Messerschmitt Bf 109
(Přesměrováno z Messerschmitt Bf-109, přímý odkaz na
Messerschmitt Bf 109)
Messerschmitt Bf 109 byl standardním stíhacím letadlem Luftwaffe v průběhu celé druhé světové války, i když byl od roku 1942 částečně nahrazován stíhačem Focke-Wulf Fw 190 a ke konci války též proudovým stíhačem Messerschmitt Messerschmitt Me 262.
Firmy Arado, Focke-Wulf a Heinkel obdržely v únoru roku 1934 požadavky na vývoj jednoplošné stíhačky, která by nahradila dvouplošník Heinkel He 51, požadavek byl předán i tehdejší firmě Bayerische Flugzeugwerke, kde pracoval i Willy Messerschmitt a na konci léta začal vývoj letounu Bf 109, který vycházel z typu Bf 108. Šlo o jednomístní dolnoplošník se zatahovacím podvozkem a zakrytou kabinou.
První prototyp, označený jako Bf 109 V-1, vzlétl 28. května 1935. Jelikož se upustilo od motoru BMW 116 a motor Junkers Jumo 210C ještě nebyl k dispozici, byl stroj poháněn britským motorem Rolls-Royce Kestrel IIs o výkonu 584 koní. Druhý prototyp Bf 109 V-2 vzlétl 12. prosince 1935. 8. dubna 1936 vzlétl Bf 109 V-3, jenž nesl i výzbroj. Po zkouškách v Travemünde bylo opuštěno od vnitřní pumovnice So-3 pro nedostatek roznětek SC 10. Po vzletu prototypu Bf 109 V-4 23. září 1936 byl letoun Bf 109 V-3 poslán do Španělska. 30. listopadu 1936 ho prototyp Bf 109 V-4 následoval. Letoun byl zprvu neoblíbený - konstrukce trpěla velkým zatížením a stroj měl i těsný kokpit. Po řadě zkoušek byl však roku 1936 vybrán jako hlavní stíhačka pro Luftwaffe.
Bf 109 A bylo označení prototypů a zkušebních letounů. Těchto strojů bylo přibližně 20 až 30. Většina letounů se zůčastnila španělské občanské války. Výzbroj tvořila dvojce 7,92mm kulometů MG 17 v horní části krytu motoru. Pohon dvojlisté vrtule obstarávaly motory Jumo 210B,C a D.
Vzorem pro tuto verzi byl prototyp Bf 109 V-4. Jelikož nebyl k dispozici kanón pro střelbu osou vrtule, byl místo něho umístěn třetí kulomet MG 17, který byl ve Španělsku často demontován pro svou nespolehlivost. Pohon obstarával motor Jumo 210D o výkonu 680 k. Bylo vyrobeno 341 letounů Bf 109 B-1.
[editovat] Verze C (Cäsar)
- Bf 109 C-1 - pohon obstarával motor Jumo 210Ga o výkonu 700 k s přímým vstřikováním. Výzbroj tvořila čtveřice kulometů MG 17, které byly zabudované v horní části krytu motoru a v náběžných hranách křídel. Bylo vyrobeno 58 kusů.
- Bf 109 C-2 - byl vybaven pátým kulometem MG 17 ráže 7,92 mm střílejícím osou vrtule.
- Bf 109 C-3 - byl vyzbrojen dvěma trupovými kulomety MG 17 a dvěma kanóny MG FF ráže 20 mm.
- Bf 109 C-4 - výzbroj shodná s variantou C-1. Byl přidán kanón MG FF ráže 20 mm střílející osou vrtule.
[editovat] Verze D (Dora)
Jedná se o exportní verzi Bf 109 C, která měla být původně vybavena motory Daimler-Benz DB 600 . Nakonec byl k pohonu využíván spolehlivější motor Jumo 210D, Jumo 210Da nebo Jumo 210G. Základní výzbroj byla tvořena čtyřmi kulomety MG 17 ráže 7,92 mm. U těchto letounů byly testovány nové kulomety MG 131. Vyrobeno bylo 647 letounů.
[editovat] Verze E (Emil)
Verze E vychází z prototypů Bf 109 V15 a V15A. Letouny Bf-109 E na začátku války patřily mezi nejlepší stíhačky světa. Avšak stroje měly i řadu nevýhod, např. letoun často přepadal do vývrtky, trpěl špatnou podélnou stabilitou a při těsných obratech se často samy otevíraly sloty na křídlech. S posledními variantami Bf-109 E už bylo jasné, že další malé vylepšování letadla nemůže přinést odpovídající nárůst výkonu. Celkem bylo vyrobeno okolo 6000 letounů verze E. Sériově vyráběné varianty byly :
- Bf 109 E-0 - výzbroj shodná s verzí Bf 109 C. Motor DB 601 A. Vyrobeno 20 kusů.
- Bf 109 E-I - výzbroj shodná s verzí Bf 109 C-1. Motor DB 601 A-l. Verzí E-I a E-I/B bylo vyrobeno celkem 1183 kusů.
- Bf 109 E-I/B (Bombenanlage) – Výzbroj tvořily 2 kanony MG FF, 2 kulomety MG 17 a pumový závěs.
- Bf 109 E-2 - výzbroj doplněna kanónem MG FF/M(Minen-Geschosspatrone) ráže 20 mm střílejícím osou vrtule.
- Bf 109 E-3 - motor DB 601 Aa o výkonu 1 175 k. Křídelní kulomety byly nahrazeny kanóny MG FF nebo MG FF/M ráže 20 mm. Některé stroje byly upraveny do podoby Bf 109 E-3/Trop.
- Bf 109 E-3a - exportní verze letounu Bf 109 E-3.
- Bf 109 E-3/B - bombardovací varianta Bf 109 E-3. Celkem bylo vyrobeno cca 2500 kusů verze E-3, z nichž 500 bylo přestavěno na verzi E-3/B .
- Bf 109 E-4 - přidána pancéřová ochrana hlavy pilota. V křídlech byly kanóny MG FF/M. Tato verze byla jako první hojně upravována do verze Trop. Vyrobeno 250 kusů.
- Bf 109 E-4/B - bombardovací verze. Vyrobeno 211 letadel.
- Bf 109 E-4/BN - pohon obstarával motor DB 601 N o výkonu 1175 koní. Bylo nutné používat stooktanové palivo. Vyrobeno 35 kusů.
- Bf 109 E-5 - shodný s verzí E-1. Motor DB 601 A. Nenesl křídelní kanóny MG FF/M a místo radiostanice byl vybaven kamerou Rb 21/18. Vyrobeno 29 kusů.
- Bf 109 E-6/N - shodný s verzí E-1. Motor DB 601 N o výkonu 1 200 k. Vybaven dvěma kamerami Rb 12,7/7x9. Vyrobeno 6 kusů.
- Bf 109 E-7/B - možnost podvěšení 300l palivové nádrže nebo pumového závěsníku ETC 500.
- Bf 109 E-7/N - stíhací bombardér s prodlouženým doletem. Vyrobeno 452 letadel.
- Bf 109 E-7/Z - stíhací bombardér s prodlouženým doletem. Motor DB 601 N s přímým vstřikováním oxidu dusného.
- Bf 109 E-7/U1- pancéřovaný chladič. 208 kusů.
- Bf 109 E-7/U2 - dodatečné pancéřování a samosvorné palivové nádrže. 265 letadel.
- Bf 109 E-7/U3 - dvě vyosené kamery Rb 12,7/7x9 a radiostanice FuG 17 VHF.
- Bf 109 E-8 - motor DB 601 A, jinak prakticky shodný s verzí E-7.
- Bf 109 E-9 - průzkumný letoun s prodlouženým doletem. Vybaven kamerami Rb 50/30 nebo Rb 32/7.
[editovat] Verze T (Toni)
Bf 109 T byl odvozen od verze Bf 109 E. Zkoušky probíhaly na prototypu Bf 109 V17, který byl vybaven čtyřmi pomocnými jednotkami pro start z katapultu. Hlavním cílem bylo vytvořit palubní stíhačky pro rozestavěné letadlové lodě Kriegsmarine (klasické Graf Zeppelin, Peter Straßer a lehkou letadlovou Seydlitz). Hlavní změnou bylo zvětšení rozpětí na 11,08 m, zesílení konstrukce trupu v místě, kde se mezi pátou a šestou sekcí nacházel úchyt pro katapult, a přistávací hák. Po složení křídla nepřekračovalo rozpětí 4,59 m. Výzbroj byla tvořena buď čtyřmi kulomety MG 17 ráže 7,92 mm (dva v trupu, dva v křídle), nebo dvěma kulomety MG 17 a dvěma křídelními kanóny MG FF.
- Bf 109 T-0 - Předvýrobní varianta vznikla přestavbou deseti strojů Bf 109 E-l. Výzbroj tvořily čtyři kulomety MG 17 ráže 7,92 mm (dva v trupu, dva v křídle), nebo dva kulomety MG 17 a dva křídelní kanóny MG FF ráže 20 mm. 10 letounů.
- Bf 109 T-1 – verze vycházející z Bf 109 E-3 s motorem DB 601 N. 7 letounů.
- Bf 109 T-2 – tato verze prošla úpravou pro použití na pevné zemi. 70 letadel.
[editovat] Verze F (Friedrich)
Vývojové verze F byl prototypy Bf 109 V21 – V25. Původně byla zamýšlena výzbroj dvěma kulomety MG 17 ráže 7,92 mm a kanónem MG 151/15 ráže 15 mm střílejícího osou vrtule, který byl u prvních verzí nahrazen kanónem MG FF/M ráže 20 mm. Ze začátku byly velké problémy se zasekáváním kanónu MG FF/M, přehříváním motoru a odlamováním zadní části trupu. Od verze F-2 se také používají polní soupravy (Rüstsätze). Stejně jako předcházející verze i verze F byly upravovány do verze Trop (Např. Bf 109 F-4/Trop – na této verzi upravená pro tropické podmínky, dosáhl Hans-Joachim Marseille většiny ze svých 158 sestřelů).
- Bf 109 F-0 – Kompletně přepracovaná konstrukce bez podpěr výškových kormidel. Pohon obstarával motor DB 601 N upravený pro vestavbu kanónu MG FF/M. Vyrobeno bylo 34 kusů.
- Bf 109 F-1 – Shodný s verzí F-0, ale měl přetlakovou kabinu. Vyrobeno 208 letadel.
- Bf 109 F-2 – Výzbroj tvoří 2 kulomety MG 17 ráže 7,92 mm a kanon MD FF/M byl nahrazen kanonem MG 151/15 ráže 15mm. Pohon obstarával motor DB 601 N. Z důvodu většího počtu havárií předcházejících verzí, byla zesílena zadní část trupu. Vyrobeno 1380 kusů.
- Bf 109 F-2/U1 – Základní výzbroj byla posílena dvěma kanóny MG FF/M ráže 20 mm instalovanými v křídle.
- Bf 109 F-2/U2 - Trupové kulomety MG 17 ráže 7,92 mm byly nahrazeny kulomety MG 131 ráže 13 mm.
- Bf 109 F-3 – Verze F-1 s motorem DB 601 E. Výzbroj tvoří kanón MG FF/M ráže 20 mm a dva trupové kulomety MG 17 ráže 7,92 mm. Vyrobeno 50 kusů.
- Bf 109 F-4 – Shodný s verzí F-2. Kanon MG 151/15 nahradil MG 151/20 ráže 20mm. Byla zvýšena bezpečnost pilota přidáním pancéřování a instalací samosvorných nádrží. Bylo vyrobeno 1841 kusů.
- Bf 109 F-5 – Vychází z varianty F-2. Motor DB 601 N se zařízením GM 1 pro vstřikování oxidu dusného. Výzbroj tvoří dva kulomety MG 17 ráže 7,92 mm a motorový kanón MG 151/20 ráže 20 mm. Vyroben byl pouze 1 kus.
- Bf 109 F-6 – Shodný s verzí F-5. Výzbroj rozšířena dvěma křídelními kulomety MG 17.
[editovat] Verze G (Gustav)
Jedná se o nástupce verze F. Ranné verze Bf 109 G přicházely k Luftwaffe v době, kdy byly zařazovány první Focke-Wulfy Fw 190. Verze G byla nejpočetnější, představovala kolem 60% všech Bf 109. Byly sice dobře vyzbrojené a vybavené, ale už nedosáhly takových kvalit jako stroje E a F. Při letu neustále vyžadovaly pozornost a přistávání bylo nebezpečné. 352 sestřelů na strojích verzí G a K dosáhl Erich Hartmann, což z něj učinilo dosud nejúspěšnějšího stíhače všech dob.
- Bf 109 G-0 – Jedná se o předsériové stroje s motory DB 601 E. Vyrobeno bylo 11 kusů.
- Bf 109 G-1 – Shodný s verzí G-0, ale již s motorem DB 605 A-1, B-1 nebo C-1 a přetlakovou kabinou. Výzbroj tvořil kanón MG 151/20 a dva kulomety MG 17. Vyrobeno bylo 167 kusů.
- Bf 109 G-2 – Nebyl vybaven přetlakovou kabinou. Výzbroj shodná s verzí G-1. Bylo vyrobeno 1586 kusů.
- Bf 109 G-3 – Shodný s verzí G-1, ale s novým typem radiostanice a přetlakovou kabinou. Vyrobeno 50 kusů.
- Bf 109 G-4 – Shodné s verzí G-2. Pohon zajišťoval motor DB 605 A se zařízením GM pro přímé vstřikování oxidu dusného do válců motoru(dostup zvětšen na 11 580m). Vyrobeno 1242 kusů.
- Bf 109 G-5 – Přetlaková verze shodná s modelem G-6. Navíc byly do trupu instalovány těžké kulomety MG 131 ráže 13 mm. Vyrobeno cca 16 kusů.
- Bf 109 G-6 – Z této verze vycházely všechny pozdější modifikace. Neměla přetlakovou kabinu. Vyrobeno bylo 10000 až 12000 kusů.
- Bf 109 G-8 – Průzkumný letoun krátkého doletu. Byl osazen kamerami Rb 12,5/7x9 nebo Rb 32/7x9 a kamerou Robot 11. Výzbroj tvořil kanón MG 151/20 a dva trupové kulomety MG 131. Bylo vyrobeno 906 kusů.
- Bf 109 G-10 – Jedná se o přestavbu strojů série G na standard Bf 109 K-4. Pohon zajišťovaly motory DB 605 DCM nebo DB 605 A se zařízením MW-50 (přímé vstřikování směsi vody a metanolu do válců motoru). U některých strojů byl kanón MG 151/20 nahrazen kanónem MK 108 ráže 30 mm. Vyrobeno bylo cca 2600 kusů.
- Bf 109 G-12 - Jedná se o přestavěné stroje G-1,2,3,4 a 6 na dvoumístný výcvikový letoun. Většina letounů byla bez výzbroje. Přestavěno cca 500 kusů různých verzí Bf 109 G.
- Bf 109 G-14 – Pohon zajišťoval motor DB 605 AM/AS se zařízením MW-50. Byla použita kabina Erla-Haube (Gallandova kabina – zlepšovala výhled pilotů). Vyrobeno cca 6500 kusů.
V roce 1943 vznikla verze Bf 109 H-0 přestavbou verze Bf 109 F. Pohon zajišťoval motor DB 601 E-1 se zařízením GM-1. Letoun měl zvětšeno rozpětí o 2 metry. Bojové nasazení je doloženo u jednoho stroje, celkový počet vyrobených kusů není znám.
[editovat] Verze K (Kurfürst/Karl)
Tyto verze vycházely z verze G-6 jejichž výzbroj byla zesílena nahrazením kanónu MG 151/20 kanónem MK 108.
- Bf 109 K-2 – vyroben pouze 1 kus.
- Bf 109 K-3 – Jedná se o letoun s přetlakovou kabinou a motorem DB 605 ASD se zařízením GM-1 nebo MW 50. Vyroben byl pouze 1 kus.
- Bf 109 K-4 – Pohon zajišťoval motor DB 605 D nebo DB 605 AS. Výzbroj tvořily dva kulomety ráže 13mm a 30mm kanón MK 108 v ose vrtule. Vyrobeno bylo 1693 strojů.
- Bf 109 K-6 – Výzbroj shodná s K-4 a navíc dva křídelní kanóny MK 108, které byly v praxi odmontovány kvůli odlehčení letounu. Vyroben 1 kus.
- Bf 109 K-8 – jedná se o průzkumnou variantu. Výzbroj tvoří 3 kanóny MK 108. Stroj byl vybaven 2 kamerami Rb 32/7x9.
- Avia S-99 – Jedná se o letouny smontované v Československu po skončení 2.světové války z nalezených komponent. Jednalo se o dva letouny Bf 109 G-12 a cca 2 desitky strojů verzí G-10 a K-4. K pohonu byl využit motor DB 605. Původní označení bylo Avia C-10, jenž se později změnilo na Avia S-99.
- Avia S-199 – Po vyhoření skladiště motorů DB 605, bylo nutno přestavět Avii S-99 pro použití motoru Jumo 211, který byl původně používán u letounů He 111. Hlavní nevýhodou byl vysoký kroutící moment. Bylo vyrobeno 511 kusů Avia S-199(25 kusů bylo předáno Izraelskému vojenskému letectvu) a několik cvičných dvojmístných CS-199.
- Hispano Aviacion Ha 1112 (Buchón) –Jedná se o španělskou verzi Bf 109. K pohonu byl využit motor Rolls-Royce Merlin 500-45 o 1 610 k. Španělsko poslední stroje vyřadilo až v roce 1967! Vyrobeno bylo 170 kusů.
[editovat] Specifikace (Bf 190 G-6)
[editovat] Technické údaje
- Osádka: 1 (pilot)
- Rozpětí: 9,924 m
- Délka: 9,02 m
- Výška: 2,6 m
- Nosná plocha: 16,05 m²
- Plošné zatížení: 199,8 kg/m²
- Hmotnost prázdného stroje: 2247 kg
- Vzletová hmotnost: 3148 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 3400 kg
- Pohonná jednotka: 1× kapalinou chlazený vidlicový dvanáctiválec DB 605A-1
- Vzletový výkon motoru: 1475 k (1084,8 kW)
- Poměr výkon/hmotnost: 0,33 kW/kg
- Maximální rychlost: 640 km/h ve výšce 6300 m
- Cestovní rychlost: 590 km/h ve výšce 6000 m
- Dostup: 12 000 m
- Stoupavost: 17 m/s
- Dolet: 850 km, s přídavnými nádržemi 1000 km
- 2× 13mm kulomet MG 131
- 1× 20mm kanon MG 151/20 (nebo 1× 30mm knón MK 108, G-6/U4)
- 1× 300l přídavná nádrž nebo 1× 250kg (550lb) bomba nebo 4× 50kg (110lb) bomby (G-6/R1)
- 2× Wfr. Gr.21 rakety (G-6 s R2)
- 2× 30mm kanon MK 108 pod křídly (G-6 s R4)
- 2× 20mm kanon MG 151/20 pod křídly (G-6 s R6)
- Minen-Geschosspatrone - explozivní munice.
- Umrust-Bausatz – úpravy provedené výrobcem.
[editovat] Související odkazy
[editovat] Externí odkazy
Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
