Medvěd lední

Medvěd lední
Lední medvěd
Stupeň ohrožení
zranitelný
Vědecká klasifikace
Říše: Živočichové (Animalia) Kmen: Strunatci (Chordata) Třída: Savci (Mammalia) Řád: Šelmy (Carnivora) Podřád: Psotvární (Caniformia) Čeleď: Medvědovití (Ursidae) Rod: Medvěd (Ursus)
Binomické jméno
Ursus maritimus Phipps, 1774
rozšíření medvěda ledního

Medvěd lední Ursus maritimus (označovaný též jako polární medvěd) je největší druh medvěda. V kohoutku měří 1,5 m, délka těla činí 2,5 m a výška vzpřímeného těla se pohybuje okolo 2,4-3,3 m. Samci váží 400–600 kg, samice 300–400 kg.

Tento druh medvěda je typický pro severní polární oblasti. Vyskytuje se v Grónsku, na severním pobřeží Severní Ameriky a Asie. Na všech těchto územích je chráněn a jeho lov se kontroluje. V současnosti se odhaduje, že žije asi 40 000 těchto medvědů.

Lední medvědi žijí většinou samotářsky. Po většinu dne hledají potravu, za kterou jsou schopni putovat i několik desítek kilometrů denně. Jsou velmi obratní, silní a mrštní. Dokážou vyšplhat na téměř kolmé kry a dovedou přeskočit až čtyřmetrové díry v ledu. Jsou to také velmi zdatní plavci, nejlepší ze všech medvědů. Plavou rychlostí okolo 10 km/h. Umí se také potápět, pod vodou vydrží až dvě minuty.

Živí se převážně lovem a jejich nejčastější kořistí bývají tuleni. Pro ledního medvěda je snadné vypátrat doupata tuleňů, protože mají velmi dobře vyvinutý čich. Jsou schopni ucítit pach mrtvé velryby i na vzdálenost několika kilometrů a doupata tuleňů najdou, i když jsou více než jeden metr pod sněhem. Své tulení oběti zabíjí jediným mohutným úderem do hlavy. Ze své kořisti zkonzumuje kůži, tuk a vnitřnosti. Během letních měsíců žere dokonce i různé bobule a někdy uloví i nějaké suchozemské savce.

Jako jedna z největších šelem nemá lední mědvěd na souši svého přirozeného nepřítele. Avšak ve vodě pro něj velké nebezpečí představují mroži, kteří na něj útočí zespodu a kly mu rozpářou břicho. Ještě větší nebezpečí pro něj však představuje kosatka dravá.

Lední medvědi začínají s námluvami v době od konce března až začátku června, kdy samci začínají hledat samice, které se už nestarají o mláďata z minulých let. V listopadu a prosinci, když si lední medvědi vyhrabávají ve sněhu doupě na zimu, samice rodí, obvykle 2 mláďata v jednom vrhu. Stěny v brlohu pak zledovatí díky teplému medvědímu dechu, takže vevnitř se udržuje teplota vhodná pro mláďata (cca 18°C). Medvědice si je navíc přidržuje tlapami ve svém kožichu, neboť se medvíďata rodí holá, slepá a hluchá. Mláďata jsou navíc poměrně malá, neboť se svými 450 až 900 gramy jsou velké jako krysy. Medvědice se o mláďata stará zhruba 3 roky. Pak je odvrhne a v dalším roce se opět páří se samcem, který si ji najde. Lední medvědi pohlavně dospějí ve 3.-5. roce.

[editovat] Zajímavosti

• Játra ledního medvěda jsou jedovatá. Obsahují totiž příliš velké množství vitamínu A.
• Černý čenich medvěda ledního je za jasného dne viditelný dalekohledem až na vzdálenost několika kilometrů. Pokud se medvěd lední plíží za kořistí zakrývá si čenich tlapami, aby nebyl brzy odhalen.
• Když je medvěd lední okolnostmi donucen dokáže vyvinout rychlost až 40 km/hod, ale rychle ho taková zátěž unaví. Normálně se pohybuje rychlostí jen 3 až 6,5 km/h.
• Medvěd lední má černou kůži, aby lépe vstřebával teplo.
• Jeho kožešina je výborným izolačním materiálem, ledního medvěda nelze zachytit termovizí (reaguje na teplo)