Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Národní knihovna České republiky je centrální knihovnou České republiky, vykonává řídící funkce v systému českých státních veřejných knihoven. Její knižní fond je univerzální, uchovává i speciální sbírky a konzervační fond. Zřizovatelem je Ministerstvo kultury. Samostatnou součástí Slovanská knihovna.
Je největší a zároveň jednou z nejstarších českých veřejných knihoven, její sbírky mají celoevropský význam. Celkem uchovává a zpřístupňuje více než 6 milionů dokumentů s ročním přírůstkem 70 000 titulů. V knihovně je registrováno ca 60 000 čtenářů.
V současnosti sídlí knihovna v historické jezuitské koleji Klementinu v Praze na Starém Městě, plánuje se výstavba nové budovy na Letné.
Obsah |
Knihovny jednotlivých kolejí pražské univerzity se utvářely od 14. století zprvu na základě darů významných osobností. Důležité bylo též včlenění dominikánského Studia generale i s knihovnou do struktury vysokého učení. Po sloučení jezuitského učení s Karlovou univerzitou byly knihovní fondy jednotlivých kolejí přeneseny do budovy Klementina, které bylo zároveň sídlem nevýznamnější české tiskárny 17. a 18. století.
Po zrušení jezuitského řádu byla zásluhou hraběte Františka Josefa Kinského univerzitní knihovna dekretem Marie Terezie z 6. února 1777 prohlášena Veřejnou c. k. univerzitní knihovnou. Zároveň došlo ke sloučení Klementinské knihovny (původní jezuitská knihovna teologické a filosofické fakulty) s již od roku 1726 veřejnou Novou karolinskou knihovnou (knihovna právnické a lékařské fakulty) a třemi knihovnami hrabat Kinských (Malou, Velkou a Vojenskou).
Prvním ředitelem knihovny se stal Karel Rafael Ungar, který založil roku 1781 v rámci univerzitní knihovny tzv. Národní knihovnu (Bibliotheca nationalis), tj. sbírku jazykově české a slovenské literatury. Pro knihovnu vymohl roku 1782 povinný výtisk zprvu od pražských tiskařů, od roku 1807 z celého území Čech. Fondy byly dále rozšiřovány díky darům a nákupům soukromých sbírek, významné byly také výměny duplicitních svazků s jinými knihovnami. Ungar také stanovil základní koncepci rozčlenění knihovních fondů a tím i fungování celé instituce. Pod jeho vedením bylo započato s vytvářením lístkového katalogu. Od roku 1848 vystupovala knihovna pod názvem c. k. Veřejná a univerzitní knihovna. Po rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity v roce 1882 na českou a německou univerzitu zůstala knihovna pro obě nové školy společnou.
Po vzniku Českolovenské republiky se stal součástí knihovny Československý ústav bibliografický (1919), roku 1924 byla založena Slovanská knihovna.
V roce 1935 byla knihovna přejmenována na Národní a univerzitní knihovnu, současně byl vydán zákon o povinném výtisku. Po uzavření českých vysokých škol v roce 1939 krátce působila pod názvem Zemská a univerzitní knihovna.
Státní knihovna vznikla sloučením několika velkých pražských knihoven v roce 1958. Název si instituce uchovala až do roku 1990
V roce 1990 byl obnoven původní název knihovny. Knihovna vybudovala centrální depozitář v Hostivaři, její skladovací prostory však brzy přestanou dostačovat, proto se předpokládá brzké zahájení stavby nové budovy na Letné. Byl také zpřůstupněn elektronický knihovní katalog dostupný dnes i externě v síti internet.
V roce 2005 udělilo UNESCO za digitalizaci knih a dokumentů Národní knihovně cenu „Paměť světa“, anglicky Jikji prize, v rámci v češtině stejnojmenného programu, anglicky Memory of the World.
Program Evropské unie:
Česká iniciativa:
16. května 2006 byla vyhlášena mezinárodní architektonická soutěž na návrh Národní knihovny na Letenské pláni. 3. března 2007 byly vyhlášeny výsledky soutěže. Porota jako vítěze jednoznačně vybrala návrh Jana Kaplického z architektonického studia Future Systems. Národní knihovna by podle tohoto návrhu měla být dostavěna v roce 2012.
Nová knihovna by měla nabídnout prostor pro deset milionů knih a přestěhovat by se do ní měly svazky Národní knihovny vytištěné po roce 1801.