, zvané Sissi.

[editovat] Původ

Maxmilián byl synem bavorského vévody Pia Augusta a jeho ženy Amálie Luisy, princezny a vévodkyně z Arenberg.

[editovat] Život

Výchovy mladého Maxe se finančně ujal bavorský král Maxmilián I. Josef. V roce 1817 nastoupil Max do mnichovského Královského výchovného ústavu pro studující, kde se v něm probudil velký zájem o literaturu – sám se začal v průběhu studia věnovat literární činnosti. Od roku 1825 navštěvoval přednášky na univerzitě v Landshutu a v Mnichově. V té době se stal Max také majitelem 9. řadového pěšího pluku.

V roce 1828 se Max oženil se sestřenicí svého otce Ludovikou Vilemínou, dcerou krále Maxmiliána I. Josefa. Tento sňatek byl dohodnut již v době, kdy byli budoucí novomanželé ještě dětmi. Max a Ludovika Vilemína spolu nakonec měli devět dětí, z nichž do historie nejvýrazněji zasáhla jejich dcera Alžběta, manželka císaře Františka Josefa I. Manželství Maxe a Ludoviky Vilemíny bylo ale po celou dobu nešťastné. Max měl řadu milenek a nebyl vůbec rodinný typ. Svým nemanželským dětem věnoval větší pozornost než dětem manželským. Max byl navíc z tehdejšího hlediska podivín – etiketa mu moc neříkala, rád se oblékal do lidového kroje a udržoval styk s prostými lidmi a měšťany, což mu jeho příbuzní nemohli odpustit. Ve svém oblíbeném paláci v Possenhofenu kolem sebe shromažďoval umělce a vědce, sám psal pod pseudonymem Phantasus básně, novely a dramata. Byl považován za veselého kumpána – rád dobře jedl a pil a na hostinách pro přátele nešetřil. Založil „stolní společnost“, jejíž smysl spočíval v tom, že v roli krále Artuše předsedal svým čtrnácti přátelům a vzájemně soutěžili v tom, kdo víc sní a vypije, případně kdo uloví víc zvěře na honu. V roce 1845 vstoupil do společnosti Stará Anglie, která měla za úkol pečovat o družnost a humor. Byl také velkým znalcem a podporovatelem bavorské lidové hudby a údajně velmi dobře hrál na citeru. Právě jeho družnost a nenucené užívání radovánek stálo v cestě spokojenému manželství – jeho žena uvažovala vždy spíše prakticky a střízlivě (viz kniha Černé ovce Wittelsbachů, autor Ch. Dickinger, Nakladatelství Brána 2005).

V červnu roku 1888 ho postihl první záchvat mrtvice. Na následky dalšího záchvatu zemřel 15. listopadu 1888.

[editovat] Potomci

Maxmiliánova dcera a královna obojí Sicílie Marie, hrdinka z Gaety

V roce 1828 se oženil s nejmladší dcerou bavorského krále Maxmiliána I. Josefa, Ludovikou.

• Ludvík (1831 - 1920)

~ 1859 Henriette Mendelová (1833 - 1891), později svobodná paní z Wallersee

~ 1892 Antonie Barthová, později von Bartolf (1871 - 1956)

• Vilém Karel (1832 - 1833)
• Helena (1834 - 1890)

~ 1858 Maxmilián Anton Thurn-Taxis (1831 - 1867)

• Alžběta (1837 - 1898)

~ 1854 František Josef I., rakouský císař

• Karl Teodor (1839 - 1909)

~ 1865 Sofie Saská (1845 - 1867)

~ 1874 Marie Josefa Portugalská (1857 - 1943)

• Marie (1841 - 1925)

~ 1859 František II., král obojí Sicílie

• Matilda (1843 - 1925)

~ 1861 Ludvík, hrabě Trani

• Maxmilián (*/† 8. prosince 1845)
• Sofie (1847 - 1897)

~ 1868 Ferdinand Orléanský, vévoda z Alenconu

• Max Emanuel (1849 - 1893)

~ 1875 Amálie Saská

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Maxmilián Josef Bavorský

Tento biografický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.