Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky a klenoty
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky a klenoty
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
| Sv. Maxmilián Kolbe | |
|---|---|
 |
|
| Narození: | 7. leden 1894 ve Zduńské Woli |
| Úmrtí: | 14. srpen 1941 v KT Auschwitz-Birkenau |
| Svátek: | 14. srpen |
| Pohřben: | zpopelněn |
| Blahořečen: | 17. října 1971 (Pavel VI.) |
| Svatořečen: | 10. října 1982 (Jan Pavel II.) |
| Úřady: | Misionář, františkánský mnich |
| Uctíván církvemi: | římskokatolická církev, anglikánská církev |
| Významné zasvěcené kostely: | Viz zde |
| Atributy: | františkánský hábit, brýle |
| Patronem: | protipotratového hnutí, 20. století, amatérských rádií, drogově závislých |
Svatý Maxmilián Kolbe (orig. Maksymilian Maria Kolbe; 7. leden 1894 – 14. srpen 1941) byl polský římskokatolický kněz, minorita, filosof, teolog, misionář a mučedník.
Byl propagátorem používání moderních prostředků při pastoraci a evangelizaci, v klášteře Niepokalanów, který v Polsku založil a vedl, zřídil obrovské tiskařské závody, které produkovaly katolické časopisy (zejména Rytíř Neposkvrněné a Serafínská pochodeň), jakož i další tiskoviny. Založil též Rytířstvo Neposkvrněné, které mělo už za jeho života tisíce členů.
Za druhé světové války Kolbe v Niepokalanówě, který byl tehdy bezkonkurenčně největším františkánským klášterem na světě (s asi 800 mnichy), zřídil tajné úkryty pro uprchlíky před nacismem, kterými prošlo postupně asi 2-3 tisíce lidí. Mniši i jinak pomáhali odboji, zejména jako poslové, kontaktní osoby a padělatelé dokladů.
V roce 1941 byl Kolbe zatčen a poslán do koncentračního tábora. Skončil v Osvětimi, kde zemřel v hladové komoře, když nabídl svůj život výměnou za život otce rodiny, jednoho z deseti vězňů, kteří byli odsouzeni k smrti hladem za to, že z tábora předtím jeden vězeň utekl.
17. října 1971 jej papež Pavel VI. blahoslavil a 10. října 1982 jej Jan Pavel II. prohlásil za svatého.
Obsah |
Narodil se jako Rajmund Kolbe.
Sv. Maxmilián si byl vědom toho, že moderní doba vyžaduje moderní prostředky. K šíření a povzbuzování víry začal využívat tisk. Nejprve v klášteře v městě Grodno, později v klášteře Niepokalanów (který sám založil) začal vydávat periodika Rytíř Neposkvrněné, Serafínská pochodeň a několik dalších. V těchto časopisech povzbuzoval víru, bojoval proti herezím a vyvracel různé bludy. V souvislosti se svou velkou láskou k Panně Marii založil tzv. Rytířstvo Neposkvrněné, které už za jeho života mělo tisíce členů. Několik let byl též misionářem v Japonsku, kam také rozšířil Rytířstvo Neposkvrněné a založil japonskou verzi časopisu Rytíř Neposkvrněné.
Za druhé světové války Kolbe v Niepokalanówě, který byl tehdy bezkonkurenčně největším františkánským klášterem na světě (s asi 800 mnichy), zřídil tajné úkryty pro uprchlíky před nacismem, kterými prošlo postupně asi 2-3 tisíce lidí, včetně stovek Židů. Mniši i jinak pomáhali odboji, zejména jako poslové, kontaktní osoby, zásobovatelé a padělatelé dokladů.
V únoru 1941 byl zatčen gestapem a poslán do koncentračního tábora. Skončil v Osvětimi, kde zemřel v hladové komoře, když nabídl svůj život výměnou za život otce rodiny.
17. října 1971 jej papež Pavel VI. blahoslavil a 10. října 1982 jej Jan Pavel II. prohlásil za svatého.
Kolbeho vztah k Židům je kontroverzní otázkou, která vyvolala menší spory okolo jeho kanonizačního procesu. Byl striktním antijudaistou a v řadě svých kázání ostře vystupoval proti nim. Obviňoval je z nepřátelského postoje vůči křesťanství, náklonosti ke komunismu a celosvětového spiknutí za účelem zničení křesťanů. Polští Židé jej v té době považovali za svého nepřítele. Řada kritiků proto vystoupila proti jeho kanonizaci a poukázala na to, že minimálně to povede k tomu, že někteří extremisté to budou brát jako potvrzení správnosti svých protižidovských předsudků.
Na druhé straně Kolbe ovšem vedl svoji „válku s Židy“ pouze v ideologické rovině. Ostře odsoudil násilí, které na nich bylo koncem třicátých let pácháno, a za okupace Polska ukryl či podpořil na útěku stovky z nich.[1] Zastánci jeho kanonizace tedy tvrdili, že jednak kanonizace nestanoví žádnou neomylnost učení svatořečeného ani neposkvrněnost celého jeho života (viz např. sv. Pavel, který před svým obrácením pronásledoval a likvidoval křesťany), a i když (by) byl jeho postoj k Židům problematický, pak byl rozhodně odčiněn.
Určité spory, z hlediska církve vyvolala také otázka jeho svatořečení jako mučedníka, k němuž Jan Pavel II. přistoupil. Zatímco svatořečení problém nebyl (člověk nemusí být mučedník, aby byl svatořečen), prohlášení za mučedníka bylo považováno za sporné, protože ze striktního hlediska nebyl zavražděn pro svoji víru.
.jpg)