Milan Kundera

Milan Kundera (* 1. dubna 1929, Brno) je česko-francouzský spisovatel, žijící od roku 1975 ve Francii a od konce 80. let píšící francouzsky. Je světově nejúspěšnějším a nejpřekládanějším autorem českého původu a jeho romány a eseje výrazně přispěly k vývoji románu jakožto žánru. Na počátku své literární dráhy psal též básně, dramata a překládal.

[editovat] Život

Je synem významného muzikologa Ludvíka Kundery, bratrancem básníka a překladatele Ludvíka Kundery. V roce 1948 maturoval na brněnském gymnáziu a zapsal se na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy. Studium však záhy přerušil a přešel na studium hudební skladby. Absolvoval pak i Filmovou fakultu AMU a v letech 1958–70 zde přednášel světovou literaturu.

V letech 1948–50 byl členem KSČ (společně s Janem Trefulkou vyloučen pro „protistranickou činnost“). Roku 1956 mu bylo obnoveno členství; angažoval se v reformním hnutí a roku 1970 byl opět vyloučen a stal se disidentem. Jeho raná díla byla poplatná komunistické ideologii; později je zavrhl.

V roce 1975 mu bylo nabídnuto místo hostujícího profesora na univerzitě ve francouzském Rennes, které přijal; později přednášel také na univerzitě v Paříži. Roku 1979 mu bylo odebráno československé státní občanství. Zůstal ve Francii, 1981 získal tamní občanství a v současnosti žije trvale v Paříži.

Do vlasti se po roce 1989 vrací jen sporadicky, nevystupuje veřejně a i vydávání svých děl v češtině výrazně omezuje. U francouzsky napsaných nových knih to zdůvodňuje náročností přípravy českého znění (např. v eseji Nechovejte se tu jako doma, příteli), které není ochoten svěřit překladatelům; ale i Nesnesitelná lehkost bytí vyšla v Česku až v říjnu 2006 a další dva romány ze 70. let vůbec ne (to Kundera vysvětluje nutností očistit text exilového vydání od hojných chyb a zapracovat do něj pozdější úpravy francouzského znění). Od začátku tisíciletí však publikoval v časopise Host a následně knižně české verze svých esejů.

Počátkem června 2006 byl anonymně zveřejněn na internetu český překlad Totožnosti (1996), pořízený z angličtiny. V širší známost to vešlo po vydání článku v časopise Respekt 12. června [1], následně i v dalších médiích [2].

[editovat] Dílo

Po básnických začátcích psal filosoficky založené povídky a romány modelující lidské osudy na pozadí krize dějinného vědomí. Ve vrcholné exilové tvorbě zachytil problémy vnitřní a vnější svobody člověka a odpovědnosti.

[editovat] Romány

[editovat] 1965: Žert

Tragický obraz deziluze hlavního hrdiny ze série žertů, kvůli kterým se zaplétá do světa komunistických fanatiků a udavačů; nejprve je jeho nevinný studentský žert brán smrtelně vážně a je za něj pronásledován, touží se pomstít, ale odplata (svedení udavačovy manželky) se mine účinkem, protože je brána s povděkem (i udavač je jí nevěrný), celá situace je největší žert osudu. Zfilmováno Jaromilem Jirešem v roce 1968 ve stejnojmenný snímek.

[editovat] 1969: Život je jinde

(francouzsky 1973, č. Sixty-Eight Publishers Toronto 1978)

Román o deformaci osobnosti básníka, který se zaprodá komunistickému režimu.

[editovat] 1976: Valčík na rozloučenou

(franc. 1976, Toronto 1978, Brno 1997)

Román o životě plném intrik a neuvěřitelných náhod.

[editovat] 1978: Kniha smíchu a zapomnění

Několik příběhů s tématem mravní devastace českých lidí doma i v cizině.

[editovat] 1984: Nesnesitelná lehkost bytí (L'Insoutenable Légèreté de l'être)

(č. Toronto 1985; Atlantis, Brno říjen 2006 s autorovou poznámkou a doslovem Květoslava Chvatíka, ISBN 80–7108–281–3)

Mnohovýznamový filosofický román se dvěma prolínajícími se dějovými liniemi. Zfilmováno.

[editovat] 1990: Nesmrtelnost (L'Immortalité)

(č. Atlantis 1993, doslov Philippe Sollers, ISBN 80-7108-066-7; 2. vyd. 2000, doslov Květoslav Chvatík, s poznámkou autora, ISBN 80-7108-210-4)

Román hlásící se k postmodernismu, prolíná se velké množství dějových linií a vystupuje řada historických osobností (Goethe, Hemingway atd.)

[editovat] 1993: La Lenteur

[editovat] 1997: L'Identité

[editovat] 2003: L'Ignorance

[editovat] Poezie

• Člověk zahrada širá, 1953 – básnická sbírka
• Poslední máj, 1955 – poema rozvíjející obraz pokoušení vězněného Julia Fučíka gestapáckým komisařem Böhmem z dobové mytologie
• Monology, 1957, přepracováno 1964 – sbírka milostně deziluzívní poezie
• Umění románu: Cesta Vladislava Vančury za velkou epikou, 1960 – marxistická literárněvědná studie

[editovat] Divadlo

• Majitelé klíčů: Hra o 1 dějství se 4 vizemi (premiéra Tylovo divadlo 29. dubna 1962, poprvé tiskem v časopise Divadlo listopad 1961, knižně 1962) – symbolistní drama o konfliktu měšťáctví a pokroku. Odehrává se ve 2. světové válce. Mladý architekt Jiří byl členem protifašistické organizace, prožil vyšetřování na gestapu a po propuštění se přiženil do maloměsta, kde žije v bytě rodičů své mladičké manželky, kteří na ni mají značný vliv. Potkává Věru, svou lásku z odboje, která je pronásledována, a Jiří tak řeší dilema, jestli jí pomoci a vystavit se nebezpečí. Ukryje ji, ale odhalí je domovník, který je chce udat gestapu. Jiří ho zabije a rodinu čeká poprava. Věra může odvést přes hory k partyzánům pouze Jiřího se ženou; jemu se však nepodaří ji odtrhnout od rodičů, před nimiž svůj požadavek nemůže vysvětlit, odchází tedy sám. Ideové vyznění dramatu bylo přijato rozporně. Teatrologická studie
• Ptákovina, 1969 – divadelní hra
• Jakub a jeho pán: Pocta Denisu Diderotovi (1971, knižně Atlantis 1992 s úvodem autora a doslovem Françoise Ricarda, ISBN 80-7108-032-2) – volná dramatizace románu Jakub fatalista. Recenze s ukázkou

[editovat] Povídky

[editovat] Povídková série Směšné lásky

Souborně (bez povídek označených hvězdičkou) 1970, definitivní verze zkrácená o Já truchlivý bůh na 7 povídek Toronto 1981 a Brno 1991 (ISBN 80-7108-027-6)

• Směšné lásky (1963, podtitul tři melancholické anekdoty)
  • Já truchlivý bůh **
  • Sestřičko mých sestřiček *
  • Nikdo se nebude smát
• Druhý sešit směšných lásek (1965)
  • Zlaté jablko věčné touhy
  • Zvěstovatel *
  • Falešný autostop
• Třetí sešit směšných lásek (1968)
  • Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým
  • Symposion
  • Eduard a Bůh
  • Doktor Havel po deseti letech

[editovat] Nebeletristická díla

• l'Art du roman (Umění románu), 1986 – eseje
• les Testaments trahis (Zrazené testamenty), 1993 – eseje
• Můj Janáček (Atlantis 2004, 80 s., ISBN 80-7108-256-2) – dva eseje a záznam rozhlasového rozhovoru věnované Leoši Janáčkovi
• Zneuznávané dědictví Cervantesovo (Atlantis 2005, 48 s., ISBN 80-7108-258-9) – dva eseje z knihy l'Art du roman, kromě titulního i „Jeruzalémský projev: Román a Evropa“
• Le Rideau (Opona), 2005 – esej
• Kastrující stín svatého Garty (Atlantis 2006, 72 s., ISBN 80–7108–274–0) – eseje zejména o Kafkovi: titulní a „Překlad jedné věty“ (z Les testaments trahis), Umění věrnosti a Hranice nepravděpodobného už není střežená.
• Nechovejte se tu jako doma, příteli (Atlantis 2006, 80 s., ISBN 80–7108–279–1) – dva eseje: „Kdo je to romanopisec“ z Le Rideau a titulní z Les testaments trahis

[editovat] Externí odkazy

Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Milan Kundera

Související články obsahuje: Portál Literatura

• Milan Kundera v encyklopedii KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století (nakladatelství Libri)
• Kunderův projev na IV. sjezdu československých spisovatelů roku 1967
• Britské listy 2002-4: Články o Kunderovi, recenze anglických překladů nových knih atp.
• Kritická recenze s ukázkami dvou v exilu vydaných knih od Ladislava Jehličky
• Parodické shrnutí struktury Kunderových bestsellerů a kritika z časopisu Svědectví z konce 80. let od Jana Křesadla
• Recenze Nesnesitelné lehkosti bytí s upozorněním na odchylky brněnského vydání od dřívějších
• Lze pirátský překlad Kunderovy Totožnosti chápat jako chvalitebný počin? – rubrika Spor Literárních novin (30/2006)
• Václav Bělohradský: Kunderův sen o absolutním autorství (Salon č. 488, Právo 12. října 2006) – polemika s Kunderovou estetickou koncepcí
• Milan Jungmann: Kunderovi obránci v ofsajdu (Literární noviny 48/2006) – shrnutí polemik o Nesnesitelné lehkosti bytí po jejím českém vydání