Norský pravopis

Norský pravopis je soustava pravidel a doporučení pro správné psaní v norštině. Norský pravopis je v principu fonologický, zachovává však mnoho historických prvků (např. psaní skupin dj [j], hj [j], hv [v], různý způsob psaní téže hlásky jako v případě sj, sk, skj [ʃ], relativně velké množství výjimek apod.). Používá mnohé spřežky. K zápisu norštiny se používá latinka, doplněná o 3 dodatečná písmena (Æ, Ø, Å), která se řadí na konec abecedy.

Norština má dvě spisovné varianty – bokmål a nynorsk. Vzhledem k odlišnostem slovní zásoby a fonologie se rovněž liší způsob psaní u jednotlivých slov. Hlavní zásady čtení a psaní jsou však v obou kodifikovaných normách shodné. Obě normy navíc připouštějí značnou volnost a možnost volby z různých variant psaní.

[editovat] Abeceda

Norská abeceda má 29 písmen:

Hláskování písmen norské abecedy
A a	B b	C c	D d	E e	F f	G g	H h	I i	J j	K k	L l	M m	N n	O o
a	be	ce	de	e	eff	ge	hå	i	je/jodd	kå	ell	em	enn	o
P p	Q q	R r	S s	T t	U u	V v	W w	X x	Y y	Z z	Æ æ	Ø ø	Å å
pe	ku	err	ess	te	u	ve	dobbeltve	eks	y	zett	æ	ø	å

Písmeno Å (å) bylo do norské abecedy zavedeno teprve roku 1917 a nahradilo do té doby používané Aa (aa).^[1] Dřívější spojení písmen aa se ještě stále vyskytuje ve jménech a ve starých dokumentech. Ve slovnících se aa řadí stejně jako å až na konec.

Norská abeceda se liší od švédské, ale shoduje se s dánskou. Švédská abeceda totiž používá Ä (ä) místo Æ (æ) a Ö (ö) místo Ø (ø). Také pořadí posledních tří písmen je ve švédské abecedě jiné (Å, Ä, Ö).

[editovat] Pravidla čtení

[editovat] Samohlásky

Písmeno	Výslovnost			Poznámka
Písmeno	Přízvučná dlouhá	Přízvučná krátká	Nepřízvučná	Poznámka
A, a	ɑː	ɑ	ɑ	zadní, blíží se českému /o, ó/
E, e	eː	ɛ	ə	dlouhé zavřené jako „brněnské“ /é/, krátké otevřené jako „pražské“ /e/ v přízvučných slabikách před /r/ je otevřenější, splývá s výslovností krátkého /æ/, v nepřízvučných slabikách se redukuje [ə]
I, i	iː	ɪ	ɪ
O, o	obvykle uː někdy ɔ:	obvykle ɔ někdy u	obvykle ɔ někdy u	pravidla výslovnosti psaného o nejsou jednoznačně dána, dlouhé před /v/ a /g/ často jako [ɔ:], krátké před /rt, rs, rn, rl, rd/ často [u] (viz též poznámky pod tabulkou)
U, u	ʉː	ʉ	ʉ	zvuk mezi /u/ a /y/; někdy vyslovováno [u]
Y, y	yː	ʏ	ʏ	jako německé /ü/
Æ, æ	æː	æ	——	obvykle před /r/, velmi otevřené (blíží se českému /a, á/)
Ø, ø	øː	ø	ø	jako německé /ö/ před /r/ otevřenější [œ]
Å, å	ɔː	ɔ	ɔ

[editovat] Dvojhlásky

Dvojhláska	Výslovnost
ai	ɑɪ
au	æʉ
ei, eg	æɪ, ɛɪ
oi	ɔʏ
øy, øg	øʏ
ui	ʉʏ

[editovat] Souhlásky

Výslovnost souhlásek a jejich skupin v písmu, odlišná od češtiny
Písmeno nebo skupina písmen	Výslovnost	Poznámka
c	s	před e, i, y (pouze v cizích slovech)
c	k	v ostatních případech (pouze v cizích slovech)
dj	j	na začátku slov
g	j	před i, y, ei v přízvučných slabikách
g	g	v ostatních případech
gj	j	na začátku slov
gn	ŋːn	na konci slabik
h	h	neznělé
hj	j	na začátku slov
hv	v	na začátku slov
k	ç	před i, y, ei v přízvučných slabikách (jako ich-laut v němčině)
k	k	v ostatních případech
kj	ç
ng	ŋ
rd	ɖ
rl	ɭ
rn	ɳ
rs	ʂ
rt	ʈ
sj, skj	ʃ
sk	ʃ	před e, i, ei, øy v přízvučných slabikách
sk	sk, sːk	v ostatních případech
-sjon	ʃuːn
sl	ʃl
tj	ç
z	s

Poznámky k výslovnosti bokmålu:^[2]^[3]

e se vyslovuje v nepřízvučné slabice oslabeně [ə]

bakke [bɑkːə] – kopec

d se nevyslovuje na konci slova po dlouhé samohlásce (v dlouhé slabice)

med [meː] – s
nevyslovuje se na konci slov po l, n (-ld, -nd)

kveld [kvɛlː] – večer

land [lɑnː] – země

g se vyslovuje jako [j] před přední samohláskou, jinak [g]
g se nevyslovuje na začátku slov před j (gj-)

gjøk [jøːk] – kukačka

h se nevyslovuje na začátku slov před j, v (hj-, hv-)

hjem [jɛmː] – domov

hva [vɑ:] – co

k = [ç] před přední samohláskou, jinak [k]

o se vyslovuje před dvěma souhláskami jako [ɔ] (krátká slabika)
o se vyslovuje jako [uː] před jednou souhláskou (dlouhá slabika)
o se vyslovuje před v a g jako [ɔː]
o se často vyslovuje [u], zejména před rt, nd, a někdy i st

r se obvykle vyslovuje kmitavé jako v češtině, ve skupinách /rd, rl, rn, rs, rt/ obvykle zaniká a následující souhláska se vyslovuje jako retroflexní; v některých nářečích se vyslovuje uvulární [R] („ráčkované“), k asimilaci skupin /rd, rl, rn, rs, rt/ pak nedochází

sk se vyslovuje jako [ʃ] před přední samohláskou

t se nevyslovuje v určitém členu (tzv. postpozitivním členu) -et
- se nevyslovuje ve slově det [deː] – to

[editovat] Související články

Norština
Bokmål • Nynorsk Fonetika a fonologie • Gramatika • Historie • Jazyková rada • Nářečí • Pravopis

[editovat] Reference

↑ VIKØR, Lars S. Rettskrivingsreformer [online]. Oslo : Språkrådet, [cit. 2008-01-21]. Dostupné online. (norsky)
↑ NEFZAOUI, Sissel; VRBOVÁ, Jarka. Učebnice norštiny. 1., dotisk vyd. Praha : Karolinum, 2004. 132 s. ISBN 80-7184-754-2. S. 8–10.
↑ VRBOVÁ, Jarka; STEJSKALOVÁ, Barbora; GABRIELSEN, Inger-Ma, a kol. Praktický slovník norsko-český a česko-norský. 1. vyd. Voznice : Leda, 2005. XXXIX, 791 s. ISBN 80-7335-056-4. S. XII–XV.

[editovat] Literatura

BERKOV, Valerij Pavlovič. Současné germánské jazyky = Sovremennyje germanskije jazyki. Překlad Renata Blatná. 1. čes. vyd. Praha : Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0268-7.
MIKOLÁŠKOVÁ, Lucie; ŠVEJDOVÁ-PINKASOVÁ, Ivana; WINKLEROVÁ, Klára. Norština (nejen) pro samouky. 1. vyd. [Voznice] : Leda, 2007. 408, 136 s., klíč a slovník, 2 CD-ROM. ISBN 978-80-7335-079-6.
NEFZAOUI, Sissel; VRBOVÁ, Jarka. Učebnice norštiny. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1999. 132 s. ISBN 80-7184-754-2.
Norsk språkråd. Godt språk i lærebøker. Oslo : Norsk språkråd, 1999. Dostupné online. ISBN 82-990559-8-9.

[editovat] Externí odkazy

(no) Språkrådet, Kommaregler – norská Jazyková rada, pravidla psaní čárek
(no) Nosksidene, Rettskriving – kurzy norštiny, pravopis (bokmål, nynorsk)

Kategorie: Norština

Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „http://cs.wikipedia.org/wiki/Norsk%C3%BD_pravopis“
Stránka byla naposledy upravena v Stránka byla naposledy editována 26. 3. 2008 v 15:55.
Veškerý text je dostupný za podmínek GNU Free Documentation License (Autorské právo pro podrobnosti).