Nominativ

Nominativ (z lat. nominativus [casus] od nominare = nazývat) je mluvnický pád vyjadřující základní, slovníkový tvar (lemma) skloňovaného jména.

V mnoha jazycích včetně češtiny se nominativ označuje jako 1. pád.

[editovat] Nominativ v češtině

Nominativu přísluší pádová otázka kdo, co?.

V češtině se nominativem (1. pádem) vyjadřuje:

• podmět (muži jdou)

a také větný člen, který se s podmětem shoduje, tj.:

• jmenný přísudek (otec je horník),
• doplněk (chodí bos),
• přívlastek (obec Písek),
• přístavek (Petr Bezruč, básník) a
• příslovečné určení (jeho známá se jmenuje Jolana).

Kromě toho se nominativ používá tam, kde vyjadřuje název něčeho přívlastkem, který se v ostatních pádech s určovaných jménem v pádě neshoduje (v kraji Vysočina, o knize Babička, v deníku Právo). Takto užitému 1. pádu říkáme nominativ jmenovací.

Nominativ se vyskytuje také v jednočlenných větách jmenných (Letadlo!), zejména pak v nápisech (Radnice, Východ), nadpisech (Nominativ) a titulech (Psohlavci).

[editovat] Nominativ v němčině

V němčině má nominativ následující funkce:

• podmět – Subjekt (Das Wasser steigt immer noch.)
• jmenný přísudek – prädikativer Nominativ (Hanna ist Journalistin.) a
• oslovení – Anredenominativ (Denise, du hast schon wieder gewonnen.).

[editovat] Reference

1. Havránek, Bohuslav – Jedlička, Alois. Stručná mluvnice česká. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Fortuna, 2002, s. 56. ISBN 80-7168-555-0.
2. Gallmann, Peter. Duden – Die Grammatik. 7. Aufl. Mannheim, Leipzig, Wien, Zürich: Dudenverlag, 2005. s. 817–822. ISBN 3-411-04047-5.