Michael VIII. Palaiologos

Michael VIII. Palaiologos (1224, Malá Asie – 11. prosince 1282, Thrákie) byl od roku 1259 až do své smrti byzantským císařem.

[editovat] Obnovení Byzantského císařství

Roku 1259 začal vládnout jako poručník a spolucísař za nezletilého Jana IV. v Nikájském císařství. V té době začal sbírat Sicilský král Manfred vojsko na tažení proti Řekům, v bitvě u Pelagonie ho však Michael za přispění svého bratra porazil. Císař se v zahraniční politice orientoval spíše na Janovany a roku 1261 s Janovany uzavřel smlouvu v Nymfaiu kde dostali stejná privilegia jako kdysi Benátčané, tím chtěl doosáhnout pomoci od Janovanů proti Benátčanům což se mu skutečně podařilo. Téhož roku byl Cařihrad dobyt zpět a Byzantské císařství bylo obnoveno. Korunován byl patriarchou Arseniem. Když císař vstoupil do města, mělo prý vyplněné město jen 30 tisíc obyvatel (kdežto ve 12. století 1 milion, císař proto věnoval velkou péči na obnovu města do konce jeho vlády mělo město 70 tisíc obyvatel.

[editovat] Císařská vláda

Michael se pak snažil obnovit Byzantskou moc nad Balkánem. Už roku 1363 poslal 15 tisíc žoldnéřů (z nichž 5 tisíc bylo seldžuckých) aby dobyli Achájské knížectví na Peleponésu. Roku 1265 donutil syna Epirského despoty Michala II. ke svatbě se svou neteří Annou, po této události považoval Epir za svého vazala. Stejného roku uzavřel císař alianci s mongoly, kteří mu později poslali vojenskou pomoc když se vydal dobýt Thesálii. Snažil se o dohodu s papežem (koncil v Lyonu 1274), avšak setkal se s odmítavým postojem obyvatelstva. Dokonce jej patriarcha prohlásil za usurpátora trůnu. Pronásledovaný a zklamaný císař nakonec zemřel v Thrákii. Jeho nástupcem se stal syn Andronikos. Těsně před koncem své vlády podnítil císař finanční pomocí ve výši 60 tisíc zlatých Sicilské nešpory.

[editovat] Ohrožení říše roku 1281

Achájské knížectví (které bylo už ve skutečnosti pod správou Byzance), mělo po smrti knížete Guilauma Villehardina v roce 1278 připadnout Karlovi s Anjou (králi Sicilskému). To byla pro Karla záminka k útoku proti Byzanci. Karel s Anjou s požehnáním papeže vytvořil roku 1281 alianci s Filipem II. (titulárním Latinským císařem) a s Benátkami, záhy se k němu připojili Srbové a Bulhaři. Císař hledal pomoc v Uhrách, u Mamlúků ale nakonec jí získal u Petra Aragonského, v té době již prý vyhlásil Karel výpravu na Byzanc na rok 1283. Císař ale podpořil již zmíněné Sicilské nešpory a nebezbečí bylo odvráceno.

[editovat] Sňatková politika císaře

Císař se snažil řešit zahraniční problémy sňatkovou politikou jeho pět dcer bylo provdáno za: Bulharského cara, Epirského depotu, Trapenzuntského císaře či dokonce za Mongolského chána Zlaté hordy nebo s Mongolským místodržícím v Persii, syn Andronicos byl zase oženěn s Uherskou princeznou Annou.