Moana

Moana (další názvy: Moana: A Romance of the Golden Age, Moana: A Story of the South Seas) je němý dokumentární film Roberta J. Flahertyho. Film je považován za první dokufikci či (z hlediska antropologie) etnofikci v historii kinematografie.

Moana byla druhým Flahertyho filmem po velice úspěšném dokumentu Nanuk, člověk primitivní z roku 1922. Právě díky němu dostal Flaherty zakázku od produkční společnosti Paramount Pictures, jenž doufala, že natočí další úspěšný snímek, jež bude čerpat z života a tradic původních společností.

Flaherty odcestoval na ostrov Samoa, kde nepřetržitě pobýval od dubna 1923 do prosince 1924. Většinu času se pouze sžíval s místními obyvateli a pozoroval je, což překvapilo filmovou společnost, jež se od počátku ptala po ukázkách jeho záběrů, zatímco Flaherty začal natáčet až po roce.^[1] Film dokončil v prosinci 1925, aby mohl být v lednu následujícího roku uveden do kin.

Do terénu si sebou vzal jak klasickou filmovou kameru, tak i kameru Prizmacolor, jelikož doufal, že se mu podaří zachytit několik záběrů v barvě. Barevná kamera se mu však brzy rozbila. Po příjezdu na ostrov flaherty zjistil, že na ostrově již dlouhou dobu působý misionáři a místní tradice zanikají. Samoané už se například ve značné míře oblékali v západním stylu. Navíc dobré přírodní podmínky neumožňovali Flahertymu zopakovat příběh na schématu souboje člověka s přírodou. Tématem filmu se proto staly přechodové rituály, během nichž se z chlapců stávají muži a neméně se zde objevuje poetické zachycení „tradičního“ života původních obyvatel, který se však Flaherty, podobně jako v případě Nanuka, pokusil až zpětně zrekonstruovat. Proto se hovoří o etnofikci, protože události, zachycené v dokumentu nejsou zachycením skutečného stavu společnosti, ale jeho romantizací. Některé rituály, které se ve filmu objevily, se v praxi již nepoužívaly a Flaherty je rekonstruoval čistě pro potřeby filmu.^[2]

Pojem dokumentární film se poprvé objevil právě v souvislosti v Moanou a to v recenzi The Moviegoer z pera filmaře a publicisty Johna Griersona, publikované 8. února 1926 v novinách New York Sun. komerční úspěch filmu Moana však byl v porovnání s Nanukem mnohem menší.^[3]

Padesát let po uvedení originální verze Moany, vytvořila Monica Flaherty, dcera roberta J. Flahertyho, zvukovou verzi filmu, doplněnou o obřadní písně, hudbu a dialogy. Samotný film nebyl nijak upravován.^[2]

[editovat] Reference

1. ↑ GAUTHIER, Guy. Dokumentární film, jiná kinematografie. 1. vyd. Praha : Akademie múzických umění v Praze, 2004. ISBN 80-7331-023-6. S. 170.
2. ↑ ^{a b} Americans Abroad [online]. Virginia Festival of American Film, [cit. 2008-06-02]. Dostupné online. (anglicky)
3. ↑ GAUTHIER, Guy. Dokumentární film, jiná kinematografie. 1. vyd. Praha : Akademie múzických umění v Praze, 2004. ISBN 80-7331-023-6. S. 82.

[editovat] Externí odkazy

• (en) Moana v databázi IMDb
• Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Moana na anglické Wikipedii.
• Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Robert J. Flaherty na anglické Wikipedii.