Meditace

Meditací se nejčastěji rozumí různé praktiky prohlubování soustředění za účelem dosažení změněného stavu vědomí. Obvykle se považuje za součást východních náboženství s počátkem ve védském hinduismu, ale rozvinula se také nezávisle v islámském súfismu. Někdy tento pojem také označuje prosté rozumové přemítání a v některých náboženstvích také určité druhy modlitby.

[editovat] Přehled

Slovo meditace pochází z latinského „meditatio“, které znamená „rozjímání“. V tomto významu se používá v křesťanství, například „meditace o utrpení Krista“.

Na konci 19. století začali teosofové toto slovo používat k označení různých duchovních praktik zejména z hinduismu a buddhismu. Termín „meditace“ tedy nelze přiřadit k jednomu konkrétnímu konceptu, ale lze jím přeložit například sanskrtská slova samádhi, bhávaná nebo pránájáma.

Meditací se obvykle míní jedno z následujících:

• stav, kdy je mysl zbavená všech myšlenek
• mentální otevření se „božskému“
• soustředění mysli na jeden objekt (jako je dýchání nebo slovní mantra)
• intuitivní vhled do náboženské doktríny (např. vipassaná v buddhismu)

Meditace se nejčastěji objevuje v náboženském kontextu, ale byla využívána i jinde, například v bojových uměních. Dnes je rozvíjena v mnoha spirituálních hnutích, jako je práma jóga, New Age a omezeně i v křesťanství.

[editovat] Meditace v buddhismu

Meditace je v buddhismu ústředním pilířem všech nauk Buddhy. Šákjamuni Buddha předal 84.000 nauk, které jsou protilékem na 84.000 zmatených stavů mysli. Meditace slouží k odstranění, či transformování těchto zamtených pocitů v dokonalé vlastnosti jakými jsou například soucit, moudrost, radost, vnitřní síla, pronikavý vhled apod.

Každá z úrovní buddhismu (Hinajána, Mahájána, Vadžrajána) má své specifické metody meditace. V krátkosti se dá říci, že všechny meditace v buddhismu slouží ke sklidnění mysli, rozvíjení dobrých lidských vlastností a získání vhledu do podstaty mysli.

[editovat] Dvě základní meditace v buddhismu

Následující dvě meditace se používají ve všech tradicích buddhismu.

Meditace zklidnění mysli (tib. šinä; skt. šamatha): pokojná meditace, která rozvíjí klidnou mysl. Jde o hluboké soustředění se na jeden bod - často proud dechu na špičce nosu, sošku Buddhy, či chůzi.

Meditace vhledu (tib. lhagtong; skt. vipášana): meditace, která rozvíjí vhled do podstaty mysli. Někdy je popisována jako analytická meditace, nebo meditace pronikavého vidění.

V tibetském buddhismu se například používají meditace: výše zmiňované, tzv. Přípravné praxe (tib. Ngöndro), meditace na jidam, Šest nauk Náropy, Velká pečeť, atd.

[editovat] Externí odkazy

Související články obsahuje Portál Jóga

• Rádžajóga a buddhijóga
• (en)Články o buddhistické meditaci