Močení

Tento článek potřebuje doplnit či upravit bibliografii, tj. literární citace (reference). Můžete Wikipedii pomoci tím, že na konec článku přidáte (resp. upravíte) sekci „Literatura“, kde uvedete knihy, ze kterých lze o daném tématu čerpat více informací. Ideální formát údajů naleznete v článku Citace, návod pak na příslušné dokumentační stránce k šabloně užívané pro citace. Přidávejte knihy s rozmyslem – jak do kvantity (aby bibliografie nebyla nepřiměřeně dlouhá), tak do kvality (přidávejte jen knihy, které dané téma skutečně postihují).

Manneken Pis, Brusel

Močení, též zvané urinace^[1] nebo mikce^[1], je proces zbavování se moči z močového měchýře přes močovou trubici ven z těla. Proces močení je obvykle ovládán vůlí. Pokud člověk nad močením ztrácí kontrolu, označuje se stav jako inkontinence.

[editovat] Močový systém

Reflex močení je aktivován, když je stěna močového měchýře napnuta, což se projeví močením. Tento reflex se vyskytuje v míše, specificky v sakrální oblasti (u křížové kosti). Poté je modifikován vyššími centry v mozku: mostem (pons) a velkým mozkem (cerebrum). Přítomnost moči v měchýři stimuluje receptory napnutí, což produkuje akční potenciál.

Akční potenciály jsou přenášeny senzorickými neurony do sakrálních segmentů míchy přes pánevní nervy. Parasympatická vlákna přenášejí akční potenciály do močového měchýře v pánevních nervech. To způsobuje kontrakci (stažení) stěn měchýře. Snížené somatické motorické akční potenciály navíc způsobují uvolnění externího močového svěrače, který sestává ze skeletního (kosterního) svalu. Je-li externí močový svěrač uvolněn, moč proudí z močového měchýře, jen když je tlak dost velký na vytlačení moče. Reflex močení obvykle produkuje sérii kontrakcí (stahů) močového měchýře.

Akční potenciály přenášené senzorickými neurony z receptorů napnutí ve stěně močového měchýře též postupují míchou do center močení v mostu (pons) a velkém mozku (cerebrum)^[zdroj?]. Sestupující potenciály jsou z těchto oblastí mozku posílány do sakrální oblasti míchy, kde modifikují aktivitu reflexu močení v míše. Reflex močení integrovaný v míše převládá u kojenců. Schopnost zadržet močení vůlí se vyvíjí ve věku 2-3 let a následně převládá vliv nervového mostu a velkého mozku nad míšním reflexem močení. Reflex močení integrovaný v míše je automatický, ale je stimulován nebo potlačován sestupujícími akčními potenciály. Vyšší mozková centra zamezují močení vysíláním akčních potenciálů z velkého mozku a mostu míšními dráhami k potlačení míšního reflexu močení. Následně je potlačena parasympatická stimulace močového měchýře a somatické motorické neurony udržující externí močový svěrač ve stavu sevření jsou stimulovány.

Tlak v močovém měchýři rychle roste, přesáhne-li jeho objem asi 400-500 ml, a vzrůstá frekvence akčních potenciálů přenášených senzorickými neurony. Zvýšená frekvence akčních potenciálů vedených stoupajícími míšními dráhami do mostu a velkého mozku se projevuje zvýšenou potřebou močit.

Spuštění močení vůlí zahrnuje zvýšení akčních potenciálů vysílaných z velkého mozku ke zprostředkování reflexu močení a k uvolnění vůlí externího močového svěrače. Oproti podpůrnému reflexu močení je tu i zvýšená kontrakce vůlí abdominálních (břišních) svalů, která způsobuje růst abdominálního tlaku. To posílí reflex močení zvýšeným tlakem vyvíjeným na stěnu močového měchýře.

Spuštění močení je způsobeno napnutím stěny měchýře. Ale i záněty, jako např. bakteriální infekce močového měchýře nebo močové trubice, či jiné podmínky mohou způsobit potřebu močit, i když močový měchýř je téměř prázdný.

Během močení se svaly v stěně měchýře stahují, vytlačujíce moč ven do močové trubice. Současně se svaly svěrače kolem močové trubice uvolňují, pouštějíce moč ven z těla. Močová inkontinence nastane, když se svaly měchýře náhle stáhnou nebo svaly kolem močové trubice náhle uvolní.

[editovat] Techniky močení

Močící žena

Kvůli rozdílům v zakončení močové trubice ženy a muže používají obě pohlaví různé techniky močení.

[editovat] Močení žen

Močící muž

U žen se močová trubice otevírá přímo do vulvy. Proto moč vychází blízko těla a její dráha není kontrolována. Kvůli povrchovému napětí v moči je nejsnazší spolehnout se na gravitaci, která moč po jejím vypuštění odvede. To je snadné, sedí-li žena během močení; i když některé ženy raději nad toaletní mísou stojí v dřepu nebo předklonu.

Málo známá je skutečnost, že ženy mohou močit i ve stoje. Lze toho dosáhnout manipulací genitálií určitým způsobem – orientací pánve do úhlu a rychlým tlakem proudu moči ven^[2]. Jiná možnost je použít pomocného nástroje^[3].

[editovat] Močení mužů

Protože penis je flexibilní a vyčnívá dopředu, muži proud moči snadno kontrolují. Pro muže je snadné močit ve stoje, což dělá většina z nich, ale též je možné močit vsedě na toaletě.

[editovat] Močení u zvířat

Mnoho zvířat používá moče jako pachové značky svého teritoria; u některých druhů je moč využívána k mnoha důležitým projevům jejich sociálního chování. Označování teritoria je většinou projevem samců, kteří nemočí naráz, ale na mnoha zpravidla hraničních místech svého teritoria, pro takovéto chování se používá termín značkování.

[editovat] Sociální faktory

[editovat] Trénink na toaletu

Děti potřebují kontrolovat močení. Trénink na toaletu je proces, kterým se učí omezit močení na společensky přijatelnou dobu a situaci. Mnoho malých dětí trpí nočním pomočováním (enuréza nocturna), které je hodnoceno jako nemoc, pokud se dítě starší pěti let pomočuje alespoň dvakrát měsíčně. Vyskytuje se u dětí emočně labilnějších, u dospělých trpících epilepsií, oligofrenií apod.^[4]

[editovat] Toalety

Je společensky akceptovanější a hygieničtější, močí-li dospělí a větší děti na toaletách (zvaných i WC, záchod, sociální zařízení atd.). Veřejné toalety jsou často oddělené pro ženy a muže.

[editovat] Reference

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Močení

1. ↑ ^{a b} Ústav pro jazyk český AV ČR Nový akademický slovník cizích slov. Redakce Petr Dvořáček. 1. vyd. Praha : Academia, 2006. 879 s. ISBN 80-200-1415-2.
2. ↑ [1]
3. ↑ [2]
4. ↑ HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Praha : Portál, 2004. ISBN 80-7178-303-X. S. 141.