Moesie
Moesie byla římskou provincií ležící na území současných států Srbska a Bulharska. Moesii ohraničovala na jihu pohoří Balkán (Haemus) a Šar (Scodrus), na západě řeka Drina (Drinus), na severu Dunaj a na východě Černé moře (Pontus Euxinus). Území obývaly zpočátku dácké kmeny, které byly ale v průběhu 2. poloviny 1. tisíciletí př. n. l. postupně vytlačeny migrujícími Thráky a Ilyry. Jeho název je odvozen ze jména jednoho z thráckých kmenů (Moesi), který zde sídlil.
Římské zájmy v Moesii se zaměřovaly především na zdejší bohaté naleziště nerostných surovin a úrodnou půdu. V roce 75 př. n. l. podnikl prokonzul Makedonie, Gaius Scribonius Curio, tažení, během něhož pronikl hluboko na sever až k Dunaji, přičemž dosáhl vítězství nad místními barbarskými kmeny. Nicméně přítomnost Římanů prozatím nenabyla trvalého charakteru. Definitivní podrobení zdejších kmenů Římany dokončil teprve Marcus Licinius Crassus, vnuk stejnojmenného triumvira a rovněž pozdější prokonzul Makedonie, krátce po vítězství Octaviana v občanské válce v roce 29 př. n. l. Status provincie však dobyté území získalo až na konci Augustovy vlády v roce 6 n. l. Jakožto pohraniční provincie byla Moesie silně opevněna kastely a pevnostmi vztyčenými podél jižního břehu Dunaje a rovněž obrannou zdí vystavěnou mezi městy Tomis a Axiopolis na ochranu před nepřetržitými útoky Skytů a Sarmatů.
Římský básník Ovidius, vypovězený Augustem do vyhnanství v Tomidě, kde žil až do své smrti v roce 17, vylíčil Moesii ve značně bezútěšných barvách jako pusté, barbarské místo plné násilí, značně odlišné od toho, na které byl tento vysoce kultivovaný umělec zvyklý. Romanizace zdejších barbarů probíhala o poznání pomaleji než v jiných mírumilovnějších provinciích.
Původně jediná provincie spravovaná císařským konzulárním legátem (který měl zřejmě na starosti také provincie Achaea a Macedonia), byla za Domitiana rozdělena na Horní (Moesia superior) a Dolní (Moesia inferior, také nazývaná Ripa Thracia) Moesii. První zahrnovala území západně od řeky Cebrus (dnešní Cibrica), druhá území na východ. Obě byly řízeny císařskými konzulárními legáty a prokurátory.
Dobytí Dácie Traianem na počátku 2. století Moesii dočasně ulevilo od náporu barbarů. Od roku 238 byla však opět vystavena útokům a drancování nejprve Karpů a posléze Gótů, kteří ve svých nájezdech pokračovali až do počátku 70. let 3. století. Po opuštění Dácie za císaře Aureliana (270-275) a následném transferu romanizovaného obyvatelstva této bývalé provincie na jih od Dunaje, byla centrální část Moesie přejmenována na Dacii Aureliani. Kraj nazývaný Dardánie (v Horní Moesii) byl za Diocletiana přetvořen v samostatnou provincii s hlavním městem jménem Naissus (dnešní Niš), ve kterém se v roce 272 narodil pozdější císař Konstantin Veliký.
Na počátku období stěhování národů překročili Gótové, vystavení silnému tlaku Hunů, Dunaj (376) a od císaře Valenta obdrželi povolení usadit se v Moesii. Mezi novousedlíky a Římany ovšem brzy vypukl konflikt, který vyústil v porážku Římanů a zabití císaře Valenta Góty, vedenými Fritigernem, v bitvě u Adrianopole. Mezi těmito Góty působil ariánský biskup Wulfila, jenž přeložil do gótštiny Bibli. Na konci 6. století pronikli do Moesie Slované a zhruba o sto let později nomádští Bulhaři, kteří zde poté založili první bulharský stát a s definitivní platností tak ukončili římskou vládu.
Významná města Moesie: Singindunum (Bělehrad), Viminacium (Kostolac), Naissus (Niš), Ratiaria, Odessus (Varna) a Tomis (Constanţa).