Mladočeši

Karel Kramář, nejvýznačnější osobnost strany

Národní strana svobodomyslná, jejíž členové byli známí jako Mladočeši, byla českou politickou stranou působící v Rakousku-Uhersku. Byla v pořadí druhou českou politickou stranou. Hlásala zároveň český národní a zároveň liberální program. Roku 1918 se stala nejsilnější složkou České státoprávní demokracie.

[editovat] Historie strany

Uvnitř původně jednoté české Národní strany se již kolem roku 1863 vytvořily dvě hlavní skupiny: Staročeši a Mladočeši. Ohniskem sporu byl názor na pasivní resistenci praktikovanou Staročechy. Roku 1874 dorazilo sedm mladých poslanců Národní strany na říšský sněm do Vídně, čímž právě porušili pasivní rezistenci. Ještě téhož roku roku v prosinci vzniká Národní strana svobodomyslná, jejímž prvním předsedou se stává Karel Sladkovský.

Ta se otevřeně hlásila k aktivismu. Strana se hlásila k odkazu Karla Havlíčka Borovského, požadovala universální volební právo pro všechny muže, prosazovala svobodu jednotlivce. Strana se snažila o snížení vlivu římskokatholické církve a vymezovala se proti politicky zastoupené české historické šlechtě (konservativní velkostatek).

Ve volbách do českého sněmu v roce 1889 Mladočeši překvapivě uspěli a získali 37 mandátů. Ještě lepšího výsledku dosáhli ve volbách roku 1891, kde zvítězili a ukončili tak epochu dominance Národní strany. K vyvrcholení mladočeského hnutí došlo roku 1892, kdy byl vydán Manifest mladočeské strany. V tomto období se také vytvořila moravská obdoba Národní strany svobodomyslné - Neodvislá strana lidu na Moravě. Ta byla prohlášena za zemskou organisaci Mladočechů.

Mladočeši se postupně dopracovali k toleranci vlády - to vysvětlovali ústupky vídeňské vlády Čechům a obavami z případného růstu německé levice. Zpět k obstrukci přešli roku 1899 po znerovnoprávnění češtiny. Roku 1900 přešli k důsledné obstrukci. Roku 1901 opět výrazně zvítězili ve volbách do říšské rady i do českého zemského sněmu. Roku 1906 opět vstoupili do vlády (vláda Konráda Hohenlohe). Roku 1907, kdy bylo uzákoněno všeobecné a rovné hlasovací právo pro muže, kandidovali do říšské rady společně se Staročechy a umístili se na druhém místě za Českoslovanskou stranou agrární. Předstiženi agrárníky byli i ve volbách do českého zemského sněmu následujícího roku.

Po vypuknutí 1. světové války nastaly pro Mladočechy zlé časy. Karel Kramář, Alois Rašín a další byli zatčeni a ve vykonstruovaném monstrprocesu odsouzeni k smrti (později snížen). 9. února 1918 se sloučila Národní strana svobodomyslná s Českou stranou státoprávně pokrokovou a velkou částí České strany pokrokové. Nová strana dostala název Česká státoprávní demokracie. V květnu se k ní připojila i Pokroková strana lidu na Moravě a v říjnu Národní strana. Po vyhlášení nezávislosti Československa se strana přejmenovala na Československou národní demokracie.