Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Operátorem
nazýváme v matematice takové zobrazení, kterým nějaké funkci f přiřazujeme funkci g, tzn.
,kde
. Působením operátoru
na f tedy získáme g. Říkáme, že na X je dán operátor
, zobrazující prostor X do prostoru Y.
Operátor obvykle značíme stříškou, např.
, apod.
Prvek
nazýváme vzorem (originálem), prvek
obrazem.
Množina všech
, které přísluší všem
, tzn. množina všech obrazů, se nazývá obor hodnot operátoru
. Obvykle se značí
. Pokud operátor není definován pro všechna
, pak množinu těch
pro které definován je nazveme definičním oborem operátoru.
Obsah |
Pokud je
množina reálných, resp. komplexních čísel, tzn. proměnná g je reálné, resp. komplexní číslo, pak operátor
nazýváme (reálným, resp. komplexním) funkcionálem.
Lineární operátor
je takový operátor, pro který platí
,kde fi jsou libovolné funkce a ci jsou libovolné koeficienty.
Linearitu operátoru
je také možné vyjádřit tak, že pokud existují libovolné koeficienty c1,c2 a libovolné funkce f1,f2,g1,g2 takové, že
a
, pak platí

Operátor označujeme jako antilineární, jestliže platí
,kde fi jsou libovolné funkce a
jsou koeficienty komplexně sdružené k ci.
Důležitým operátorem je tzv. operátor identity (jednotkový operátor)
, pro který platí

Působením operátoru identity
tedy nedochází k žádné změně.
Pokud pro dva operátory
z X do Y platí
pro každé
, pak říkáme, že oba operátory jsou totožné.
Operátor
se nazývá spojitý v bodě
, jestliže pro každou posloupnost prvků {fn} z
, pro kterou v prostoru
platí
, platí také
, tzn.
, v prostoru
.
Lineární operátor, který je spojitý v nějakém bodě
, je spojitý v každém bodě
.
Operátor
nazveme ohraničeným (omezeným) operátorem tehdy, jestliže existuje takové μ > 0 (nezávislé na f), že pro každé
platí
,kde
je norma funkce (vlastního řešení) f v prostoru X a
je norma prvku
v prostoru Y.
Lineární operátor je spojitý právě když je omezený. Platí, že součin omezených operátorů představuje opět omezený operátor. Podobně platí, že součet omezených operátorů je opět omezeným operátorem.
Infimum čísel μ operátoru
představuje tzv. normu operátoru
, tzn.

Normu lze také získat jako supremum množiny čísel
pro všechny jednotkové prvky f, tzn.

Operátor
označíme jako symetrický, jestliže platí

kde bylo použito zápisu pomocí Diracovy symboliky běžně užívané v kvantové fyzice.
Omezený symetrický operátor označujeme jako hermiteovský.
Operátor
označíme jako antihermiteovský, je-li operátor
hermiteovský.
K operátoru
existuje sdružený operátor
, který splňuje vztah

neboli

Platí vztahy





Operátor  se nazývá samosdružený, jestliže platí

Pro omezené operátory jsou pojmy samosdružený, hermiteovský a symetrický ekvivalentní.
Samosdružený operátor
je pozitivní, když pro každé
platí

Operátor označujeme jako normální, když platí
,kde [,] označují komutátor.
Operátor
nazveme inverzním operátorem k
, pokud platí
,kde
představuje operátor identity. Inverzní operátor k danému operátoru nemusí existovat.
Platí vztahy (existují-li obě strany výrazů)


Operátor
označíme jako unitární, pokud platí

neboli
,kde
je operátor identity.
Pro libovolný unitární operátor
platí

Jestliže operátor
splňuje vztah
,pak operátor
označujeme jako izometrický. Izometrický operátor sice splňuje vztah
, avšak na rozdíl od operátoru unitárního může být
.
Omezený operátor
označíme jako projekční, splňuje-li podmínky

Je-li
projekční operátor, pak je projekčním operátorem také
,kde
představuje operátor identity. Platí přitom vztahy


Je-li
vektor normalizovaný k jednotce, pak projekční operátor do jednorozměrného podprostoru tvořeného všemi vektory lineárně závislými na
lze vyjádřit jako

Jestliže množina vektorů
tvoří ortonormální bázi podprostoru H1, pak projekční operátor do
vyjádříme jako

Pokud je H1 = H, pak je projekční operátor operátorem identity, tzn.

Tento vztah představuje tzv. relaci úplnosti (uzavřenosti).
Součtem dvou operátorů
získáme operátor
, pro který platí

Operátor
označíme jako součin operátorů
a
, tzn.
, pokud pro každé u platí

Pomocí předchozího vztahu lze definovat mocninu operátoru, např.
.
Násobení operátorů není komutativní, tzn. v obecném případě pro dva operátory
neplatí
. Abychom vystihli vzájemnou nekomutativnost dvou operátorů
, zavádíme tzv. komutátor (algebra) operátorů
![[\hat A,\hat B] = {[\hat A, \hat B]}_- = \hat A \hat B - \hat B \hat A](/math/6/5/8/658158843ed22041a2c71b1c11f8abfb.png)
Dva nekomutativní operátory
splňují pro některé u vztah
![[\hat A,\hat B] \ne 0](/math/c/d/1/cd1f64fb706b79f09e234d9a1d080c9d.png)
Dva komutativní operátory
splňují pro libovolné u vztah
![[\hat A,\hat B] = 0](/math/7/7/9/779a26fb30df7bc41d7b275e4993272a.png)
Jsou-li lineární hermiteovské operátory
komutativní, pak mají společné vlastní funkce.
Jestliže operátory
komutují, tzn.
, pak pro libovolné funkce f, g platí
![[f(\hat A),g(\hat B)] = 0](/math/9/0/0/900735d6537bc076aad24412f26aaee4.png)
Kromě komutátoru se zavádí také antikomutátor operátorů
![\{\hat A,\hat B\} = {[\hat A,\hat B]}_+ = \hat A \hat B + \hat B \hat A](/math/e/2/8/e28b24f0441b333bfb80a2f5cf5369a4.png)
Z definice komutátoru a antikomutátoru dostaneme následující vztahy:
![[\hat A,\hat B] = -[\hat B, \hat A]](/math/c/4/e/c4e85946935a855b5386ca31cf3aafcb.png)
![[\hat A,\hat B + \hat C] = [\hat A,\hat B] + [\hat A, \hat C]](/math/7/8/1/7814c264bc93e81a440f8c2b47b88b8a.png)
![[\hat A,\hat B \hat C] = [\hat A,\hat B]\hat C + \hat B[\hat A,\hat C] = \{\hat A,\hat B\}\hat C - \hat B\{\hat A,\hat C\}](/math/d/c/e/dceca0431733ce17af7b90ee1626811d.png)
![[\hat A \hat B,\hat C] = \hat A[\hat B,\hat C] + [\hat A,\hat C]\hat B = \hat A \{\hat B,\hat C\} - \{\hat A,\hat C\}\hat B](/math/f/3/7/f37537b63c38b292fb24bab9af33c4b4.png)


![\{\hat A,\hat B \hat C\} = \{\hat A,\hat B\}\hat C - \hat B[\hat A,\hat C] = \hat B\{\hat C,\hat A\} - [\hat B,\hat A]\hat C](/math/8/f/2/8f24c3f801497b5626c7f9eec286a977.png)
![\{\hat A \hat B,\hat C\} = \hat A\{\hat B,\hat C\} - [\hat A,\hat C]\hat B = \{\hat C,\hat A\}\hat B - \hat A[\hat C,\hat B]](/math/f/8/e/f8ec685c2d24ae7b1fe53d7d513b1558.png)
Platí také tzv. Jacobiho identita
![[\hat A,[\hat B,\hat C]] + [\hat B,[\hat C,\hat A]] + [\hat C,[\hat A,\hat B]]=0](/math/8/6/2/86254eae35a8fb17a56f1a0170f800fe.png)
, který funkci, na niž je aplikován, přiřazuje její derivaci podle proměnné x.
. Působením tohoto operátoru na libovolnou funkci f dostaneme
.Operátory mají významnou aplikaci v kvantové mechanice a při zjednodušování zápisu identit jinde ve fyzice. Používají se také při zápisu počítačových programů v programovacích jazycích.