Meandr
(Přesměrováno z Meandrování, přímý odkaz na
Meandr)
Tento článek pojednává o geografickém pojmu. O antickém ornamentu pojednává článek
Meandr (ornament).
Meandr je zákrut řeky, způsobený boční erozí – vymíláním břehů na jedné straně a usazováním na straně druhé. Na tvar říčních meandrů má vliv i Coriolisova síla. Rozdíl mezi prostým říčním zákrutem a meandrem bývá stanoven normativně, obvykle se udává, že středový úhel oblouku musí být větší než 180°.[1]
Název pochází od jména maloasijské řeky Maiandros (řecky Μαίανδρος), dnes Büyük Menderes v Turecku, pro jejíž dolní tok jsou zákruty charakteristické.
Meandry bývají dvojího typu:
- Meandry volné se vytvářejí v náplavových rovinách středních a dolních toků řek tam, kde se zpomaluje rychlost vodního toku a dochází k usazování unášeného materiálu. Volné meandry jsou charakteristické svou proměnlivostí, řeka neustále zvolna přemisťuje svůj tok. Volné meandry se pohybují postupně po směru toku. To je dáno tím, že nejvíce nejsou vystaveny boční erozi nárazové břehy ve vrcholu oblouku, ale v určité vzdálenosti po proudu. Tímto způsobem dochází nejen k posouvání meandrů, ale může dojít k protnutí šíje meandru. Z opuštěných meandrů se stávají slepá a mrtvá ramena. Typickými příklady jsou dolní tok Moravy či Labe v Polabské nížině.
- Meandry zakleslé, též meandry zaklesnuté, vznikají v místech, kde řeka vytváří hluboké údolí v tvrdých horninách. V takových místech řeka snadno své koryto přemístit nemůže a zařezává se hlouběji. Jako příklady lze uvést střední tok Vltavy či Dyje. Podobně jako u volných meandrů může dojít k protnutí šíje meandru a vzniku okrouhlíku.
- ↑ KARÁSEK, Jaromír. Základy obecné geomorfologie. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2001 (2001 tisk). 216 s. (Učební texty.) ISBN 80-210-2567-0. Kapitola Dynamická geomorfologie, s. 78.
[editovat] Související články
Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
