Memoár

Memoár je z francouzského la mémoire = paměť, též vzpomínky. Bývají to vzpomínky na tu dobu, ve které autor memoáru žil, na místa, kterými prošel, i na lidi, se kterými se setkal nebo o kterých slyšel a dovídal se. Jsou to jakási svědectví pamětníka minulých událostí. Vycházejí také ze subjektivních zkušeností. Paměti, memoáry zachycují skutečné historické období, skutečné historické děje i postavy. Vypravěčem a často i hlavním hrdinou bývá sám autor. Paměti píší většinou významné osobnosti, např. uměleckého, kulturního nebo politického života.

Příklad pamětí, memoárů:

• Caesar, Zápisky o válce galské
• Bedřich Fučík, Čtrnáctero zastavení
• Otto Wichterle, Vzpomínky
• Vladimír Vondráček, Lékař vzpomíná
• Václav Černý, Paměti

[editovat] Memoárromán

Ukázkou beletristické využití paměti je právě memoárromán, např.

• Pavel Kohout, Kde je zakopán pes

[editovat] Fiktivní memoár

Fiktivní (smyšlený) memoár je smyšlená vzpomínka, někdy jen vzdáleně připomínající opravdový memoár. Autoři:

• Josef Svátek, Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze
• Václav Erben, Paměti českého krále Jiřího z Poděbrad