Mistr třeboňského oltáře - Encyklopedie - Portál divoch.net

Hledat:

Invia.cz Pojeďte do Egypta Kanárské ostrovy Dovolená - Turecko Dominikánská republika Madeira Last minute
 

Mistr Třeboňského oltáře

(Přesměrováno z Mistr třeboňského oltáře, přímý odkaz na Mistr Třeboňského oltáře)
Kristus na hoře Olivetské, 132 × 92 cm, Národní galerie v Praze, okolo 1380[1]

Mistr Třeboňského oltáře je označení pro významného gotického malíře pozdního 14. století, kterého neznáme jménem, a proto je označen podle svého stěžejního díla. Působil na dvoře českého krále Václava IV. a ve službách řádu augustiniánů kanovníků. Výrazně poznamenal vývoj středoevropského malířství vrcholné a pozdní gotiky. Jako hlavní představitel krásného slohu vytvořil nový ideál štíhlé figury s typickou stylizací řasnatého oděvu, s příznačnou lyrikou tváří, gest a postojů.

Styl[editovat | editovat zdroj]

Na zadní straně Krista na hoře Olivetské stojí pod pro gotiku netradičním nelomeným obloukem tři světice (zleva): svatá Kateřina, svatá Máří Magdalénasvatá Markéta, 132×92 cm, Národní galerie v Praze, okolo 1380
Kladení Krista do hrobu, 132×92 cm, Národní galerie v Praze, okolo 1380

Jeho malby jsou považovány za hlavní příklad české malby krásného slohu, spojujícího skutečné a nadpozemské. Styl vychází z tradice české malby a z poučení malbou italskou. Mistr stylizoval značně protažené a esovitě prohnuté postavy v jemných tenkých oděvech pastelových barev na pozadí labyrintu skalnaté krajiny. Charakteristický byl zjevně i odklon od tehdejší monumentality císařského stylu ke smyslově krásným formám, a proto již v té době se tento styl nazýval krásným.[2] Ladný pohyb štíhlých postav Mistra Třeboňského oltáře s rytmickou hrou záhybů drapérie, líbezné obličeje světic a klidné výrazy tváří světců jsou parafrázovány i v poezii arcibiskupa Jana z Jenštejna (1350 - 1400), jenž srovnal Pannu Marii s "Venuší oživující krásy"[3] s obdivem k Božímu dílu.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Ukřižování ze Svaté Barbory, Národní galerie v Praze, původně kostel sv. Barbory nedaleko Děbolína u Jindřichova Hradce, tempera na smrkovém dřevě, 125 x 95 cm, okolo 1380
Mistr Třeboňského oltáře: Adorace, Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou

Pravděpodobně pražský arcibiskup Jan z Jenštejna doporučil Mistra Třeboňského oltáře řádu augustiniánů-kanovníkůRoudnici nad Labem, pro něž pak malíř opakovaně tvořil. Pro Kostel sv. Jiljí augustiniánského kláštera v Třeboni Mistr na počátku osmdesátých let vytvořil rozměrný křídlový oltář, ze kterého se dodnes dochovaly tři oboustranně malované desky. Jsou vystaveny v expozici Národní galerie v Anežském klášteřePraze[4]. Zavřený oltář pravděpodobně představoval pašijové scény: Kristus na hoře Olivetské, Kladení Krista do hrobuZmrtvýchvstání Krista. Otevřený oltář byl pravděpodobně doplněn sochami - dřevořezbami v čele s Pannou Marií. Původní seskupení deskových maleb není známo, stejně tak se můžeme jen dohadovat, které strany desek byly obvykle viditelné a které pouze o svátcích. Je možné, že cyklus doplňovalo Sestoupení Krista do předpeklí, ale vyloučit nelze ani jinou scénu vázající se k tématu. Na opačných stranách Třeboňského oltáře vidíme na soklech před zlatým pozadím pod baldachýnovou architekturou trojice svatých:

Střední deska rozměrného oltáře musela být přes tři metry vysoká. Dodnes se bohužel nedochovala. Deskové obrazy Mistra Třeboňského oltáře se vyznačují použitím šerosvitu mezi barevnými rouchy postav a pozadím se zlatými hvězdami na červeném nebi. Takto barevné pozadí je častým motivem v západoevropském umění, zejména u pařížského a franko-vlámského, i další znaky jeho tvorby poukazují na kontakt s dvorským malířstvím francouzského krále Karla V. (synovce císaře Karla IV.). Lidské postavy zasazuje do šedohnědých krajin, které jen vzdáleně připomínají skutečnou přírodu. To kontrastuje s věrnými skicami ledňáčků, stehlíků, sojek a jiných ptáků. Hlavním prvkem v kompozici obrazů Mistra Třeboňského oltáře je diagonála, která je dělí na tři části a to tak, že Kristus je vždy uprostřed: klečící při poslední modlitbě na Olivetské hoře nebo je kladen do otevřeného hrobu, zahalený do průhledného oděvu a obklopen svými nejbližšími, či se vznáší nad zavřeným sarkofágem.

Roudnická madona, Národní galerie v Praze, 1385-1390
Zmrtvýchvstání Krista, 132 × 92 cm, Národní galerie v Praze, okolo 1380

Další deskové malby přisuzované tomuto gotickému malíři jsou:

Vliv[editovat | editovat zdroj]

Jeho příklad od roku 1400 poznamenal široký proud malířství ve Střední Evropě, od Bavorska, Salzburgu, Štýrska, Slezska, Saska, přes Braniborsko až po Franky, zejména Norimberk. S ohlasem se setkáváme také  v PorýníFrancii. Z českých maleb stojí za zmínku Cibulkův triptych (1380 - 1390) vytvořený pro neznámou soukromou oratoř. Sám Mistr kreslil nebo inspiroval mnohé kreslíře předloh pro vyšívače - krumpéře chrámových textilií. Z inventářů českých kostelů se dochovaly především kasule s dorsálním křížem, prováděným technikou perlové výšivky či technikou tzv. malby jehlou, což je plošná výšivka zlatou nití a pestrobarevnými přízemi. Patří k nim kasule z kláštera benediktinů v Broumově, kasule augustiniánů z Rokycan nebo kasulový kříž ze sbírek Louvru v Paříži. Na dílo Mistra Třeboňského oltáře navazuje roku 1390 malířská dílna pracující pro objednatele z prostředí arcibiskupského dvora a svatovítské kapituly na Pražském hradě. Mistr Třeboňského oltáře ovlivnil také tvorbu pozdějších a novodobých výtvarníků, básníků a kazatelů. Zejména se k němu hlásil malíř Jan Zrzavý, kterého ovlivnila jak typika tváří, tak zářivá barevnost obrazů a skalnatá krajina. Ze současné poesie se jím dal inspirovat básník Ivan Matoušek ve sbírce Poezie (2000), kde skladbu Marie doplňují reprodukce Madony roudnické.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Bert Bilzer, Jürgen Eyssen, Otto Stelzer: Das Große Buch der Kunst. Eduard Kaiser publishers, special edition of the original 1958 edition by Georg Westermann publishers. p. 235
  2. Veronika Psotková: Dětská figurální plastika. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Strana 28.
  3. Jiří Fajt: Čechy a Střední Evropa 1200-1550. Národní galerie v Praze, 2006. Strana 41. ISBN 80-7035-327-9
  4. Sbírka starého umění Národní galerie v Praze
  5. Jiří Chocholoušek: Matouškova Poezie. Revue Aluze 2001/1.

Jaroslav Pešina, Umění české gotiky 1350-1420, kapitola desková malba. Praha 1969

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

 
Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mistr_Třeboňského_oltáře&oldid=11860221
Stránka byla naposledy upravena 15. 9. 2014 v 19:03. Editovat celý článek Mistr třeboňského oltáře.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Další služby: Portál | Katalog | Hledej | Zprávy | Počasí | Kurzy | Práce | Slovník | TV | Online hry | Java hry | SMS | Loga a melodie | Chat | Fórum | Kontakt | Set-top-boxy