Nutná obrana

Nutnou obranou je takové jednání, kterým je odvracen přímo hrozící nebo trvající útok na zákonem chráněný zájem. Toto jednání není trestným činem ani přestupkem, přestože jinak jejich zákonné znaky naplňuje. V civilním právu jednání v nutné obraně vylučuje odpovědnost za způsobenou škodu.

Další zákonnou podmínkou je přiměřenost obrany povaze a intensitě útoku: zákon o přestupcích hovoří o tom, že útok musí být odvracen přiměřeným způsobem, trestní zákon v platném znění stanoví, že nutná obrana nesmí být zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

Nad přípustností nutné obrany jsou vedeny rozsáhlé odborné i mediální polemiky. Právní praxe např. donedávna zastávala názor, že není přípustnou nutnou obranou, jestliže obránce postřelí pachatele, který již dokonal loupežné přepadení a prchá s kořistí. Podobně byla zpochybňována legitimita použití střelné zbraně, pokud útočník jedná neozbrojen nebo není jasné, zda a jakou zbraň má k disposici.
Soudy dále z obecné právní teorie (více-méně bez opory v zákoně) vyvozují, že útočníkem musí být osoba s trestní odpovědností. Důsledkem takového výkladu je, že jednání odvracející útok osoby mladší 15ti let, osoby zbavené právní způsobilosti nejsou nutnou obranou. Takové jednání je pouze jednáním v krajní nouzi.
Nejasně je rovněž posuzováno jednání odvracející útok zvířete. Není-li zvíře k útoku přímo poštváno svým pánem, posuzuje se opět jako jednání v krajní nouzi.

V posledních letech se však praxe soudů přiklonila na stranu extenzivního výkladu institutu nutné obrany a aprobuje i taková jednání, která by dříve byla posuzována jako trestný čin. Přesto však zůstává řada nejasností.

[editovat] Související články

• krajní nouze

Portál:Právo