Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
| Messerschmitt Me 262 | |
|---|---|
 |
|
| Me 262A-1 | |
| Typ: | stíhací letoun |
| Výrobce: | Messerschmitt |
| Konstruktér: | Willy Messerschmitt |
| První let: | 18. dubna 1941 s pístovým motorem 18. července 1942 s proudovým motorem |
| Zaveden: | 30. června 1943 |
| Vyřazen: | Luftwaffe - 1945 Československo - 1957 |
| Hlavní uživatel: | Luftwaffe Československo |
| Vyrobeno: | 1 430 |
Messerschmitt Me 262 Schwalbe (vlaštovka) byl německý stíhací letoun, první operačně nasazený bojový letoun s proudovým motorem.
Vývoj letoun začal už před válkou, konkrétně roku 1938. Roku 1941 začaly zkoušky, ale proudový motor BMW 003 ještě nebyl k mání a tak byl do nosu letounu (Me 262 V1) zamontován jeden pístový motor Jumo 210 a tak byl vyzkoušen aspoň drak letounu. Když byl letoun připraven s proudovými motory (Me 262 V2), tak pístový motor zůstal z bezpečnostních důvodů zamontován; to se vyplatilo, protože při prvním letu selhaly oba proudové motory a pilot musel se štěstím přistát na ten pístový.
Třetí prototyp V3 byl připraven už jen s proudovými motory a 18. července 1942 v Leipheimu, poblíž Günzburgu vzlétl poprvé, pilotoval ho Fritz Wendel. Bylo to celých 9 měsíců před prvním vzletem britského Meteoru. Motory BMW 003 byly nespolehlivé a tak byly vyměněny za Jumo 004. Pátý prototyp dostal příďový podvozek. Zkušební lety pak pokračovaly celý další rok, ale pořád byly problémy s motory a nakonec i s Hitlerem, protože chtěl, aby letoun byl zároveň bombardér, což zpoždilo zavedení do služby
První motory měly předepsanou životnost okolo 50 hodin, ale většina z nich vydržela jen 12 hodin, další nevýhodou byl nízký tah při malých rychlostech a tudíž menší zrychlení oproti pístovým motorům. Letoun měl i problémy s podvozkem a výzbrojí.
Větší pokrok přišel v květnu 1943, kdy se v letoun poprvé proletěl Adolf Galland, eso Luftwaffe a rychle vyjednal sériovou výrobu, výroba se ale zpozdila díky spojeneckým náletům na továrnu v Řezně a tak musela být přesunuta do Bavorska, což bylo další zpoždění. Výroba začala v listopadu 1943. Me-262 byl také vyráběn v Chebu v letecké továrně Eger Flugzeugewerke GmbH a na několika místech na území tehdejšího Protektorátu.
Do služby byl stroj zařazen až v létě 1944 a v říjnu vznikla první jednotka vyzbrojena pouze proudovými Messerschmitty. Stroje se nasazovaly hlavně proti formacím bombardérů. V souboji s pístovými stíhačkami jako byl Spitfire či Mustang vycházel Messerschmitt hůře vinou své menší obratnosti a akcelerace. Oproti britskému Meteoru Mk.III sice měl vyšší maximální rychlost, a číselně „lépe vypadala“ jeho výzbroj 30mm kanóny oproti čtveřici 20mm kanónů Meteoru (MK 108 ovšem byly, zejména díky nižší úsťové rychlosti střely, vhodné spíše k ničení bombardérů), ovšem výzbroj Meteoru plně postačovala ke spolehlivému zničení jakéhokoli vzdušného cíle (oproti MK 108 měly 20mm kanóny British-Hispano významnou přednost ve vyšší úsťové rychlosti střely a vyšší kadenci). Z druhé strany ovšem britský stroj byl mnohem obratnější (jak prokázaly cvičné souboje provedené u RAF, kdy Meteor hladce překonával typ Hawker Tempest) a lépe ovladatelný, navíc měl oproti Me 262 výhodu v použití aerodynamických brzd — jenže tyto dva typy se ve vzduchu nikdy neutkaly.
Do konce války v Evropě německé letectvo oficiálně převzalo 1433 vyrobených letounů, ale do bojů se jich zapojila jen menší část (odhaduje se, že až k bojovým jednotkám byla dodána cca polovina převzatých strojů, přičemž nejvíce jich najednou u jednotek bylo kolem 200). K největšímu počtu vzletů proti jedinému cíli — tj. svazu bombardérů — zřejmě došlo v úterý 10. dubna 1945, kdy vzlétlo 55 strojů Me 262 (proti několika jednotkám americké 8. letecké armády; jen ta ten den při operaci číslo 938 vyslala do vzduchu 1315 čtyřmotorových bombardérů B-17 a B-24 ve čtyřech samostatných svazech, spolu s 905 stíhačkami; výsledek bylo lze předpovídat — stroje Me 262 sestřelily nejspíše jen deset bombardérů, ovšem za cenu ztráty 27 proudových stíhaček, spolu s 5 padlými a 14 nezvěstnými piloty těchto letounů).
Během dubna 1945 letouny několikrát podnikly několik akcí proti spojeneckým bombardérům (jak americkým tak i britským), kdy bylo nasazeno až několik desítek strojů Me 262, ale to bylo pozdě. Po válce sice byl letoun poměrně intenzivně zkoumán a zkoušen, ale již mnoho nového nepřinesl — v době hektického vývoje letecké techniky začal neuvěřitelně rychle zastarávat. Devět jednomístných stojů a tři dvoumístné stoje byly po válce zkompletováno a zalétáno v Československu jako Avia S-92 a Avia CS-92. Obě verze jsou k vidění v Leteckém muzeu Kbely.
Obsah |
Japonský návrh inspirovaný zprávami o Me 262:
Poválečné varianty:
se zásobou 2×80 nábojů na zbraň (spodní dvojice kanónů) a 2× 100 nábojů (horní)
 |
Související články obsahuje Portál Letectví |
