Mstislav Leopoldovič Rostropovič

Rostropovič v roce 1978

Mstislav Leopoldovič Rostropovič (rusky: Мстислав Леопольдович Ростропович; 27. březen 1927 v Baku - 27. duben 2007 v Moskvě) byl ruský violoncellista a dirigent. Byl považován za jednoho z nejlepších violoncellistů 20. století.

Roky vrcholu své umělecké kariéry strávil v emigraci v západní Evropě a ve Spojených státech. Ze Sovětského svazu musel odejít, když v roce 1970 otevřeným dopisem podpořil disidenty v čele se spisovatelem Alexandrem Solženicynem, do Ruska se nevrátil dvacet let.

Blízký vztah měl k Praze a Česku.

[editovat] Životopis

Rostropovič pocházel z hudební rodiny. Hru na klavír se učil nejprve od své matky, otec ho zasvěcoval do tajů violoncella. Absolvoval moskevskou konzervatoř, kde studoval např. u Šostakoviče a Prokofjeva. Brzy si vybudoval výjimečné renomé violoncellisty, i díky úspěchům na mezinárodních soutěžích vč. soutěže Pražského jara, později ale rok 1967 znamenal jeho průlom i jako dirigenta, když s velkým ohlasem řídil provedení opery Evžen Oněgin Petra Iljiče Čajkovského v moskevském Velkém divadle.

[editovat] Dopis na podporu Solženicyna

Už v padesátých letech se zastal svých nedávných pedagogů Šostakoviče a Prokofjeva, když byli obviněni z formalismu. Nejvýraznějším projevem jeho odporu proti sovětskému režimu ale byl dopis, který zaslal v roce 1970 do redakce deníku Pravda. Zastal se v něm disidentů v čele s nositelem Nobelovy ceny Alexandrem Solženicynem.

Rostropovič v dopisu kritizoval potlačování svobody projevu a utiskování umělců, hudebníků či spisovatelů, jichž byl Solženicyn příkladem.

Dopis nebyl v listu kontrolovaném komunistickou stranou nikdy zveřejněn, ale dostal se přes hranice a objevil se v západoevropském tisku.

[editovat] Nucená emigrace

Rostropovič s manželkou nebyli zatčeni, ale postupně jim byly omezeny možnosti vystupování. Nesměli hrát v rozhlase a televizi, byly jim zakazovány koncerty ve velkých městech. Višněvská vzpomínala, že v tisku po moskevské premiéře nového nastudování Prokofjevovy opery Hráč nebyla vůbec zmíněna, přestože ztvárnila hlavní roli.

Když se rozhodli přijmout pozvání k vystoupení v zahraničí, bylo jim to umožněno, ale ve chvíli, kdy byli v Paříži, byli v roce 1974 zbaveni sovětského občanství. Pár se s dětmi usadil ve Spojených státech, kde Rostropovič v roce 1977 převzal vedení Národního symfonického orchestru ve Washingtonu po Antalu Doratim.

Dál se prezentoval i politickými gesty, například berlínským vystoupením v roce 1989. Hrál violoncellové suity Johanna Sebastiana Bacha na troskách stržené Berlínské zdi.

[editovat] Návrat domů

Přestože je rehabilitoval již Michail Gorbačov, Rostropovič a Višněvská se dostali zpět do Ruska až v době blížícího se pádu komunistického režimu v roce 1990. První vystoupení v Rusku absolvoval jako host, za dirigentským pultem washingtonského orchestru při čtyřech koncertech v Moskvě a tehdejším Leningradu. V následujícím roce Rostropovič oficiálně podpořil v Moskvě Borise Jelcina v době srpnového puče konzervativních sil.

Později svůj život dělil mezi Rusko, Spojené státy a Francii. Zemřel po dlouhé nemoci v moskevské nemocnici.

[editovat] Soukromý život

Rostropovič se v roce 1955 oženil s ruskou operní pěvkyní Galinou Višněvskou. Měli dvě dcery, Olgu a Jelenu.

[editovat] Rostropovič a Česko

Rostropovič měl k Česku (a Československu) velmi vřelý vztah. Sám tvrdil, že v roce 1947, kdy se stal laureátem mezinárodní soutěže festivalu Pražské jaro (znovu pak ještě roku 1950), bylo to poprvé, co překročil hranice Sovětského svazu. V roce 1952 se v Praze setkal s Václavem Talichem a výsledkem jejich spolupráce byla na nahrávce zaznamenaná skvělá interpretace violoncellového koncertu h-moll Antonína Dvořáka, kterou Svjatoslav Richter označil za geniální.^[2]

Otevřeně odsoudil okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 a do Česka se vrátil znovu až v roce 1991, kdy hrál na mimořádném koncertu Pražského jara u příležitosti stažení sovětských vojsk z Československa.

V roce 1998 mu Univerzita Karlova udělila čestný doktorát.

[editovat] Reference

• Rostropovich: A life in music, zpravodajský web BBC, 16. dubna 2002. Anglicky
• Russian maestro Rostropovich dies, zpravodajský web BBC, 27. dubna 2007. Anglicky
• Zemřel slavný hudebník Mstislav Rostropovič, iDNES, 27. dubna 2007

[editovat] Poznámky

1. ↑ "The best step was not found in music, but in one page of this letter. Since that moment my conscience was clean and clear." Citováno z Rostropovich: A life in music, zpravodajský web BBC, 16. dubna 2002.
2. ↑ Zemřel slavný hudebník Mstislav Rostropovič, iDNES, 27. dubna 2007

[editovat] Literatura

• Chentova, Sofja Michajlovna: Rostropovič. Přel. Cyril Polách. Praha: Český spisovatel, 1997. ISBN 80-202-0658-2.