Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky a klenoty
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky a klenoty
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
| Výhybna Praha-Vyšehrad | |
|---|---|
|
|
| Provozovatel dráhy | SŽDC |
| Kód stanice | 583666 |
| Tratě | 011, 122, 171, 221 |
| Nadmořská výška | m n. m. |
| V provozu od | 1872 |
| Zabezpečovací zařízení | elektromechanické |
| Dopravních kolejí | 3 |
| Nástupišť (hran) | 0 |
| Prodej jízdenek | ne |
Praha-Vyšehrad (do roku 1942 Vyšehrad) je název bývalého nádraží v pražské čtvrti Vyšehrad, u hranice s Novým Městem, na tzv. Pražské spojovací dráze mezi hlavním a smíchovským nádražím. V současné době na této velmi frekventované trati funguje jako výhybna, patří pod stanici Praha-Smíchov a slouží zde ve směně dva signalisté (každý v jednom stavědle) a jeden výpravčí.
Obsah |
Pražská spojovací dráha pochází z roku 1872, roku 1882 byla dobudována spojka od Vyšehradu do nádraží Nusle-Vršovice. (Roku 1883 byl Vyšehrad připojen k Praze.) Do roku 1888 jezdily po trati pouze nákladní vlaky. Začákem 20. století byla trať zdvojkolejněna. [1]
Nádraží na přelomu let 1904–1905 nahradilo dosavadní zastávku na základě požadavku Císařsko-královského ředitelství státních drah. [2]
V roce 1948 se osobní vlak po odjezdu z Vyšehradu srazil ve Vinohradském tunelu s posunujícím dílem, kvůli čemuž několik osob zemřelo. V roce 1964 se u nádraží stala nehoda, jejímž následkem vlak vjel do zahrady kamenické dílny. [3]
V roce 1960[1] přestalo nádraží sloužit jako stanice.
Autor secesní dvoupatrové nádražní budovy není známý, ale předpokládá se, že jím byl Antonín Balšánek. [2] Zdeněk Lukeš za pravděpodobného autora nádraží považuje architekta Jana Vejrycha.
V budově je dopravní kancelář, technologická zařízení a byty. [3] Kancelář výpravčího je v pohledu z ulice v 1. patře, v pohledu z nástupiště v přízemí. [1]
Ve stanici jsou tři koleje, z nichž dvě bližší nádraží budově patří k trati Smíchov - hlavní a třetí kolej k trati Smíchov – Vršovice.
Mezi dnešní první a třetí staniční kolejí byl původně (v době postavení nádraží) hrázděný přístřešek kryjící vyústění podchodu na ostrovní nástupiště. [3] Podchod v této stanici byl prvním nádražním podchodem v Praze. [1]
Vedle nádražní budovy stál do ledna 2008 památkáři ceněný přízemní domek bývalé čekárny z hrázděného zdiva. [2]
Součástí objektu bývala socha lva z umělého kamene, malá kašna a postavy vodníka a medvěda. Vytvořila je na přelomu 40. a 50. let 20. století kamenická dílna poblíž stavědla 1 (u nuselského mostu) a v roce 2001 zmizely, podle některých informací je kamenická dílna na nádraží jen zapůjčila a dnes jsou opět v její zahradě. [2] [1]
Po roce 1980 (1988 ?[3]) byla secesní budova opravena, byla položena nová střešní krytina a byly zrekonstruovány některé vnější architektonické prvky, ale oprava se nezdařila a pod fasádu vznikla voda, která ji značně poškodila. [2] V roce 2000 byly náklady na nutno opravu odhadovány na 25 milionů Kč. [3]
V roce 2000 jednaly ČD se dvěma vážnými zájemci o koupi budovy, jedna z firem obchodovala uměleckými předměty a nábytkem a druhá bylo nakladatelství, které mělo provozovat i antikvariát. [3]
V roce 2001 ministerstvo kultury vyhlásilo objekt nádraží kulturní památkou. [2]
V roce 2001 se objevila společnost Nádraží s. r. o. a její představitel Ivan Mečl s projektem vybudovat zde multifunkční kulturní centrum s galerií, knihkupectvím, restaurací, barem, klubem a kinosálem. S Českými drahami s. o. uzavřela nájemní smlouvu a začala s přípravnými pracemi (stavebně-technické průzkumy, čištění kanalizace, úklid, projektová dokumentace…). Při tranformaci Českých drah v roce 2003 došlo ke sporu, zda budova patří Českým drahám nebo Správě železniční dopravní cesty a kdo z nich má podepisovat smlouvy na pronájem. [2] V závěru roku 2004 ČD společně se SŽDC oznámily, že nájemní smlouvu pokládají za neplatnou, protože nájemce nesplnil termíny, ke kterým se zavázal. [4] Společnost Nádraží podala k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 na České dráhy i na SŽDC žaloby, v nichž žádá náhradu škod pro maření nájemní smlouvy. Ještě v roce 2007 nebyly žaloby rozhodnuty. [1] Kolem roku 2006 bylo potvrzeno, že budova patří Českým dráhám, [2] resp. že pozemky pod nádražím patří Českým dráhám a budovy SŽDC. [4]
Uvažuje se o obnovení stanice. Protože však nynější nádraží stojí v oblouku, uvažuje se o zřízení zastávky v rovném úseku blíže Ostrčilovu náměstí. [2]
O objekt usilovala v roce 2007 městská část Praha 2, nabízela Ćeským drahám bezúplatný převod. [1] Chtěla zde vybudovat kulturní a společenské centrum.
Rada městské části také chtěla podat stížnost na nečinnost drážního úřadu, který jako speciální stavební úřad měl dohlížet, aby České dráhy budovu nenechaly zchátrat.
Do konce května 2007 bylo možno podávat Českým drahám nabídky do výběrového řízení na prodej nádražní budovy. Zadavetel nekladl žádné podmínky ohledně využítí budovy. Údajně ve výběrovém řízení figurovala částka 40 milionů Kč.[5]
Podle znaleckého posudku je cena objektu 41 milionů Kč, náklady na opravy odhaduje městská část Praha 2 na 100 milionů Kč. Radní Prahy 2 vyjádřili názor, že za těchto podmínek nemůže koupit nádraží solidní kupec, ale spíše někdo, kdo v něm zřídí například kasino. Praze 2 bylo nabídnuto, aby se přihlásila do výběrového řízení, ale vzhledem k tomu, že nabízená částka by musela být předem odsouhlasena, čímž by vešla ve známost, Praha 2 by tak byla mezi ostatními účastníky soutěže znevýhodněna. Nový majitel měl z výběrového řízení vzejít někdy na přelomu srpna a září 2007.[6]
V roce 2007 budovu a okolní areál koupila za 42,5 milionu Kč firma TIP Estate se sídlem ve Vraném nad Vltavou, jejímž vlastníkem je Wall Street Commercial Bank z malého městečka Veneta v Oregonu.[7] Firma nezveřejnila svůj záměr s budovou a novinářům na dotazy neodpovídá.[8]
V polovině února 2008 firma zbourala bez projednání s památkáři i s Drážním úřadem památkově chráněnou hrázděnou čekárnu na ostrůvku mezi kolejemi.[7] Památkový odbor Magistrátu hl. m. Prahy jí za to začátkem června 2008 udělil pokutu v nejvyšší možné výši, tedy 100 000 Kč, vlastník budovy se proti rozhodnutí odvolal k ministerstvu kultury.[9] Policie vyšetřuje zbourání čekárny pro podezření z trestného činu zneužívání vlastnictví (§ 258 trestního zákona).[10]
Neoprávněné kácení keřů a stromů včetně vzrostlých lip a topolů šetří Česká inspekce životního prostředí a škodu odhaduje na půl milionu Kč, za poškození chodníku hrozí pokuta až 300 000 Kč.[7][8]
31. března 2008 se vlastník budovy dohodl na spolupráci s ateliérem Omikron-K, který zastupuje architekt Martin Kotík. Koncem dubna má být hotový první návrh studie na rekonstrukci a využití objektu, do konce července má být hotová koncepční studie, která bude následně projednávána s městskou částí, s městskými památkáři a s Národním památkovým ústavem. [10]
