Mikuláš II. Alexandrovič

Mikuláš II. na obrazu Earnesta Lipgarta

Mikuláš II. Alexandrovič (civilním jménem Nikolaj Romanov, rus. Николай II přezdíván u dvora Nicky) (18. května 1868 - 17. července 1918) byl posledním ruským carem, králem polským a velkoknížetem finským. V březnu 1917 byl přinucen k abdikaci. V průběhu občanské války byl i s celou svojí nejbližší rodinou zavražděn bolševiky. Pravoslavná církev jej prohlásila za svatého.

[editovat] Dětství

Mikuláš II se narodil carevně Marii Fjodorovně a carovi Alexandru III. jako jedno ze šesti dětí. Již v raném mládí měl Mikuláš milenku v podobě baleríny z imperátorských divadel Matyldu Krzesinskou, kterou ale opustil a po smrti svého otce se oženil s Alicí Hessenskou, jež přijala po sňatku v roce 1894 jméno Alexandra Fjodorovna.

[editovat] Rodinný život

V roce 1895 se carskému páru narodila dcera Olga Nikolajevna, další dítě přišlo na svět roku 1897, opět to byla dívka, kterou pojmenovali Taťána. Carevna si velmi přála chlapce, ale roku 1899 se jí narodila další dcera - velkokněžna Marie. Roku 1901 se narodila čtvrtá dcera jménem Anastázie. Carevna s carem zoufale toužili mít syna a konečně roku 1904 se jejich přání splnilo. Narodil se carevič Alexej, který se však bohužel carem nikdy nestal. U Alexeje se v dětství projevila závažná choroba, porucha krvetvorby - hemofílie, která se vyskytovala v rodině carevny, ačkoliv sama carevna touto nemocí netrpěla.

Carská rodina žila poklidný život do roku 1914, než vypukla 1. světová válka. Car odjel na frontu a carevna se starala sama o Alexeje a se svými dcerami pečovaly v Carské nemocnici v Carském Selu o raněné vojáky, a to až do roku 1916. V únoru 1917 po státním převratu byla carská rodina deportována do vyhnanství na Sibiř. Rok 1917 strávili v Tobolsku s několika dvorními dámami a služebnictvem (ti s carskou rodinou odjeli dobrovolně a někteří z nich se již nikdy nevrátili). Zde je zastihla i bolševická říjnová revoluce.

[editovat] Poprava cara a jeho rodiny

Počátkem roku 1918 byli deportováni do Jekatěrinburgu, kde žili v domě Ipaťjeva. V suterénu tohoto domu byla carská rodina 17. července 1918 vyvražděna, když se k městu blížily oddíly bělogvardějců. Vrahem malého Alexeje měl být údajný čekista Gregorij Nikulin. ^[zdroj?]

Jeden z očitých svědků vyprávěl, že velkokněžna Anastázie přežila - ležela jako mrtvá, ale on pozoroval, že mrtvá není.^[zdroj?] Protože se však později nenašlo její tělo, vznikla hypotéza, že Anastázie přežila a uprchla. Toto se však nepodařilo přesvědčivě dokázat ani vyvrátit. V témže roce byl zavražděn i carův bratr Michail a carevnina sestra Alžběta (Ella)- žena carova strýce Sergeje.

[editovat] Literatura

• IZAKOVIČ, Ivan: Život a smrt: tragédie posledního ruského cara. (historický román) Ikar, Praha 2005. ISBN 80-249-0537-X.
• VEBER, Václav: Mikuláš II. a jeho svět. (Rusko 1894-1917) Karolinum, Praha 2000. ISBN 80-7184-793-3.
• Deník cara Mikuláše II., přel. Alois Nessy. Plamja, Praha 1925.
• Radzinskij, Edvard: Poslední car : zavraždění Mikuláše II. a jeho rodiny. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1993. 408 s. ISBN 80-204-0411-2

[editovat] Externí odkazy

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Mikuláš II. Alexandrovič

Předchůdce Alexandr III.

Ruský car 1894 - 1917/18

Nástupce -

Předchůdce Alexandr III.

Polský král 1894 - 1915/17

Nástupce -

Předchůdce Alexandr III.

Finský velkokníže 1894 - 1917

Nástupce -