Němčina

Němčina (Deutsch)
Mapa rozšíření jazyka
Rozšíření:	Německo, Rakousko, Belgie, Česká republika, Dánsko, Maďarsko, Itálie, Kazachstán, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Paraguay, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Švýcarsko, Namibie, Francie
Počet mluvčích:	100 000 000 druhý jazyk pro 90 000 000
Klasifikace:	Indoevropské jazyky Germánské jazyky Západogermánské jazyky
Písmo:	Latinka
Postavení
Regulátor:	smluvní dohody mezi Německem, Rakouskem a Švýcarskem spolupráce jejich veřejně-právních jazykových institutů
Úřední jazyk:	Německo, Rakousko, Belgie, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Švýcarsko, regionální jazyk v Dánsku a Itálii Namibie - nejrozšířenější jazyk [1]
Kódy
ISO 639-1:	de
---	ger (B) deu (T)
ISO 639-3:	deu
SIL:	GER
Wikipedie
de.wikipedia.org

Němčina je západogermánský jazyk a hovoří jí přibližně 200 mil. lidí na celém světě. V Evropě je z hlediska počtu rodilých mluvčích němčina s 100 mil. mluvčími druhým nejrozšířenějším jazykem po ruštině. V Evropské unii je němčina nejpoužívanějším mateřským jazykem. Patří také mezi 10 nejpoužívanějších jazyků na světě.

Píše se latinkou se spřežkovým pravopisem. Zvláštností je, že podstatná jména se píší velkými počátečními písmeny. Poslední reforma pravopisu proběhla v roce 1996 a přepracována byla v letech 2004 a 2006.

[editovat] Rozšíření

Mapa rozšíření Němčiny v EU

Rozšíření němčiny:      původní jazyk      druhý nebo neoficiální jazyk      německá menšina

Němčina je úředním jazykem v těchto zemích

• Německo (80 mil. mluv.)
• Rakousko (7,9 mil. mluv.)
• Lichtenštejnsko (31 tis. mluv.)
• Švýcarsko (4,3 mil. mluv.) - spolu s francouzštinou, italštinou a rétorománštinou
• Lucembursko (270 tis. mluv.) - spolu s lucemburštinou a francouzštinou
• Belgie (110 tis. mluv.) - Německojazyčné společenství v provincii Lutych spolu s nizozemštinou a francouzštinou
• Itálie (260 tis. mluv.) - Jižní Tyrolsko (autonomní provincie Bolzano)
• Do roku 1918 byla němčina úředním jazykem i na území dnešního Česka.

Německy dále hovoří menšiny v těchto zemích

• Francie (1,5 mil. mluv.) - Alsasko a Lotrinsko
• Dánsko (25 tis. mluv.) - Šlesvicko (region Syddanmark)
• Rumunsko (380 tis. mluv.)
• Maďarsko (200 tis. mluv.)
• Polsko (500 tis. mluv.)
• SNS (1,9 mil. mluv.) - Povolží, Kazachstán
• USA (1,5 mil. mluv.) - zejména Pensylvánie, Severní a Jižní Dakota
• Kanada (560 tis. mluv.)
• Brazílie (1,5 mil. mluv.)
• Argentina (400 tis. mluv.)
• Austrálie (135 tis. mluv.)
• Namibie (25 tis. mluv.) - do r. 1989 regionální úřední jazyk
• JAR (60 tis. mluv.)
• Izrael (několik desítek tisíc mluv.)
• Česká republika (několik desítek tisíc mluv.) - viz Německá menšina v Česku

[editovat] Historie

Spisovná němčina se od ostatních germánských jazyků liší změnami v důsledku druhého posouvání hlásek, které bylo uzavřeno ke konci 8. století.

V historii vývoje spisovného německého jazyka rozlišujeme tato období:

• prehistorické – germánské (5. – 8. století)
• stará horní němčina (8. století – 1050)
• střední horní němčina (1050 – 1350)
• raná nová horní němčina (1350 – 1650)
• nová horní němčina (1650 – současnost)

[editovat] Nářečí

Mapa rozmístění německých nářečí

Základní členění nářečí v němčině je podle stupně druhého posouvání hlásek v jihoseverním směru:

• horní němčina (včetně rakouské a švýcarské němčiny) – úplné
• střední němčina – částečné
• Dolní němčina (Platt) – žádné posouvání hlásek

Mezi jednotlivými nářečími a dialekty existují značné rozdíly. Již dialekt v Kolíně nad Rýnem je pro mnohého Němce jen těžko srozumitelný. Značné potíže pak vznikají, jedná-li se o severoněmecké tzv. Plattdütsch z Fríska nebo o dialekty z Bavorska, Bádenska či Rakouska. Zcela nesrozumitelné je pak tzv. Schwyzerdüütsch, mluvené ve Švýcarsku: švýcarské filmy nebo televizní rozhovory, vysílané v německé televizi, mají většinou podtitulky.

[editovat] Abeceda a výslovnost

Němčina se píše latinkou. S výjimkou přehlasovaných Ä, Ö, Ü nevyužívá diakritická znaménka. Používání tzv. ostrého S (scharfes S, ß - pouze malé, při psaní kapitálkami přepisováno jako SS) bylo reformou pravopisu v 90. letech 20. století omezeno, ve Švýcarsku se ß dokonce jako zastaralé důsledně nahrazuje za ss. Německá abeceda obsahuje písmena v následujícím pořadí:

odchylky ve výslovnosti

• ä - e, e: (otevřené) - (älter, spät)
• chs - ks - (wechseln)
• ck - k - (packen, Stück)
• ei, ai, ey, ay - aj - (ein, klein, drei, Mai)
• eu, äu - oj - (euch, neu, Fräulein)
• h - po samohlásce a mezi samohláskami - nevyslovuje se, prodlužuje předchozí samohlásku - (Ruhe, gehen)
• ie
  • - i: - (viel, sieben, Marie)
  • - ije: - (Familie, Linie, Italien)
• ng - podobné českému mango, banka - (singen, lange)
• ö - mezi o a e - (können)
• ph - f - (Philosophie)
• r - splývá s e - (aber, liefern)
• s - z - (Seite)
• ss - s - (lassen)
• ß - s - (Straße, Fuß)
• sch - š - (schön)
• sp - na začátku slov nebo kořenů - šp (spät)
• st - na začátku slov nebo kořenů - št (stehen)
• tion - cijon - (Funktion, Nation)
• tsch - č (tschechisch)
• z, tz - c - (sitzen, zehn)
• ü - mezi u a i - (müssen)
• v
  • - f - (Vater)
  • - v cizích slovech - v - (Vase)
• w - v - (warten)

[editovat] Gramatika a pravopis

• Rozlišuje se určitý (der, die, das) a neurčitý (ein, eine) člen.
• Rozlišují se čtyři pády u jmen: nominativ, genitiv, dativ a akuzativ. Jsou vyjádřeny většinou jen tvarem členu, k některým ale patří koncovky podstatného jména.
• Systém slovesných časů je bohatší než v češtině, ale ve srovnání s angličtinou chybí průběhové formy: předminulý (plusquamperfektum), minulý (préteritum a perfektum), přítomný (prézens) a budoucí I a II (futurum). Podmíněný děj se vyjadřuje konjunktivem a kondicionálem.
• Slovosled je o něco volnější než v angličtině, ale přece jen má pevné mantinely. Hlavní sloveso stojí na druhé syntaktické pozici ve větě. Typickým rysem němčiny je odsouvání ostatních slovesných tvarů (a také hlavního slovesa ve vedlejší větě) na konec, může se tam sejít i několik sloves najednou:
  • Wenn ich das früher gewusst hätte, hätte ich es nicht mehr tun müssen.
  • Doslova: Kdybych já to dříve věděl by měl, měl bych to ne více učinit stát muselo.
• Všechna podstatná jména se píší s velkým počátečním písmenem.

[editovat] Slovní zásoba

Starší slovní zásoba byla ovlivněna hlavně latinou a románskými jazyky. V moderní době je patrný silný vliv angličtiny. Výpůjček je vcelku značné množství, němčina však k většině přejatých slov má i samotný německý protějšek, většinou složeninu. Častěji se však používá slovo přejaté.

Příklad:

• magnetofon: r Recorder, ale i s Bandspieler
• byznys, podnikání: s Business, ale i e Brotarbeit

Zvláštností je, že některá slova mají evidentně neněmecký a jasně anglický původ, přestože v angličtině neexistují (s Handy - mobilní telefon)

[editovat] Překlad, vzorový text

[editovat] Všeobecná deklarace lidských práv

[editovat] Související články

Další informace o tématu na projektech Wikimedia:

	slovníková definice na Wikislovníku
	dokument na Wikiknihách

• Německá gramatika
• Seznam jazyků
• Seznam písem
• Švýcarská němčina
• Rakouská němčina
• Dolnoněmčina
• Pensylvánská němčina
• Plautdietsch
• Lucemburština
• Slezská němčina

[editovat] Reference

1. ↑ https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/wa.html

[editovat] Externí odkazy

• WordReference – německé jazykové fórum
• Němčina – základní fakta o jazyce
• Nová pravidla pravopisu
• Rakouská němčina
• Digitalizovaná edice učebnic "Snadno a rychle" z počátku 20. století včetně dobové učebnice němčiny