Mikuláš Lucemburský

Mikuláš Lucemburský (1322 Praha - 30. července 1358 Belluno) - patriarcha aquilejský od r. 1350 do r. 1358.

Nemanželský syn českého krále Jana a neznámé matky. I přes nelegitimní původ se o Mikuláše lucemburská rodina postarala a zabezpečila mu církevní kariéru. 2. srpna 1342 ho papež Klement VI. na žádost Jana Lucemburského jmenoval členem pražské diecéze. V roce 1348 je Mikuláš doložen jako děkan olomoucké církve a královský kancléř.

Klement VI. stanovil Mikuláše 7. ledna 1349 biskupem z Naumburku jako protikandidáta Johanna von Miltitz, v tomto sporu ovšem Mikuláš vítězem nebyl. 31. října 1350 sdělil Mikuláš obyvatelům města Udine, že je novým aquilejským patriarchou. Na přelomu let 1351/2 nechal nový patriarcha popravit některé šlechtice, kteří údajně měli být zapleteni ve vraždě Mikulášova předchůdce, Bertranda de St. Geniès.

Mikuláš byl v úřadu nápomocem lucemburským zájmům, v říjnu 1354 ho v patriarchátu navštívil i jeho nevlastní bratr Karel IV. a patriarcha ho doprovázel na další cestě přes Itálii. Karel IV. Mikulášovi propujčil ještě titul vikáře Triestu (v roce 1354) a Toskánska (1355) a generálního vikáře ve Feltre a Bellunu. V Bellunu také patriarcha Mikuláš v roce 1358 zemřel, zřejmě přirozenou cestou. Pohřben je v Udine.

[editovat] Bibliografie

• J. Spěváček, Jan Lucemburský a jeho doba 1296-1346, Praha 1994, s. 311-312.