Mezinárodní vesmírná stanice

Mezinárodní vesmírná stanice
Mezinárodní vesmírná stanice z přilétajícího raketoplánu Discovery, červen 2008 Znak Mezinárodní vesmírné stanice
Údaje o Mezinárodní vesmírné stanici
Stálá posádka:	3
Start prvního modulu (Zarja):	20. listopad 1998.
Hmotnost:	286 018 kg (4. duben 2008) přes 400 tun (po dokončení)
Rozpětí:	73 m (podél osy hlavního nosníku)
Délka:	44,5 m (podél osy modulů)
Výška:	27,5 m
Obytný objem:	544 m³
Tlak vzduchu:	1013 hPa
Dnů na oběžné dráze:	3484 (k 4. 6. 2008)
Dnů s posádkou:	2773 (k 4. 6. 2008)
Perigeum:	338 km (k 25. 4. 2008)
Apogeum:	348 km
Doba oběhu:	91,39 minut
Sklon dráhy:	51,64˚
Obletů Země za den:	15,78
Obletů Země celkem:	54985 (k 4. 6. 2008)
Konfigurace stanice
Moduly Mezinárodní vesmírné stanice, květen 2008

Mezinárodní vesmírná stanice (International Space Station - ISS) je v současné době jediná trvale obydlená vesmírná stanice. První díl stanice, modul Zarja, byl vynesen na oběžnou dráhu 20. listopadu 1998. Od 2. listopadu 2000, kdy na stanici vstoupila první stálá posádka, je trvale obydlena alespoň dvoučlennou posádkou, která se každých 6 měsíců obměňuje. Stanice je umístěna na nízké oběžné dráze Země ve výšce kolem 350 km s periodou oběhu 92 minut.

V mnoha ohledech ISS reprezentuje sloučení předchozích plánovaných nezávislých stanic: ruský Mir 2, americkou stanici Freedom. Kromě ruských a amerických modulů plánovaných pro tyto stanice je ke stanici připojen evropský laboratorní modul Columbus a japonský laboratorní modul Kibō.

Mezinárodní vesmírná stanice je společným projektem pěti kosmických agentur:

• NASA (Spojené státy americké)
• Ruská kosmická agentura (Rusko)
• Japonská kosmická agentura (Japonsko)
• Kanadská kosmická agentura (Kanada)
• Evropská kosmická agentura (účastní se 10 z jejích členů; nepodílejí se: Rakousko, Velká Británie, Irsko, Portugalsko a Finsko; Řecko a Lucembursko vstoupily do ESA později).

Brazilská kosmická agentura (Brazílie) se účastní na základě zvláštního kontraktu s NASA. Podobně Italská kosmická agentura má oddělené smlouvy pro různé aktivity, které nedělá v rámci úloh Evropské kosmické agentury pro ISS (jejíž je Itálie také plným účastníkem).

Dopravu na stanici a zpět zajišťují hlavně transportní pilotované kosmické lodě Sojuz, automatické nákladní kosmické lodě Progress a raketoplány. Po havárii raketoplánu Columbie došlo k několikaletému pozastavení letů raketoplánů a výstavba stanice tak nabrala zpoždění cca 3 roky.

[editovat] Historie

Zárodek stanice v roce 1999, moduly Zarja a Unity

Historie Mezinárodní vesmírné stanice se začala psát již roku 1984, kdy americký prezident Ronald Reagan vyhlásil plán stavby vesmírné stanice pojmenované Freedom. Následující roky byly ve znamení oddalování začátku výstavby a finančních potíží. Roku 1991 se k plánu výstavby připojili Kanada, Japonsko a Evropská vesmírná agentura (ESA). K nim se roku 1993 připojilo Rusko a stanice se začala nazývat Alpha. Rok 1995 lze považovat za počátek přípravy na výstavbu. V letech 1995-98 se uskutečnilo 9 zkušebních spojení s vesmírnou stanicí Mir, při kterých se trénovalo připojování a výměny posádek.

Plánovaný start prvního modulu Zarja byl zpožděn opět finančními problémy, a proto byl raději celý zaplacen americkou stranou. Dne 20. listopadu 1998 odstartovala raketa Proton se zmiňovaným modulem Zarja. Stavba ISS byla zahájena. O 16 dní později se se Zarjou setkal raketoplán Endeavour a ve svém nákladovém prostoru k ní připojil modul Unity.

Modul Zarja původně sloužil pro zajišťování telekomunikačních služeb a řízení letu. Později by měl složit především jako skladovací prostor a zásobník. Modul Unity slouží jako křižovatka modulů. Může k němu být připojeno až 6 dalších modulů.

Již vypuštěné moduly nebyly schopny udržet potřebnou dráhu a byly nutné časté korekce. Čekalo se na další plánovaný modul - ruská Zvezda. Opět finanční potíže způsobily zpoždění jejího vypuštění a tím i pokračování ve výstavbě. Modul byl vypuštěn až 12. července 2000 a připojen k modulu Zarja, aby tak tvořil základ ruské části stanice.

Tento servisní modul slouží jako dočasný obytný prostor a zajišťuje dodávky elektrického proudu, telekomunikaci s pozemními středisky a korekce dráhy.

Již 2. listopadu 2000 mohla stanici navštívit první stálá posádka. Jejím hlavním úkolem byla aktivace a zabydlení stanice. Kosmonauti dále vybalovali uložené zásoby a zařízení. Museli se také připravit na přijetí raketoplánu Atlantis s novým modulem Destiny. Tento modul byl připojen 10. února 2001 k modulu Unity.

Modul Destiny je hlavním centrem vědeckých experimentů na stanici. Kosmonauti oživili modul a dále čekali na raketoplán Discovery, který 10. března přivezl novou posádku a nákladní modul Leonardo. Raketoplán modul plný odpadu odvezl zpět spolu s první posádkou.

Další důležitou součástí je kanadský robotický manipulátor Canadarm2, který přivezl raketoplán Endeavour 16. dubna 2001. Robotický manipulátor je dlouhý 17,6  m, slouží k přemisťování lidí i nákladu podél příhradové konstrukce.

Ke stanici byly dále připojeny dvě další laboratoře, japonský modul Kibō a evropský laboratorní modul Columbus s venkovní plošinou a další součásti.

V srpnu 2008 přiznala NASA, že notebooky na mezinárodní kosmické stanici byly nakaženy zhruba rok starým počítačovým virem W32.Gammima.AG, který původně sbíral přihlašovací údaje z on-line her. Virus se do notebooků dostal nejspíše pomocí přenosného USB flashdisku a údajně nezasáhnul řídicí jednotku ani provozní systémy stanice.^[1]

[editovat] Stavba stanice

Kanadské robotické rameno (Canadarm2) se Stevem Robinsonem v průběhu letu STS-114. Pohled z vesmírné stanice

Stavba stanice ISS byla naplánována na více než 40 montážních letů. Z tohoto počtu by měly 33 obstarat raketoplány. Do konce roku 2006 raketoplány provedly 20 letů a na období let 2007 - 2010 zbývá uskutečnit 13 letů. Ostatní starty jsou zabezpečovány klasickými raketami jako Proton a Sojuz. Jako doplněk montážních letů bude do konce roku 2010 uskutečněno přibližně 30 letů nákladní lodě Progress.

Při stavbě stanice je ověřována nová koncepce tzv. hlavního nosníku^[2]. Koncepce je založena na přes 100 m dlouhé příhradové konstrukci tvořící kostru stanice (ISS Truss). Na obou koncích konstrukce je připojen pár fotovoltaických panelů. K nosníku pak jsou v jeho středu připevněny vlastní hermetizované moduly a další části stanice. K usnadnění výstavby a redukci výstupů do kosmického prostoru je podél hlavního nosníku vybudován mobilní servisní systém jehož součástí je servisní robotické rameno Canadarm2).

Již vypuštěné moduly (v pořadí, v jakém byly připojeny):

[editovat] Budoucnost

Vzhled Mezinárodní Vesmírné Stanice po svém dokončení v roce 2010

Kvůli zrušení letů raketoplánu po havárii raketoplánu Columbia a rozpačitém letu Discovery, který ukázal, že ne všechny problémy raketoplánů byly odstraněny, dochází ke zpoždění ve výstavbě.

Stanice by měla být dostavěna do konce roku 2010, neboť v té době bude ukončena aktivní činnost kosmického raketoplánu tvořícího hlavní nosný prostředek při výstavbě ISS.

Po svém dokončení bude mít ISS celkový vnitřní přetlakový objem přes 1000 m³ a hmotnost okolo 400 tun. Pro všechny moduly bude potřeba mnoho energie, která se bude získávat z fotovoltaických článků o energetickém výkonu 110 kW. Rozpětí stanice bude 108,4 metru a její délka pak 74 metrů. Stálá posádka by se měla skládat ze šesti členů.

Seznam budoucích modulů v pořadí, v jakém by měly být vypuštěny a připojeny^[4]:

Seznam letů je pouze orientační a mění se tak, jak se mění letové plány NASA a dalších organizací.

[editovat] Transportní systémy

[editovat] Současné

• kosmická loď Sojuz – slouží jako provizorní záchranný prostředek a dopravní loď udržovaná ruskou stranou
• zásobovací loď Progress – slouží k pravidelné dopravě nejnutnějšího materiálu a zásob (jídlo, voda, náhradní díly, pohonné hmoty) a k motorickým manévrům stanice.
• kosmický raketoplán – slouží jako hlavní dopravní prostředek udržovaný americkou stranou. V jeho nákladovém prostoru jsou dopravovány stavební prvky stanice nebo přetlakové transportní moduly MPLM.^[5]
• ATV (Automated Transfer Vehicle) – Evropská zásobovací loď s vyšší nosností než ruský Progress. Start prvního ATV pojmenovaného Jules Verne se uskutečnil 9. března 2008 z kosmodromu Korou ^{[6] [7]}.

[editovat] Budoucí

• HTV (H-II Transfer Vehicle) - Japonská (JAXA) zásobovací loď pro zásobování japonského segmentu stanice. První start bude v roce 2009.
• Kosmická loď Orion - americký (NASA) nástupnický systém kosmického raketoplánu. Loď vyvíjená k letu na Měsíc bude sloužit i jako transportní a zásobovací loď k ISS. První let orion 5 je plánován nejdříve v roce 2014.

[editovat] Plánované

• Kosmická loď Dragon společnosti SpaceX - loď vyvíjená soukromou firmou s podporou NASA v rámci programu „Commercial Orbital Transportation Services - COTS“. Start plánovaný nejdříve v roce 2009.
• Kosmická loď Kliper - budoucí nástupce současného systému Sojuz připravovaný k nasazení po roce 2012.
• Crew Space Transportation System - připravovaná evropská loď pro dopravu posádek na ISS se startem po roce 2014.

[editovat] Dráha a orientace stanice

Stanice ISS je umístěna na mírně eliptické nízké oběžné dráze země ve výšce okolo 350 km. Sklon dráhy vůči rovníku je 51,6˚. Tato dráha byla zvolena pro svoji ekonomickou dostupnost z amerických i ruských kosmodromů a proto, že poskytuje možnosti pozorování většiny nejobydlenějších míst na Zemi. Vzledem k tomu, že v těchto výškách se nachází nepatrné zbytky zemské atmosféry, dochází díky tření k pozvolnému snižování oběžné dráhy stanice. Dráha tak musí být periodicky udržována, jinak by za několik měsíců došlo k sestoupení a shoření stanice v hustých vrstvách atmosféry.

Udržování oběžné dráhy je zajišťováno raketovými motory servisního modulu Zvezda^[8], motory kosmického raketoplánu nebo nejčastěji pomocí motorů zásobovacích lodí Progress.

Orientace stanice na oběžné dráze je volena s ohledem na efektivní směrování solárních panelů na Slunce, vhodnou pozici pro radiátory chladicího systému a připojované kosmické lodě.

Pro tyto účely se používají celkem tři různé orientace z nichž nejčastější je první varianta^[9]:

• Orientace vůči Zemi s osou laboratorních modulů (X) ve směru letu a zenitovou osou (Z) směřující do středu Země.
• Orientace vůči Zemi s osou hlavního nosníku (Y) ve směru letu a zenitovou osou (Z) směřující do středu Země.
• V prostoru stálá orientace na Slunce.

Pro udržování a změny orientace jsou na stanici dva různé systémy:

• Systém gyroskopů (CMG - Control Moment Gyro) - využívá momentu masivních rotujících setrvačníků. Změnou rychlosti jejich otáčení je dosahováno otáčení stanice kolem příslušné osy X/Y/Z. Využívá pouze elektrické energie dodávané ze solárních článků a je tedy nezávislý na dodávkách ze Země
• Systém raketových korekčních trysek - využívá malé raketové motorky na kapalné pohonné látky umístěné na různých místech stanice. Je závislý na drahém doplňování paliva ze Země pomocí zásobovacích lodí Progress^[10].

[editovat] Lidé na ISS

Stanice je trvale obydlena od 2. listopadu 2000. Minimálně dvoučlenná posádka pobývá na stanici vždy po dobu šesti měsíců. Posádka, jenž je označována jako „Expedice“, bývá složena jako smíšená, přičemž každá z hlavních zemí projektu (USA a Rusko) bývá zastoupena alespoň jedním svým členem. Další členové pak jsou doplňováni buďto opět z těchto národů nebo jsou nominováni dalšími kosmickými agenturami. Vždy jeden z členů posádky je jmenován velitelem a má hlavní rozhodovací pravomoci na ISS.

Kosmonaut Sergej Krikaljov v servisním modulu Zvezda, listopad 2000

Dvoučlenná posádka působila na stanici jen krátce po začátku její výstavby a pak v období zhruba tří let po zkáze raketoplánu Columbia, která vyústila v pozastavení letu raketoplánů a omezení nosných a zásobovacích kapacit na ISS.

V současnosti je ustálen systém, při kterém jsou jednotlivé základní posádky rotovány vždy po šesti měsících pomocí kosmických lodí Sojuz. Nová posádka se ve své lodi připojí k ISS. Při zhruba týdenním společném letu obou posádek dochází k aklimatizaci a předávání stanice a experimentů. Poté stará posádka nastoupí do starší lodi Sojuz a navrací se na Zem. Je-li v přiletivší posádce přítomen kosmonaut, který se nestane součástí stálé posádky (kosmický turista), přenese do navracející se lodi Sojuz své anatomické křeslo ve kterém se vrací na Zemi.

V rámci příletů kosmických raketoplánů ke stanici ISS bývá na období zhruba dvou týdnů rozšířena základní posádka stanice o návštěvnickou posádku raketoplánu, která mívá až 7 členů. Na stanici pak v tomto období přebývá až 10 kosmonautů, což umožňuje efektivně plnit náročný harmonogram výstavby včetně kosmických výstupů. Zvětšená posádka ovšem poměrně značně zatěžuje zdroje stanice, v tomto období je dokonce nutné posilovat polouzavřený systém úpravy palubní atmosféry jednorázovými zdroji.^[11]

Stávající počet členů posádky ISS by mohl být po jejím dokončení rozšířen až na 6 členů. Tento stav však bude nutno zabezpečit především dostatečnou kapacitou dopravních lodí, které jsou u stanice především pro případ potřeby náhlé evakuace stanice v případě nenadálého požáru apod. S tímto problémem je tedy spojen vývoj nových transportních prostředků pro dopravu na ISS, viz výše.

[editovat] Seznam základních posádek

Expedice	Posádka	Insignie	Datum startu	Vynášející loď	Datum přistání	Návratová loď	Doba letu (dny)
Expedice 1	William Shepherd - USA. Jurij Gidzenko - Rusko Sergej Krikaljov - Rusko		31. říjen 2000 07:52:47 UTC	Sojuz TM-31	21. březen 2001 07:33:06 UTC	STS-102	140.98
Expedice 2	Jurij Usačev - Rusko Susan Helmsová - USA. James Voss - USA.		8. březen 2001 11:42:09 UTC	STS-102	22. srpen 2001 19:24:06 UTC	STS-105	167.28
Expedice 3	Frank Culbertson - USA. Vladimir Děžurov - Rusko Michail Ťurin - Rusko		10. srpen 2001 21:10:15 UTC	STS-105	17. prosinec 2001 17:56:13 UTC	STS-108	128.86
Expedice 4	Jurij Onufrienko - Rusko Dan Bursch - USA. Carl Walz - USA		5. prosinec 2001 22:19:28 UTC	STS-108	19. červen 2002 09:57:41 UTC	STS-111	195.82
Expedice 5	Valerij Korzun - Rusko Sergej Treščev - Rusko Peggy Whitsonová - USA		5. červen 2002 21:22:49 UTC	STS-111	7. prosinec 2002 19:37:12 UTC	STS-113	184.93
Expedice 6	Kenneth Bowersox - USA Nikolaj Budarin - Rusko Donald Pettit - USA		24. listopad 2002 00:49:47 UTC	STS-113	4. květen 2003 02:04:25 UTC	Sojuz TMA-1	161.05
Expedice 7	Jurij Malenčenko - Rusko Edward Lu - USA		26. duben 2003 03:53:52 UTC	Sojuz TMA-2	28. říjen 2003 02:40:20 UTC	Sojuz TMA-2	184.93
Expedice 8	Michael Foale - USA Alexandr Kaleri - Rusko		18. říjen 2003 05:38:03 UTC	Sojuz TMA-3	30. duben 2004 00:11:15 UTC	Sojuz TMA-3	194.77
Expedice 9	Gennadij Padalka - Rusko Michael Fincke - USA		19. duben 2004 03:19:00 UTC	Sojuz TMA-4	24. listopad 2004 00:32:00 UTC	Sojuz TMA-4	185.66
Expedice 10	Leroy Chiao - USA Saližan Šaripov - Rusko		14. říjen 2004 03:06 UTC	Sojuz TMA-5	24. duben 2005 22:08:00 UTC	Sojuz TMA-5	192.79
Expedice 11	Sergej Krikaljov - Rusko John L. Phillips - USA		15. duben 2005 00:46:00 UTC	Sojuz TMA-6	11. říjen 2005 01:09:00 UTC	Sojuz TMA-6	179.02
Expedice 12	William McArthur - USA Valerij Tokarev - Rusko		1. říjen 2005 03:54:00 UTC	Sojuz TMA-7	8. duben 2006 23:48:00 UTC	Sojuz TMA-7	189.01
Expedice 13	Pavel Vinogradov - Rusko Jeffrey Williams - USA Thomas Reiter - Německo		30. duben 2006 02:30 UTC (Sojuz) 4. červenec 2006 18:38 UTC (STS)	Sojuz TMA-8 STS-121 (Reiter)	28. září 2006 01:13 UTC (Soyuz) 21. prosinec 2006 22:32 UTC (STS)	Sojuz TMA-8 STS-116 (Reiter)	182.65 171.16 (Reiter)
Expedice 14	Michael Lopez-Alegria - USA Michail Ťurin - Rusko Sunita Williamsová - USA		18. září 2006 04:09 UTC (Sojuz) 10. prosince, 2006 01:47 (STS)	Sojuz TMA-9 STS-116 (Williamsová)	21. duben, 2007 12:31 UTC (Sojuz) 11. červenec, 2007 (STS)	Sojuz TMA-9 STS-117 (Williamsová)	~214
Expedice 15	Fjodor Jurčichin - Rusko Clayton Anderson - USA Oleg Kotov - Rusko		7. duben, 2007 17:31 UTC (Sojuz) 8. červen, 2007 (STS)	Sojuz TMA-10 STS-117 (Anderson)	Plán: 21. říjen, 2007 (Sojuz) 5. listopad, 2007 (STS)	Sojuz TMA-10 STS-120 (Anderson)	~189
Expedice 16	Peggy Whitsonová - USA Jurij Malenčenko - Rusko Daniel Tani - USA Léopold Eyharts - Francie Garrett Reisman - USA		10. říjen, 2007 13:21 UTC (Sojuz) Plán: 23. říjen, 2007 (STS) Plán: 6. prosinec, 2007 (STS) Plán: 14. únor, 2008 (STS)	Sojuz TMA-11 STS-120 (Tani) STS-122 (Eyharts) STS-123 (Reisman)	Plán: 19. duben, 2008 (Sojuz) Plán: 17. prosinec, 2007 (STS) Plán: 29. únor, 2008 (STS) Plán: 5. květen, 2008 (STS)	Sojuz TMA-11 STS-122 (Tani) STS-123 (Eyharts) STS-124 (Reisman)

[editovat] Věda a výzkum na ISS

Na stanici ISS je prováděno velké množství experimentů, které z velké části využívají specifického prostředí stanice, především mikrogravitace. Mezi hlavní oblasti výzkumu se řadí experimenty z oblasti biologie (biomedicína a biotechnologie), fyziky (dynamika kapalin, materiálové vědy, kvantová fyzika), astronomie (kosmologie) a meteorologie.^[12]

V oblasti biologie je hlavní úsilí věnováno studiu vlivu dlouhodobého pobytu člověka ve vesmíru. Jsou důkladněji analyzovány negativní vlivy jako odvápňování kostí, svalová atrofie, transport tělních tekutin. Důležitou roli zastává výzkum vlivu kosmického záření a radiace na člověka, zejména na jeho nervovou soustavu. Je rovněž sledováno chování malé posádky v uzavřeném prostředí stanice. Jedním z cílů těchto výzkumů je příprava technologií a postupů nutných pro dlouhodobé pilotované mise v rámci sluneční soustavy, pobyt na Měsíci a výhledově i mise na planetu Mars.^[13]

Hlavní část výzkumu se provádí a je soustředěna do tří laboratorních modulů na stanici ISS:

• Americký Destiny - slouží jako hlavní všeobecná laboratoř. Je historicky nejstarší vědecký modul stanice, vypuštěný v roce 2001.^[14]
• Evropský Columbus - který je zaměřen na biologické a biomedicinské experimenty a výzkum
• Japonský Kibō - největší laboratoř zaměřená na materiálový výzkum a astronomii

Dalším zařízením jsou venkovní nepřetlakové plošiny ExPRESS Logistics Carrier na kterých jsou prováděny experimenty v kosmickém prostředí a vakuu.

[editovat] Cena a vlastnictví stanice

Určení nákladů na výstavbu stanice není jednoduché, neboť se na projektu podílí několik kosmických agentur. Navíc většinu dopravy zabezpečující kosmický raketoplán je financován z oddělených prostředků. Odhaduje se, že celkově přijde projekt ISS na 100 mld USD. Pesimističtější odhady uvádějí dokonce 100 mld Euro.^[15]

Organizace NASA vydala na financování stanice v letech 1994-2005 25,6 mld USD. Do této sumy ovšem nejsou započítány náklady na lety kosmického raketoplánu. V letech 2005 a 2006 činil rozpočet na ISS zhruba 1,7 mld USD. V letech 2007 až 2010 bude dále navyšován až po konečných 2,3 mld USD. Na této úrovni se bude držet až do roku 2016 kdy NASA ukončí svůj podíl na projektu ISS. Celkové náklady organizace NASA jen na projekt ISS tedy budou cca 53 mld USD.

Náklady na provoz kosmického raketoplánu v letech 1999 až 2005 byly 24 mld USD z čehož 5 mld USD bylo za lety nesouvisející s výstavbou ISS. V letech 2006 až 2011 bude na lety raketoplánu vynaloženo 21,5 mld USD z čehož 19 mld USD bude vynaloženo na lety související se stavbou ISS. Celkově tedy bude na lety raketoplánů související s výstavbou ISS vynaloženo 38 mld USD. ^[16]

Japonská organizace JAXA investuje do výstavby ISS zhruba 10 mld USD. Evropská ESA zhruba 8 mld Euro.^[17] Příspěvky ostatních agentur jsou na mnohem nižší úrovni s výjimkou Ruské Roskosmos. Její příspěvek je ovšem velice špatně vyčíslitelný.^[18]

Stanice není vlastněná nikým jako celek, každý modul stanice je výhradně vlastněn jediným partnerem. Kromě toho jsou smlouvy o využívání jednotlivých částí složitější. NASA poskytuje 2,3 % veškerých svých částí na stanici Kanadské kosmické agentuře. Čas posádek na stanici, elektrickou energii ze solárních panelů a telekomunikační služby poskytuje NASA v poměru 12,8 % pro JAXA, 8,3 % pro ESA a 2,3 % pro CSA.

[editovat] Související články

• Seznam nepilotovaných letů k ISS
• Seznam pilotovaných letů k ISS
• Seznam výstupů do vesmíru z mezinárodní vesmírné stanice

[editovat] Odkazy

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Mezinárodní vesmírná stanice

[editovat] Reference

1. ↑ Počítačové viry dobývají vesmír, zaútočily i na kosmickou stanici. Novinky.cz [online].  [cit. 2008-8-28]. Dostupné online.
2. ↑ http://www.nasa.gov/mission_pages/station/structure/elements/its.html
3. ↑ http://www.telegraph.co.uk/news/main.jhtml?xml=/news/2008/03/10/wnasa110.xml
4. ↑ Upravený plán startů raketoplánů [online]. [Cit. 2007-08-27]. Dostupné online. (anglicky)
5. ↑ http://www.nasa.gov/mission_pages/station/structure/elements/mplm.html
6. ↑ http://www.lib.cas.cz/www/space.40/ISS/IISSSCH.HTM
7. ↑ http://www.dlr.de/iss/en/desktopdefault.aspx/tabid-4609//7588_read-11385/
8. ↑ http://www.shuttlepresskit.com/ISS_OVR/assembly2_overview.htm
9. ↑ http://spaceflight.nasa.gov/station/flash/iss_attitude.html
10. ↑ http://www.nasa.gov/mission_pages/station/structure/elements/progress.html
11. ↑ http://science.nasa.gov/headlines/y2000/ast13nov_1.htm
12. ↑ http://pdlprod3.hosc.msfc.nasa.gov/A-fieldsresearch/index.html
13. ↑ http://pdlprod3.hosc.msfc.nasa.gov/B-gettingonboard/index.html
14. ↑ http://www.nasa.gov/mission_pages/station/structure/elements/destiny.html
15. ↑ http://www.esa.int/esaHS/ESAQHA0VMOC_iss_0.html
16. ↑ http://www.nasa.gov/news/budget/index.html
17. ↑ http://www.space.com/news/0712050-sts122-esa-columbus.html
18. ↑ http://www.space.com/spacenews/archive04/budgetarch_090704.html

[editovat] Externí odkazy

• Oficiální informace o ISS na stránkách zúčastněných kosmických agentur:
  • NASA - USA
  • CSA - Kanada
  • Energia - Rusko
  • ESA - Evropa
  • JAXA - Japonsko
  • AEB - Brazílie
  • ASI - Itálie

• Další odkazy
  • 3D model stanice na stránkách CNN (anglicky)
  • Aktuální pozice stanice
  • Animace výstavby Mezinárodní vesmírné stanice
  • Mezinárodní vesmírná stanice v české encyklopedii SPACE-40
  • Podrobné stránky o stanici na www.kosmo.cz
  • Statistiky ISS (anglicky)
  • Viditelnost stanice z vybraného místa na Zemi