Metoda

Tento článek pojednává o metodě ve významu „postupu“. O metodách v objektově orientovaném programování pojednává funkce (programování).

Metoda (z řeckého methodos – řízení, hledání, cesta za něčím) je postup umožňující získávání poznatků, prostředek poznání. Metoda a systém tvoří podstatu vědy, přičemž systém představuje její obsahovou stránku, zatímco metoda její stránku formální. Systémem míníme uspořádaný celek poznatků či obsahů vědy. Naproti tomu za metodu označujeme v souhlasu se smyslem slova cestu, kterou je tento celek vybudován a získán. „Metodicky“ se zabýváme nějakou oblastí vědy, když ji plánovitě prozkoumáváme, vypracujeme její jednotlivé členění, přiměřeně uspořádáme její dílčí poznatky, logicky je spojíme a učiníme nahlédnutelnými.

Starověk znal především dvě metody: logickou úvahu (výraz spolehnutí se na síly rozumu) a pozorování přírodního jevu (zvláště rozvinuto v aristotelovské přírodovědě). Již římským myslitelům byly známy metody analýzy (od složeného k prvkům výstavby, rozklad celku), syntézy (prvky zasazujeme do obšírnějších souvislostí), analogie (od pozdějšího k dřívějšímu, poznání srovnáním), indukce (z jednotlivých pozorovaných případů usuzujeme obecný zákon) a dedukce (odvozování od obecného k méně obecnému). Rozlišováním metod se zabývalo mnoho filozofů, např. Tomáš Akvinský, Immanuel Kant či René Descartes.

Jako učení o metodě (metodologie) se označuje vědecké bádání o metodě, které se začalo zvláště v této době rozvíjet. Metodický rozvoj vědy velmi podporuje jednoznačná terminologie či odborná mluva, která nesmí být kolísavá, ani zkostnatělá.

Metoda - určuje co je třeba udělat v určité etapě vývoje informačního systému, je jeden z kroků metodiky vývoje. Metodika bývá spjata s určitým postupem tzn. strukturovaným, objektovým atd. např. metodika YSM (YSM Method)